Svět se zbláznil. Nedávno jsme se prali s rovnostářskou ideologií z východu,
teď se k nám zase valí ze západu. Sotva jsme pochopili, že nerovnost je
přirozená a že prostě všichni nemohou mít stejně, už tu máme evropskou směrnici,
která nás nutí to zase popřít. Co s tím? Nepodepsat antidiskriminační zákon?
Norma není nebezpečná, jak prohlašuje prezident. Představu o zástupech
sociálních inženýrů, kteří nám tu po jejím schválení začnou zavádět
rovnostářství, Václav Klaus označuje za falešnou. A zdůrazňuje: naštěstí.
Odkazem na ně navozuje představu, že pojem rovnost patří výhradně do dob
minulých. Všem stejně? Vždyť na tom byla založena ideologie komunistického
režimu. Jenže tuhle představu (o hrozbě sociálního inženýrství) má snad jenom
samotný Václav Klaus.
ČTĚTE TAKÉ
Klaus vetoval antidiskriminační zákon
Ano, člověk je »naprosto unikátním souborem vrozených i naučených schopností,
vlastností a předpokladů«, jak píše prezident ve zdůvodnění, proč zákon
nepodepsal. Problém je v tom, že antidiskriminační zákon interpretuje tak, že
»se snaží odstranit nerovnost« -ovšem bez bližšího vysvětlení, totiž že zakazuje
zacházet s někým odlišně ne pro jeho větší nebo menší schopnosti, ale naopak
nutí tyto schopnosti zohledňovat.
Nejde o to nepřihlížet například k dosaženému vzdělání, pracovní historii a
individuálním charakteristikám, ale přesně naopak – tyto znaky vyzdvihovat nad
příslušnost k nějaké obecně definované skupině. Jinými slovy, aby například
primář na kožním oddělení v nemocnici nemohl beztrestně říci mladé lékařce:
»Vzal bych tě hned, ale máš jednu vadu – jsi ženská« (= budeš mít děti, půjdeš
na mateřskou), a volné místo obsadit mužem. Aby si hospodský nevěšel na zeď
baseballovou pálku s nápisem »Na cikány«. Aby 80 % romských dětí nekončilo ve
zvláštních školách. Aby ženy na stejných postech a se stejnou zodpovědností jako
muži nebraly o čtvrtinu méně. Aby většina rozvedených mužů jen nesnila o
střídavé péči o děti.
Václav Klaus má také pravdu v tom, že »Česká republika nikoho nediskriminuje«.
Jenže i tady by se slušelo upřesnit, že Česká republika svými zákony nikoho
záměrně nediskriminuje. Že to a priori nemá v úmyslu. A to je sice hezké, ale
Česká republika zároveň neumí diskriminaci rozpoznat, tedy ji ani soudit,
případně trestat. Zákon na ochranu osobnosti nestačí -vzkazují například soudy,
které se zabývaly zmíněným hospodským a jeho pálkou. Nestačí ani zákoník práce,
ten totiž na antidiskriminační zákon odkazuje a podle neexistující normy
rozhodovat nejde, ani kdyby se soudci rozkrájeli.
A v tom to je. Listina základních práv a svobod diskriminaci zakazuje, ale oběti
mají stále smůlu. A vyjít jim vstříc přesným vymezením pojmů a rozdělením
důkazního břemena mezi žalující a žalovanou stranu, to se rozhodně nejeví jako
»naprosto absurdní«, jak píše prezident. Český občanský řád tento způsob
dokazování už dávno zná a soudy nebudou zavalené. Jde o rovný přístup ke
vzdělání, práci a k veřejným službám, kam už hospodský s baseballkou patří.
Jinak svého prezidenta úplně chápu. Udržet si kontinuitu myšlení a nenabourávat
ji nějakými názorovými veletoči je jistě důležité. A sledovat koaliční cvrkot v
podhradí poté, co nepodepíšu zákon, za jehož nepřijetí nám hrozí nemalá sankce,
je zase docela zábava. ding for Roma who were seeking airline
tickets to leave.
