Pravicoví radikálové se sjednotili a bojují o podporu veřejnosti

Většina pravicových radikálů v Česku se v uplynulých měsících sjednotila pod hlavičkou krajně pravicové Dělnické strany a snaží se získat podporu veřejnosti. Na základě zkušeností z nedávných událostí na litvínovském sídlišti Janov budou ultranacionalisté zřejmě i v budoucnu vystupovat především jako "ochránci" většinové populace, například před Romy. Ve snaze získat veřejnost na svou stranu ale podle mnohých mohou využívat i další neřešené sociální problémy.

Akcí Dělnické strany se již delší dobu účastní přívrženci dvou nejvýznamnějších ultrapravicových uskupení v Česku - neonacistického Národního odporu a Autonomních nacionalistů. Když letos v dubnu ukončila svou činnost jiná podobná organizace Národní korporativismus, doporučila svým členům vstoupit do Dělnické strany. Odborníci upozorňují i na to, že pravicoví extremisté se objevují na volebních kandidátkách strany. Vedení strany však přímé napojení na neonacisty odmítá. Šéf Dělnické strany Tomáš Vandas například tvrdí, že za "řečmi o zlých neonacistech" stojí snaha stranu zdiskreditovat v očích případných voličů.

Kladné reakce veřejnosti se extremisté dočkali při nedávných událostech v Litvínově. Na sídliště Janov, kde již delší dobu hoří spory mezi Romy a ostatními občany, nejprve počátkem října vyrazily monitorovací hlídky Ochranných sborů Dělnické strany. Staly se terčem verbálního útoku místních Romů. Strana zareagovala dvěma akcemi, při obou se radikálové dostali do střetů s policií. Zároveň se však setkali s otevřenou podporou místních obyvatel, kteří se netajili svou averzí vůči Romům, maskovaným extremistům prý radili kudy na Janov a někteří je u sebe údajně schovávali před policií.

Posledního pochodu na Janov, který vyústil v ostré bitvy stovek extremistů a policistů, se zúčastnilo zhruba 600 až 700 radikálů. I jméno svolavatele pochodu Jiřího Bundy, který je údajně jedním z vedoucích členů Autonomních nacionalistů, se objevilo na kandidátce Dělnické strany v nedávných krajských volbách. K radikálům se však na pochodu přidal podle některých odhadů zhruba stejný počet místních obyvatel, kteří tak přišli vyjádřit svou nespokojenost se situací na sídlišti. Při zásahu spílali policistům i Romům, po akci z jejich úst často zaznívalo, že Dělnická strana je jediná, která se rozhodla problém řešit. Hovořili i o tom, že ji podpoří při příštích volbách. Strana v Litvínové poté založila svou pobočku.

Pravicové radikály přímá podpora veřejnosti povzbudila a mnohé z nich překvapila. Jak budou postupovat dál, ale není jasné. Z jejich tábora zaznívají hlasy, že by se měli soustředit na Litvínov, dokud nebude vybojován "bílý Janov". Jiní lidé zase tvrdí, že by se mohli vydat i do dalších podobných lokalit.

Stejně tak mezi jejich stoupenci existuje více názorů na to, zda i propříště volit masivní násilné akce provázené bitvy s policisty, nebo se spíš soustředit na klidnější politickou agitaci. Pokud by volili první cestu, jejich řady by se zřejmě mohly rozrůst o další "bojovníky", například z řad fotbalových chuligánů. Někteří z nich hovoří až o dvojnásobném počtu účastníků akcí, než byl naposledy v Litvínově. Podle civilní kontrarozvědky jsou však schopni na jednom místě shromáždit maximálně 1000 lidí.

Na základě jejich úspěchu z Litvínova lze očekávat, že i nadále se budou vymezovat především vůči Romům, jejichž situaci se politikům dlouhodobě nedaří řešit. Podle kontrarozvědky se mohou zaměřit i na další skupiny, které mohou být většinové populaci trnem v oku, například přistěhovalce či bezdomovce.

Neonacistická ideologie jde mnohem dál. Cílem a snem neonacistů či národních socialistů, jak sami sebe označují, je svržení "Systému" a ustavení nového a "rasově čistého" společenského zřízení. Oblíbená kniha neonacistů - románová fikce Turnerovy deníky - popisuje povstání, po kterém bílá rasa převezme vládu v USA a pak na celém světě. Neonacisté to nazývají zkratkou Rahowa, tedy "rasová svatá válka".

Ačkoli vláda v pondělí navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby Dělnickou stranu rozpustil, Vandas již dříve prohlásil, že se svými aktivitami přes případné zrušení neskončí. Strana zareagovala s tím, že chystá "největší a nejradikálnější protivládní odpor v naší zemi po roce 1989". Pokud by soud rozhodl o jejím rozpuštění, zřejmě se její členové i přívrženci zformují v subjektu pod novým názvem.

O směřování Dělnické strany napovídá i to, že navázala kontakt se saskou Národnědemokratickou stranou Německa (NPD), která bývá označována za neonacistickou. I o její zákaz v minulosti usilovala německá vláda a parlament, ústavní soud to však zamítl. Dělnická strana již dříve podala žalobu kvůli tomu, že její logo - ozubené kolo s iniciálami názvu strany uvnitř - bylo uvedeno mezi extremistickými znaky v policejní příručce. Podle odborníků nápadně připomíná znak německé NSDAP.

Dělnickou stranu si lidé mnohdy pletou s nacionalistickou Národní stranou, kterou vede Petra Edelmannová. I Národní strana se vymezuje vůči Romům, přistěhovalcům a tvrdě kritizuje Evropskou unii. Obě strany však k sobě zaujímají nepřátelské postoje. Volební podpora Národní strany v krajských volbách navíc byla mnohonásobně nižší.