Protest atletů se sevřenými pěstmi v Mexiku šokoval svět

V olympijských prostorách, na sportovištích a jiných místech není povolen
žádný typ demonstrací nebo politické, náboženské či rasové propagandy, píše se v
olympijské chartě. Před 40 lety, 16. října 1968, ale byla olympiáda svědkem
protestu, který se stal jedním z nejslavnějších, ale i nejkontroverznějších
okamžiků olympijské historie. Zlatý a bronzový medailista z běhu na 200 metrů,
američtí atleti Tommie Smith a John Carlos, zdvihli na stupních vítězů při hymně
ruku v černé rukavici zaťatou v pěst a dali tak najevo podporu radikálnímu
černošskému hnutí Black Power a také všem diskriminovaným Afroameričanům ve
Spojených státech.

Jejich fotografie tehdy obletěly celý svět, ale atleti si poté vytrpěli své.
"Znásilnili základní princip olympijských her, jejich apolitičnost," hřímal
Avery Brundage, šéf Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Oba atleti byli dva
dny po svém protestu vyloučeni z amerického týmu, opustili olympijskou vesnici a
po návratu do vlasti je kritizovala americká média i část veřejnosti. Jejich
rodiny začaly dostávat výhrůžné dopisy.

Protestující nezůstali jen u vztyčené pěsti, každý na jiné ruce, a skloněných
hlav. Smith, který své prvenství ozdobil světovým rekordem, si okolo krku uvázal
šátek jako znak hrdosti a v levé ruce držel krabici s olivovými ratolestmi,
symboly míru. Carlos měl na krku korále, které měly symbolizovat oběti otroctví
a rasismu. Oba byli navíc bosi v černých ponožkách, aby poukázali na chudobu
Afroameričanů. Američany podpořil i stříbrný medailista, Australan Peter Norman,
který na stupínek vítězů vystoupil se symbolem organizace pro lidská práva,
kterou spoluzaložil Smith.

Po návratu do USA čelili oba kritice, obdivu i výhrůžkám smrtí. Podle kritiků
obou atletů byl jejich čin zostuzením všech Američanů. Jejich příznivci
připomínají fakt, že tehdejšímu šéfovi MOV Brundagemu vůbec nevadilo hajlování
na olympiádě v Berlíně v roce 1936, kde byl ve funkci šéfa amerického
olympijského výboru. Hojně zmiňovaný je Brundageho citát: "V Německu neexistuje
nic, co by opravňovalo bojkot. Amerika by se mohla v mnohém učit."

Vystudovaný sociolog Smith, kterému je nyní 64 let, byl v roce 1978 uveden do
atletické Síně slávy USA a stal se uznávaným trenérem. Hrál také americký
fotbal. Během své kariéry překonal několik světových rekordů na rozličných
tratích. Dnes třiašedesátiletý Carlos se po skončení univerzity stal
profesionálním hráčem amerického fotbalu a uznávaným trenérem a sportovním
funkcionářem. Na uvedení do atletické Síně slávy si musel počkat až do roku
2003. V roce 2005 byla k radosti obou atletů vztyčena před Státní univerzitou v
San José, kterou oba vystudovali, bronzová socha připomínající jejich slavný
čin.

"Nezdá se, že bychom se cokoliv naučili. Uplynulo 40 let a situace se zase
opakuje," řekli stále kritičtí sprinteři před letošními olympijskými hrami v
Pekingu. Sportovce ale zároveň varovali, že podobná politická rozhodnutí sebou
nesou oběti. "V roce 1968 jsem se stal možná přes noc slavný, ale když jsem se
vrátil, nemohl jsem najít práci," řekl Smith, podle kterého "sportovci dnes nosí
těžké okovy a jejich mlčení bylo koupeno za mnoho peněz".

Na růžích neměl ustláno ani stříbrný Norman. V Mexiku mohl sice podmínečně
zůstat, ale na další olympiádu již nebyl nominován údajně i přes splnění
kritérií. Australan zemřel v roce 2006 na srdeční zástavu ve věku 64 let a čas
20,06 sekundy z mexického finále je dosud australským i oceánským rekordem na
200 metrů. "Peter nikdy neustupoval, nezavíral před ničím oči, neodvracel tvář.
V jeho očích jsem viděl především lásku," uvedl při proslovu nad Normanovou
rakví Carlos.

Podobný druh protest zvolili o čtyři roky později v Mnichově také jejich
kolegové Vincent Matthews a Wayne Collett. Zlatý a stříbrný medailista na 400
metrů se při hymně mezi sebou bavili a později připustili, že to byl také
protest proti útlaku Afroameričanů v USA. Olympijský výbor oba atlety vyloučil z
olympiády a poté, co se zranil John Smith, Američané již nemohli sestavit tým
pro štafetu na 4×400 metrů.