romea - logo
5. prosince 2021 (neděle)
svátek má Jitka

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Pyrenejská radost od Ciganos d’Ouro

Portugalsko, 21.8.2007 11:44, (ROMEA/Romano Voďi - VIDEO)

Album Sal od portugalské kapely Ciganos d’Ouro je pozoruhodné. Vzniklo na základě romské muziky a zároveň přirozeně přemosťuje Středozemní moře. V hudbě devítičlenné skupiny kolem zpěváků Sergia Silvy a Josého Pata se velmi elegantně, jiskrně a romanticky spojují portugalsko-španělské a arabské motivy. Je to hudba horká a vášnivá jako letní den ve Středomoří, aniž by člověka atakovala silou.

VIDEO
Ciganos D'Ouro - Essa Que Bailar

Její tep je křehký, strunný, opírá se o jemný tep bicích nástrojů a vzdušnou atmosféru. Není divu, zázemím Ciganos d’Ouro je hraní v okruhu portugalské rodinné komunity a přátel, od roku 1994 si skupina nacházela další a další posluchače na severu i východě Evropy. Letos se objevila na pražském festivalu Khamoro.

V sestavě Ciganos d’Ouro, což v překladu znamená Zlatí hoši, má korunní roli hlas kytaristy Josého Pata, který spolu se Silvou patří k zakladatelům skupiny. Skladba La Madruga je na albu Sal postavená skoro celá na vokálech. Má přídech balady, s typickými ozdůbkami ve zpěvu, které člověka odnesou na horký jih, píseň se nese volně, její rytmus je hodně cítit uvnitř. Tradici balad, podtržených flamenkovými a romskými rytmy, má také píseň Palabras del Luz, kterou složil kytarista José Pato. Jeho táhlý zpěv se doplňuje s kytarovými vyhrávkami, které v mezihře přebírají od hlasu roli sólového nástroje, a když se přidá další kytarista Francisco Montoya společně s rytmickou sekcí, nikdo asi neodolá a začne tančit. „My taky máme housle, ale hlavním nástrojem zůstává kytara,“ říkají členové kapely.

V tomto řekněme tradičním duchu se nese část desky, ve které více vystupují sólově instrumentální nebo vokální složka. V obojím směru kapela prokazuje obrovský cit pro píseň, žádná skladba není natažená na neúnosnou míru, nejde ani o samoúčelnou exhibici. Posluchače nese vlna s rytmickým tahem tanga, bolera, samozřejmě jsou zde kaskádové vyhrávky flamenka. Ale v přirozené hudbě Ciganos d’Ouro nelze oddělit jedno od druhého. Velká výhoda je, že člověk přestane tuhle muziku rozebírat, jakoby vypne mozek a oddá se jí, stejně jako hlasu José Pata. Ten se vedle baladické polohy vzepne i k toreadorskému předvádění a v určitých momentech vyskočí až do dramaticky naléhavých výšek.

Výhodou kapely je, že si skládá vlastní romské písně a zároveň těží z tradice portugalské hudby, která jí dává jakési ukotvení na hispánském poloostrově. K jeho historii patřili i Arabové či Maurové, kteří se otiskli rovněž do kultury. Možná i proto nebylo pro skupinu obtížné, aby s velkým citem přijala na desce Sal arabskou muziku rai. „Snažíme se kombinovat cikánskou hudbu s hudbou rai. To je populární hudba v severní Africe, tedy arabská hudba. Naše skupina hraje už několik let, ale teprve před nedávnem jsme začali mísit cikánskou hudbu s rai,“ řekl k tomu zpěvák Sergio Silva.

Skladby jako El Sur, které se jakoby rozpínají do Afriky, patří na albu k nejpřitažlivějším. Přitom kapela nekoná své hudební výlety okatě, spíše se snaží, aby se arabské motivy prolnuly s romskými a hudba plynula velmi přirozeně, jako by vyvěrala z jednoho zdroje. Není to žádná koláž.

Dodejme, že první desku La Casa vydala skupina v roce 1996, o tři roky později přišla s titulem Libertad, následovala deska Maktoub (2001). Album Sal se objevilo na trhu loni a rozhodně stojí za pozornost. I pro schopnost Zlatých hochů překročit stín Pyrenejského poloostrova, což tahle kapela prokazuje i svými koncerty.

Vladimír Vlasák
Přečteno: 2594x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 07,08/2007, Recenze, Kultura



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo