romea - logo
24. května 2018 (čtvrtek)
svátek má Jana
Loading
rozšířené vyhledávaní

Pavel Berky: Můj sen? Autorská přehlídka s profesionálním týmem!

Praha, 30.4.2012 10:00, (Romano voďi)
FOTO: Nguyen Phuong Thao

Pavel Berky, pětadvacetiletý mladý nadějný módní návrhář narozený ve znamení Štíra. V únoru letošního roku vybojoval vítězství v prestižní soutěži konající se jednou ročně, Top styl designer. Odborná porota nominovala sedm finalistů, kteří se utkali o titul. O postup do finále bojovalo v letošním ročníku 23 přihlášených návrhářů (16 z České republiky, 5 ze Slovenska, 1 z Kanady a 1 z Filipín). Pavel je původně ze Slovenska, v Praze studuje Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, Ateliér módní tvorby. Má za sebou stáž ve Francii, spolupracuje s firmou Veba na návrzích a realizaci digitálních tisků pro africký brokát.

Pavle, vaše rodina patří k málo početné skupině Sinti Romů, žije v okolí Rimavské Soboty, což je blízko maďarských hranic. Mělo to nějaký vliv na vaši výchovu? Jak se vaše romství vlastně v rodině vnímalo, udržovalo? Bylo důležité pro osobní i rodinnou identitu?

Ano, část naší rodiny skutečně patří původem k Sintům, ale ten vliv se bohužel pomalu vytrácí, uchovává se jen málo. Rodiny se postupně míchaly s jinými Romy a současně se přizpůsobovaly většině. Původní zvyky a tradice vymizely, možná i proto neměl tento poměrně vzácný původ tak velký vliv na naši celkovou výchovu. Je mi to samozřejmě částečně i líto, ale je to tak. Musíme vycházet i z toho, že se mladší generace chtějí stále více přizpůsobit v tom dobrém slova smyslu, zapadnout do společnosti, uspět v ní. Já si neumím představit, že bych žil jen v těch zvycích, i když mi je líto se jich zříkat. Například kolektiv, ve kterém se teď pohybuji, by to podle mě ani nepochopil. Rád bych si ale to naše hezké, tradiční, ponechal v rámci komunity a doufám, že se mi to podaří. V každém případě nás ale rodiče vždy vychovávali k tomu, abychom na to, že jsme Romové, byli hrdí, a ten původ nikdy nezapírali. A já i moje sestra se toho držíme. Samozřejmě že si rodiče byli vědomi i toho, že naše romství nemusí okolí brát vždy pozitivně, připravili nás na to. Problémy byly, jsou a budou. To tak rychle nikdo nevyřeší, ale my všichni bychom se měli snažit o to, abychom společnosti ukázali, že i Rom může být slušným člověkem. K tomu nás rodiče vedli a myslím, že jsou dnes na mě i sestru hrdí.

Vyrůstal jste obklopen blízkou rodinou asi do pěti let, pak jste se přestěhovali do Rimavské soboty. Tam už bylo okolí spíše majoritní. Znamenalo to pro vás větší integraci, odtržení od Romů?

Ano, určitě. I to je zčásti problém některých mladých Romů, že nejsou vždy schopni odtrhnout se od prostředí, ve kterém žijí společně se svojí celou rodinou. Nedokážou se podívat na svět jinýma očima, a to jim zabraňuje v širším pohledu na celou společnost. Zůstávají celý život v jakési bublině, z níž nic nevidí. Samozřejmě ne všichni. Možná že i to zvyšuje napětí mezi romským a neromským světem. To, že by víc Romů mělo do své ulity pustit ostatní. Nerom se zase bojí nakouknout do té bubliny a častokrát vidí jen ten obal. To, co je uvnitř, už není tak podstatné. A to je velká škoda. Když je nějaký problém, obě strany na něm mají svůj podíl, nikdo není lepší nebo horší.

