Pamětní deska připomína boxera zavražděného nacisty

Boxerskému šampiónovi Johannu Trollmannovi zavražděnému nacisty byla v Berlíně odhalena pamětní deska. K ní na omezenou dobu patří i opravdový boxerský ring. Zápasy se na něm však neodehrávají, naopak je místem workshopů, pódiem sloužícím koncertům či diskuzím. Informoval o tom server Spiegel Online.

V berlínském Viktoria parku (jak symbolický název) dne 9. června 2010, přesně 77 let od vítězství talentovaného boxera Johanna Trollmanna v mistrovském zápase spatřila světlo světa pamětní plaketa s jednoduchým názvem „9841“. Právě toto číslo nechali Trollmannovi vytetovat nacisté, když jej internovali do koncentračního tábora stejně jako milion dalších Romů a Sintů.

Trollmann se narodil roku 1907 nedaleko Hanoveru, křestním jménem Johann na něj blízcí nevolali, byl pro ně vždy Rukeli. S boxem začal v osmi letech, v jednadvaceti už věděl, že ne vždy jde jen o nejlepší výkon. V roce 1928 jej totiž výběrová komise Olympijských her nenominovala a přednost dala bojovníkovi, kterého sice porazil, ale jenž byl gádžo. Rozčarován odešel do Berlína, rozhodnut stát se profesionálním boxerem. Jeho síla a vytrvalost bodovala v ringu, pohledná tvář pak u žen a médií. Šťastné období ale netrvalo dlouho.

O výkon tu nejde

S nástupem Adolfa Hitlera k moci se do té doby liberální a bohémský Berlín začal proměňovat v budoucí hlavní město Třetí říse, země jen pro Árijce. Nejprve to byli jen pravicoví novináři, kteří v informování o Trollmannovi otočili a nenazývali jej už jinak než „cikánem v ringu“. 9. června 1933 však vše zašlo mnohem dál. Po úporném dvanáctikolovém zápasu s Adolfem Wittem měl být Rukeli vyhlášen vítězem, mistrem v polotěžké váze. Pod tlakem přítomných nacistických důstojníků, ale rozhodčí vítězem vyhlásili Witta. Publikum pískalo a křičelo nespokojeností.

"Bylo to publikum, které pravidla boxu znalo a jasně vidělo, že zápas byl zmanipulován z politických důvodů," vysvětluje podle serveru Sophia Schmitz, historička a specialistka na box tehdejšího období „Dav rozhodně nebyl připraven na účast v manipulaci založené na rasismu." Porota obávající se o svou bezpečnost nakonec Trollmannovo vítězství uznala a slavnostně mu byl udělen vítězný pás a titul.

Krátce po začátku druhé světové války byl povolán do armády, v níž bojoval až do 1942, kdy byli všichni Romové a Sintové z Wehrmachtu vyloučeni. Následovala už jen deportace do koncentračního tábora Neuengamme poblíž Hamburku a poté převoz do nedalekého tábora Wittenberge. A právě zde se Rukelimu definitivně potvrdilo, že v době nacistické vlády nejde ve sportu o nejlepší výkon. V roce 1944 byl přinucen boxovat s dozorcem, ten svou porážku neunesl a umlátil jej lopatou.

„Pouze dva sporty byly zmíněny v Mein Kampf – box a džiu-džitsu,“ říká autor životopisného románu o Trollmannovi „Lehni, Cikáne!“ Roger Repplinger. Nebylo možné, aby ve sportu, který Hitler ztotožňoval se ctností, a jenž se stal součástí výcviku členů SS, vítězil příslušník „nečisté rasy“.

Trollmannův krutý příběh v Třetí říši nebyl ale ničím výjimečným. „Když vidíte, jak trpěl – bylo mu zakazováno věnovat své profesi, byl ostrakizován, zbaven občanských práv a svobod a nakonec poslán do koncentračního tábora a zavražděn, nelze si neuvědomit příznačnost jeho osudu,“ naráží na osudy mnoha dalších lidí zavražděných nacisty Silvio Peritora z Dokumentačního a kulturního centra německých Sintů a Romů v Heidelbergu.

Pro mladé je pak podle Peritoreho Rukeli ztělesněním sportovního ducha a statečného člověka, který se nevzdával.