romea - logo
17. února 2019 (neděle)
svátek má Miloslava
Loading
rozšířené vyhledávaní

Objevte svět romské knihy

Praha, 22.4.2007 13:03, (Romano voďi)

V předchozích dílech této rubriky jsme se seznámili s pohádkou a románem - tedy prozaickými útvary. Je načase dát prostor poezii, která je (snad pro svou blízkost tradiční písni) u romských autorů velmi oblíbená forma vyjádření. V tomto dílu se vydáme za verši Margity Reiznerové ve sbírce Suno (Sen).

Margita Reiznerová se narodila 5. května 1945 v Malých Bukovcích (okres Bardejov) na Slovensku, pochází z devíti dětí (jejími sourozenci jsou rovněž umělecky nadaní Milena Zemínová, Helena Demeterová a již zemřelý Jan-Láďa Rusenko). Po válce se celá rodina přestěhovala do Prahy. Margita Reiznerová pracovala 11 let jako pomocná sestra v nemocnici v pražském Podolí. Psát začala na sklonku 80. let, ve svých 42 letech. Píše povídky, pohádky a básně v romštině, kterou považuje za jazyk, v němž může nejlépe vyjádřit své pocity. V roce 1991 spoluzaložila Sdružení romských autorů, kterému pozdě ji předsedala. V 90. letech spoluzakládala a řídila nakladatelství Romaňi čhib (Romský jazyk). Rovně ž iniciovala vznik romských časopisů Amaro lav (Naše slovo) a Romano gendalos (Romské zrdcadlo), v němž působila jako redaktorka. Byla sólistkou romského folklorního souboru Perumos, který zakládal její bratr Jan-Láďa Rusenko. V polovině 90. let spolu s rodinou emigrovala do Belgie, kde žije a tvoří dodnes. Je členkou Mezinárodní asociace romských spisovatelů . Publikovala časopisecky (např. povídka Angličanos/Angličan), knižně vydala pohádku Kaľ i, věnovanou patronce Romů svaté Kaľi, které dodnes Romové vzdávají úctu ve francouzském městečku Les Saintes Maries de la Mer. Inspirativním zdrojem Reiznerové je přítomnost, ale právě i mytologie s kořeny ve starověké Indii a neprobádaná historie Romů.

Na počátky své tvorby, tedy i na vznik básní, které se objevily ve sbírce poezie Suno/Sen, vzpomíná takto: „Nemohla jsem spát, hlavou se mi honila slova, jako kdyby mi ta slova někdo napovídal. A furt mě nutil,jdi a zapiš to‘, musela jsem v půlnoci vstát a zapsat je. Ráno jsem se pak divila, kde se to vzalo.

Ono to ve mně dřímalo dost dlouho, ale nevěděla jsem, jak na to, co s tím mám dělat, a pak jsem také nevěděla, jestli se dají psát básně v romštině. Dostala se mi do rukou romská básnička od Terky Fabiánové - první romská slova, která jsem viděla napsaná na papíře. Byla jsem pyšná, že máme Terku Fabiánovou, která dovede tak krásnými slovy vyjádřit přesně to, co cítím i já, co se mi honí hlavou a kvůli čemu kolikrát nemohu usnout.

V noci na mě dotírají otázky - kdo vlastně jsme? A pak se mi třeba ve snu zjeví obraz - a já cítím, že to je odpověď. Romsky píšu proto, aby naše děti svou řeč nezapomínaly, aby si jí vážily a poznaly, jak je hezká.“ (Viz. sborník Kale ruži z roku 1990 a rozhlasový pořad Mileny Hübschmannové z 15. 2. 1989.)

Literatura většiny romských autorů, básně Margity Reiznerové nejsou výjimkou, se vyznačuje snahou apelovat na Romy, aby si udrželi kulturní tradice, snažili se obstát v dnešním svě tě plném morálních nástrah se ctí a nepřizpůsobovali se majoritnímu způ sobu života za každou cenu. U Reiznerové je navíc přítomen silný sociální prvek a vědomí existenciálního ohrožení romského společenství ze strany rasistů a skinhead, jejichž tlak pocítila na vlastní ků ži. Ve smutné básni, kterou citujeme, je patrná skepse, bezradnost ze stavu romské společ nosti. Východisko nachází v nejzazším, pro Romy zcela nepřijatelném řešení - než žít v takovém svě tě, touží raději po smrti, ve které, jak věří, se shledá se světem pravých romských hodnot.

Chci umřít!

Nechci se dívat, jak se můj romský národ

ztrácí,

zapomínáme romské písně,

zříkáme se své řeči,

odhazujeme, co v nás bylo dobré,

lapáme po špatném,

čím honosí se vznešení darebáci.

Ach Bože, což nás nevyléčíš?

Nechci žít, maminko,

chci umřít ve tvém náručí,

protože ty jsi ještě Romka.

Te merel kamav!

Na kamav te dikhel,

sar miro romano narodos našľ ol,

amare romane giľa, lava bisteras,

amaro lačho č hiďam,

o nalačno nalačhe bare dženendar iľ am.

Mro gulo Del, na sasťareha amen?

Na kamav te merel pre tire vasta, daje,

bo tu sal mek Romni.

Sbírku vydalo v roce 2000 sdružení Společná budoucnost ve spolupráci s nakladatelství Triáda. Z romštiny přeložila Milena Hübschmannová.

Lenka Nádvorníková
Přečteno: 1381x

 

Kam dál:

Štítky:  

RV 04/2007



HLAVNÍ ZPRÁVY

Barber Valentýn Toráč (FOTO: Archiv Valentýna Toráče)

videoBarber Valentýn Toráč: Jsem produktivní, potřebuji v životě něco vytvářet

15.2.2019 18:20
Další díl pořadu Desetiminutovka Plus jsme natáčeli na svatého Valentýna s Valentýnem Toráčem, který v Praze provozuje barber shop.
 celý článek

--ilustrační foto--

Ústí nad Labem vyhlásilo bezdoplatkovu zónu na celém území města, včetně Trmic

14.2.2019 13:35
Ústí nad Labem vyhlásilo bezdoplatkovu zónu na celém území města, včetně Trmic. Magistrát usoudil, že celé město je „oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“. To znamená, že nově příchozí obyvatele nebudou moci pobírat doplatky na bydlení. Platnost tohoto opatření nabyde 4. března. Zjistila to Česká televize.
 celý článek

Facebooková prezentace spolku Čonoro

Kandidát strany se sloganem o havěti působí ve spolku, který má pomáhat Romům a řešit situaci v Chanově

13.2.2019 16:45
Kandidát strany se sloganem o havěti působí ve spolku, která má pomáhat Romům a řešit situaci v Chanově Kandidát politické strany Otevřená radnice Most, která v loňských komunálních volbách uváděla na svých propagačních materiálech slogan „Jen deratizační prostředky na tu havěť nestačí!“ a na sociálních sítí k nim přidávala popisek „Nulová tolerance nepřizpůsobivým“ Pavel Pöschl se měsíc po volbách stal zástupcem nově vzniklé organizace pro pomoc Romům Čonoro v Mostě.
 celý článek







..
romea - logo