Romsky nemluvíte, zato francouzsky ano, studujete angličtinu. Věnujete se ale ve spolupráci s o.s. ROMEA i přednáškové činnosti a vedete workshop v rámci projektu Roma mentor. Tam přicházíte do kontaktu s romskými, neromskými, ale i „jinonárodnostními“ dětmi. Co pro ně setkání a pravidelná spolupráce s mladým úspěšným Romem znamená?

Mrzí mě, že romský jazyk asi zaniká, mladí nemluví už v tak velké většině jako předtím. Musím říct, že z toho občas viním rodiče, že nás neučili. Samozřejmě vím proč, upřednostnili úspěch ve škole, věřili, že romština může být překážkou ke zvládnutí dobré slovenštiny. Chtěl bych se to časem doučit, moje sestra to dohnala. Studovala romistiku na FF UK v Praze. Dnes někdy při komunikaci s otcem mluví líp než on. To víte, on už má stále méně příležitostí romštinu využít.

A pokud jde o ty přednášky a workshop v rámci Roma mentor projektu sdružení Romea. Ten dopad na děti by zajímal i mě samotného. Víc do hloubky, co jim to přesně dává, co si myslí. Ptám se, ale to víte, nemusíte se dozvědět všechno. Baví mě projekty tohoto zaměření, protože si myslím, že právě tato nová generace – Romů i Neromů by mohla výchovou získat alespoň trochu jiný pohled na Romy a jejich postavení ve společnosti. Jsem rád, že můžu ukázat těmto dětem, že se v životě dá dosáhnout i toho, po čem hodně toužíte, a to navzdory tomu, že patříte k neoblíbené menšině ve společnosti.

A pro vás osobně ta práce s dětmi znamená co? V čem vás obohacuje, co je na ní naopak náročné?

Práci s dětmi vnímám jako mnohem náročnější než třeba tvorbu na vlastních modelech. Nikdy si věci neplánuji úplně do detailů. Ze zkušeností totiž vím, že devadesát procent precizně připraveného programu mi naruší právě ty aktivity, které si určí ony samy. Snažím se s nimi pracovat otevřeně, s jejich co největším zapojením. Nechci, aby se cítily svázaně, jako při výuce. A i když přiznávám náročnost, práce s nimi pro mě znamená relax, kde tak trochu vypnu od reálného světa byznysu v módě apod.

Zajímá dnešní děti, mládež, móda, práce s návrhy, tak jak se jim to snažíte přiblížit?

Myslím si, že ano. Většinou jde spíš o holky, ale najde se i pár kluků, kteří se rádi zapojí. Před pár dny jsme byli právě s občanským sdružením Romea na workshopu v Havlíčkově Brodě. Překvapil mě tam jeden žák, kterého si pamatuju z loňského roku. Položil jsem mladým otázku, zda vědí, jaké trendy se budou nosit toto léto, případně v jaké barevné škále se bude odvíjet tato sezona. Až na zmiňovaného kluka nedokázal nikdo odpovědět, za to on s takovou přesností popsal trendy, až jsem zůstal zírat s otevřenou pusou dokořán. Super, měl jsem z toho radost.

A kdy začala móda zajímat vás až do té míry, že jste se ji rozhodl studovat a věnovat se jí?

Po ukončení základní školy jsem nastoupil na Střední uměleckou školu v Trenčíně. Obor modelování a navrhování oděvů. Dodnes netuším, proč vlastně. Nejdřív mi šlo o to, pokračovat ve škole uměleckého charakteru, rozvíjet se v kreslení. Odmalička jsme totiž se sestrou skutečně kreslili návrhy, skici a měli jsme i slušnou papírovou sbírku. Ještě jsem ale absolutně neměl jasno v tom, že chci být návrhář. Koneckonců měl jsem v té době zkreslenou i představu práce návrháře. To, že k tvoření módy budu skutečně potřebovat i zkušenosti se střihovou konstrukcí, nauku o materiálech, mě tenkrát ani nenapadlo! Ty předměty mě navíc tak nebavily, že jsem chtěl přestoupit na jinou školu. Pak mě ale naopak začaly bavit, pronikal jsem do nich, ve třetím ročníku jsem módě propadl, to ale už se znalostí toho, co obnáší, co k ní budu potřebovat umět. Pak už bylo naprosto jasné, kudy se budu ubírat, a jsem tomu rád, protože si dnes nedokážu představit, že bych se naplno věnoval něčemu jinému než tomuto náročnému, ale nádhernému povolání.

