Pamětní deska připomína boxera zavražděného nacisty
Boxerskému šampiónovi Johannu Trollmannovi zavražděnému nacisty byla v
Berlíně odhalena pamětní deska. K ní na omezenou dobu patří i opravdový boxerský
ring. Zápasy se na něm však neodehrávají, naopak je místem workshopů, pódiem
sloužícím koncertům či diskuzím. Informoval o tom server Spiegel Online.
V berlínském Viktoria parku (jak symbolický název) dne 9. června 2010, přesně
77 let od vítězství talentovaného boxera Johanna Trollmanna v mistrovském zápase
spatřila světlo světa pamětní plaketa s jednoduchým názvem „9841“. Právě toto
číslo nechali Trollmannovi vytetovat nacisté, když jej internovali do
koncentračního tábora stejně jako milion dalších Romů a Sintů.
Trollmann se narodil roku 1907 nedaleko Hanoveru, křestním jménem Johann na něj
blízcí nevolali, byl pro ně vždy Rukeli. S boxem začal v osmi letech, v
jednadvaceti už věděl, že ne vždy jde jen o nejlepší výkon. V roce 1928 jej
totiž výběrová komise Olympijských her nenominovala a přednost dala bojovníkovi,
kterého sice porazil, ale jenž byl gádžo. Rozčarován odešel do Berlína,
rozhodnut stát se profesionálním boxerem. Jeho síla a vytrvalost bodovala v
ringu, pohledná tvář pak u žen a médií. Šťastné období ale netrvalo dlouho.
O výkon tu nejde
S nástupem Adolfa Hitlera k moci se do té doby liberální a bohémský Berlín začal
proměňovat v budoucí hlavní město Třetí říse, země jen pro Árijce. Nejprve to
byli jen pravicoví novináři, kteří v informování o Trollmannovi otočili a
nenazývali jej už jinak než „cikánem v ringu“. 9. června 1933 však vše zašlo
mnohem dál. Po úporném dvanáctikolovém zápasu s Adolfem Wittem měl být Rukeli
vyhlášen vítězem, mistrem v polotěžké váze. Pod tlakem přítomných
nacistických důstojníků, ale rozhodčí vítězem vyhlásili Witta. Publikum
pískalo a křičelo nespokojeností.
"Bylo to publikum, které pravidla boxu znalo a jasně vidělo, že zápas byl
zmanipulován z politických důvodů," vysvětluje podle serveru Sophia Schmitz, historička a
specialistka na box tehdejšího období „Dav rozhodně nebyl připraven na účast v
manipulaci založené na rasismu." Porota obávající se o svou bezpečnost nakonec
Trollmannovo vítězství uznala a slavnostně mu byl udělen vítězný pás a titul.
Krátce po začátku druhé světové války byl povolán do armády, v níž bojoval až do
1942, kdy byli všichni Romové a Sintové z Wehrmachtu vyloučeni. Následovala už
jen deportace do koncentračního tábora Neuengamme poblíž Hamburku a poté převoz
do nedalekého tábora Wittenberge. A právě zde se Rukelimu definitivně potvrdilo,
že v době nacistické vlády nejde ve sportu o nejlepší výkon. V roce 1944 byl
přinucen boxovat s dozorcem, ten svou porážku neunesl a umlátil jej lopatou.
„Pouze dva sporty byly zmíněny v Mein Kampf – box a džiu-džitsu,“ říká autor
životopisného románu o Trollmannovi „Lehni, Cikáne!“ Roger Repplinger. Nebylo
možné, aby ve sportu, který Hitler ztotožňoval se ctností, a jenž se stal
součástí výcviku členů SS, vítězil příslušník „nečisté rasy“.
Trollmannův krutý příběh v Třetí říši nebyl ale ničím výjimečným. „Když vidíte,
jak trpěl – bylo mu zakazováno věnovat své profesi, byl ostrakizován, zbaven
občanských práv a svobod a nakonec poslán do koncentračního tábora a zavražděn,
nelze si neuvědomit příznačnost jeho osudu,“ naráží na osudy mnoha dalších lidí
zavražděných nacisty Silvio Peritora z Dokumentačního a kulturního centra
německých Sintů a Romů v Heidelbergu.
Pro mladé je pak podle Peritoreho Rukeli ztělesněním sportovního ducha a
statečného člověka, který se nevzdával.