Jde o obor, ve kterém není vždy jednoduché se prosadit. Přemýšlel jste a přemýšlíte i o tom? Nemáte z toho strach?

Jasně, že na to myslím. Strach z toho ale nemám. Nejdůležitější je věřit tomu, co dělám a že to dělám co nejlépe umím. Ostatní je jen o píli, ale také štěstí, náhodě…

Do jaké míry vám může pomoci a posunout vás v kariéře a ve světě módy vaše vítězství ve velmi prestižní soutěži Top styl designer 2012?

Šlo o moji vůbec první zkušenost s tak prestižní soutěží. Jiné, menší, jsem už předtím vyhrál, tohle je ale opravdu dost těžké a prestižní. O to víc mě samotná výhra šokovala. Jako pro začínajícího návrháře pro mě může znamenat slušný odrazový můstek. Uvědomuji si to a budu se snažit doskočit co nejdál jak to půjde. Příležitost navázat nové důležité kontakty ve světě módy a oděvního průmyslu nemůžu přece jen tak promarnit.

Zajímal jste se při nominaci o práce svých kolegů, jejich styl, tvorbu? Koho jste považoval za největšího soupeře?

Ne, představte si, že jsem vůbec nesondoval, nechtěl jsem se totiž zbytečně stresovat. Těsně před nástupem do Brna jsem se ale už díval. Zúžilo se to už jen na sedmičku finalistů. Mě osobně zaujala Anna Cichá, taky podle toho, co vím, patřila k favoritům.

Dostal jste nabídku na vytvoření kostýmu pro divadelní představení. Jde podle vás v tomto případě již o reakci na vítězství zmiňované soutěže, jež je součástí veletrhu Kabo?

Nevím, do jaké míry v tomto hrálo nebo ne moje vítězství roli. Ta nabídka mě ale každopádně moc potěšila, je to totiž tak trochu výzva. Takové kostýmy jsem ještě nenavrhoval. Navrhnout konfekční kolekci je úplně něco jiného než divadelní kostýmy – ještě k tomu pro tanečníky. Musíte si uvědomit různé faktory, které jsem do té doby vůbec neřešil… třeba dostatečná ohebnost v kostýmu, aby byl vzdušný a tak. Pojal jsem to velmi jednoduše, vsadil jsem spíš na rozfázování střihu. Budou to jednoduché, systematicky rozčleněné overaly. Využívám hry dvou materiálů, které kombinuji a vytvářím na těle obrazce, jež by měly podtrhnout celý koncept tance. Byla to pro mě obrovská zkušenost a doufám, že se návrhy budou líbit.

Vraťme se ještě k soutěži Top styl designer. Tam jste zvítězil s velmi precizní, střízlivě pojatou černou kolekcí s prvky pánského stylu a důrazem na detail. Je vám tento styl blízký?

Ano, velmi. Rád stavím ženu právě do tohoto looku, protože si myslím, že vypadá tajemněji, tudíž aspoň pro mě přitažlivěji. Vždyť to mají muži rádi. Tu hádanku, kterou si pod volnějším oděvem musí sami najít. Žena v korzetu je příliš přímočará, nedává prostor fantazii.

Za úspěch musíte považovat i to, že si vaše ročníkové návrhy designů na potisk látek vybrala jedna z nejúspěšnějších českých firem, Veba, která je tradičním a jedním z nejvýznamnějších výrobců bavlněných žakárských tkanin v Evropě. Vaše návrhy digitálních tisků s africkými motivy vybrala pro africký brokát. Jak spolupráce pokračuje?

Ano, z toho mám taky velkou radost. V prvním ročníku jsem nezávazně vytvořil vlastní návrhy na potisk látek. Asi tak sto padesát různých návrhů. Profesor byl nadšený a říkal, že je škoda to neuplatnit. Pak, zřejmě na základě toho, že jim zaslal vzorky, přišli zástupci Veby za mnou a vybrali si ze sto padesáti vzorů deset s africkou tematikou. Chtěli ji použít pro africký kontinent. Podle posledního průzkumu, který si dělali, se ale ukazuje, že tento typ návrhu má větší šanci zaujmout spíše v Evropě. Tak uvidíme!

Vaše sestra je úspěšná, vy rovněž. Hrálo vzdělání a úspěch ve společnosti, ve svém oboru, významnou roli, nebo je to otázka ctižádosti vás obou? Pokud vím, maminka je zdravotní sestra. Hraje to tedy spíše na první faktor podpořený povahou, chutí, touhou a pílí?

Všechno se vším souvisí. Základ nám určitě předali rodiče prostřednictvím výchovy, zázemí, díky kterému jsme se mohli naplno zařadit a fungovat ve společnosti. Za to jsme jim samozřejmě hluboce vděčni, protože nám ulehčili start. Jsme díky němu asi tam, kde jsme. Taky jsme pro to ale museli něco udělat. Naložit s tím dobře, rozvíjet se i dál, sami. Zatím se nám to daří, ale vždycky není všechno tak růžové, jak se zdá. Za vším najdete dřinu a obětavost. Někdy musí člověk obětovat i věci, které nechce. Pro mě bylo tím nejtěžším odloučení od rodiny. Bylo ale důležité, aby člověk dospěl a splnil si své životní i profesní sny. Mám naštěstí v Praze sestru, o to je ta tíha lehčí. Věřím ale, že oběti nutné jsou, když chcete dělat,co vás baví a být v tom dobrý, respektovaný společností. Věřím, že v životě se všechno vrátí a i to, co se teď jeví jako zlé, nám život za pár let ukáže v dobrém světle.

Módní tvorbu studujete v Praze, je úroveň vyšší než například v Bratislavě?

Já osobně považuji Vysokou školu uměleckoprůmyslovou za nejlepší, proto jsem se rozhodl pro ni. Netroufám si porovnávat Ateliér módní tvorby v Bratislavě a tady nebo s jinými v Evropě. Mě lákal a zaujal samotný koncept ateliéru, který vede profesor Josef Ťapťuch… to propojení uměleckého s průmyslovým. Netvoříme věci jen proto, abychom je za čas vystavovali v galeriích, ale snažíme se jí dostat k lidem, mezi širší veřejnost. To mě baví, a to je cesta, po níž nás pan profesor vede.

Už jste, Pavle, ušil model mamince? Jaký byl nebo bude?

Jasně! Ještě když jsem chodil na střední školu. Ušil jsem jí krásné zelené šaty na maturitní ples. Pak samozřejmě následovaly nějaké letní sukně apod. Dnes už nemám bohužel tolik času, to mě mrzí. Určitě jí ale ještě něco spíchnu. Moje mamina je totiž výborná zákaznice, vždycky mi nechá volnou ruku, a co může být pro návrháře lepší?

A sobě? Jak vy sám módu a módní svět vnímáte? Jak hodnotíte z tohoto hlediska módní vkus Čechů a Češek? A Romů?

Sobě jsem ušil jen jedny kalhoty, které už navíc nenosím. Bohužel nepatřím k těm návrhářům, kteří se oblékají do vlastních modelů. Je to možná zvláštní, ale já se raději podívám na někoho jiného v mém návrhu než sám na sebe v zrcadle. A pak se ptáte na styl… no, odívání Romů je velmi specifická záležitost. Podle mě se málokdo dokáže vkusně, trendově obléci, zkombinovat svůj outfit.

Fakt? A já bych se skoro hádala, že ta mladší generace na styl a oblečení hodně dá, že má i „vychytanější vkus“.

Někteří ano, ale máme tendenci sklouznout do jakéhosi podivného kýče. Kombinujeme nekombinovatelné. Možná pro nás ale bude jako stvořená právě nadcházející sezóna jaro, léto. Ponese se totiž v dynamickém, svěžím, pestrobarevném duchu, budeme hýřit barvami, šperky…

A pokud jde o styl a vkus Čechů. Já osobně postrádám na ulicích jakýsi současný duch. Nedá se samozřejmě paušalizovat a tvrdit, že všichni se špatně oblékají, to ne. V průměru ale mi česká móda přijde nevýrazná, hodně sportovní, někdy až příliš „alternativní“. To mi vadí. Zdejší lidé o sebe málo dbají, bojí se do sebe investovat. Považují to za zbytečně vyhozené peníze a raději si koupí krosnu, aby mohli jezdit na víkend na hory.

A jaký je, Pavle, váš velký sen?

Pracovat v jednom z velkých světových módních domů. Tak třeba Jean Paul Gaultier by nebyla špatná volba. No a kdybych měl být přece jen realističtější, hm… Tak jednoduchá otázka a tak složitě se na ni odpovídá. Útěchou by mi asi byla vlastní autorská přehlídka na nějakém krásném místě, s profesionálním týmem a vším, co k tomu patří. Snad se mi to někdy podaří…

Autorkou fotografií pro časopis Romano voďi je fotoreportérka Mf Dnes Nguen Phuong Thao.

KAM DÁL?
Student VŠUP Pavel Berky se stal vítězem prestižní soutěže TOP STYL DESIGNER 2012
Student VŠUP Pavel Berky seznamuje děti s módním návrhářstvím
Pavol Berky: Jak se Rom-Sint stane módním návrhářem

VIDEO
Rozhovor s Pavlem Berkym, vítězem soutěže Top Style Designer 2012
Módní kolekce XY Pavla Berkyho

Romský mentor - úvodní školení - rozhovor s Pavolem Berkym
Pavel Berky v Desetiminutovce Tomáše Bystrého

Jarmila Balážová, Text: , FOTO: Nguyen Phuong Thao
Přečteno: 4754x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Rozhovory, RV, RV 3/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

V městečku Saintes Marie de la Mer na jihu Francie se každoročně koná tradiční pouť k uctění Kali Sáry. (FOTO: Wikimedia Commons)

Ve čtvrtek začíná ve Francii tradiční oslava romské patronky Kaľi Sáry

22.5.2018 22:15
Již tento čtvrtek začíná v jihofrancouzském městečku Saintes Maries de la Mer tradiční romská pouť, na kterou se sjíždějí Romové ze všech koutů světa, aby uctili svou patronku černou Sáru. Na několik dní tak jinak poklidné městečko ožívá romskou hudbou všech stylů. Tradice této pouťě, která oslavuje kromě Kaľi Sáry také svaté Marie Jakobé a Salomé, sahá až do středověku.
 celý článek

Brutální zákrok slovenských policistů 16. dubna 2017 ve Zborově, okres Bardejov. (FOTO: repro ERRC)

videoBrutální zásah proti Romům ve Zborově: Policejní inspekce uzavřela vyšetřování, nešlo o trestný čin

22.5.2018 16:45
Po roce vyšetřování brutálního policejního zásahu, který se odehrál loni v květnu v romské osadě ve Zborově u Bardějova, policejní inspekce případ uzavřela, podle ní policie nepochybila. Informuje o tom RTVS.
 celý článek

Ida Kelarová 26. 10. 2017 na chodbě Krajského soudu v Děčíně, který řešil případ napadení romských dětí a střelby na táboře v Jiřetíně pod Jedlovou v létě 2016. (FOTO: František Bikár, Romea.cz)

Svědek v případu střelby na romském táboře: Děti se bály a plakaly. Střelec nadával pořadateli že je zm.. cikánskej a buzerant

22.5.2018 16:09
Výslechem dalších svědků pokračovalo dnes u děčínského okresního soudu projednávání střelby na táboře romského pěveckého sboru. Obžalobě z výtržnictví čelí Martin Kout, který podle obžaloby předloni u dětského tábora v Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku střílel a rasisticky nadával jeho účastníkům. Na táboře byly romské děti. Kout již dříve jakoukoli vinu odmítl, hrozí mu dva roky vězení.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

 

Další články z rubriky







..
romea - logo