romea - logo
17. října 2021 (neděle)
svátek má Hedvika

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Radka Steklá: Proč mít rád Cigána

Praha, 11.7.2011 14:59, (ROMEA)
ilustrační foto

Nekorektnost, provokace, marketingový tah. I tak mohli někteří vnímat filmový titul a nedorazit tak na jednu z několika včerejších premiérových projekcí na pražské Floře. Do sedaček z rudého plyše totiž při promítání v 17.50 usedlo pouhých šest diváků. A je to škoda. Od filmu Marian (1996) totiž česko-slovenská kinematografie nedokázala předvést film o Romech, jenž by byl oproštěný od sentimentu, přehnaného romantismu či neméně zkreslujícího paternalismu.

VIDEO
Cigán (2011) - trailer

Ponechme ale ještě chvíli stranou samotný příběh a podívejme se na to, jak výslednému dojmu sekundovaly další složky filmu. Hned v první minutě, zatím netuše, kdo je Adam či Michalko, totiž zaujme nevtíravá a jako pavoučí nit jemná hudba Vladimíra Godára, známého například spoluprací s famózní multiinstrumentalistkou Ivou Bittovou. S hudbou je ostatně v celém filmu zacházeno velice úsporně, a to i v situacích, kdy by jí divák uvyklý na nerozlučnou dvojici Rom-hudba očekával v mnohem výraznější roli.

Neméně překvapí decentní barevnost, která snímku sluší stejně jako tu poetické, tu melancholické obrazy, aniž by přitom zjemňovaly drsnost vzhledu romské osady, kde se děj filmu převážně odehrává, či okolní krajiny v průběhu čtyř ročních dob. Cigán zkrátka nezapře scénáristu Martina Leščáka. Ten obdobnou poezii vtiskl již snímku Záhrada (1995) a obrazový filmový jazyk uplatnil v úspornější podobě i režisér Cigána Martin Šulík v díle Tajnosti (2007).

Všichni jsme Adamovy děti

Film vypráví příběh o chlapci, který zoufale hledá místo ve světě, a tváří v tvář otčímovi, balancujícímu na hraně morálky i zákona, neustále prověřuje své odhodlání být a zůstat dobrým člověkem. Takovým, jakým se po sérii chyb stal nakonec i jeho otec, dřív, než ho blízká osoba poslala na pravdu boží. Nyní je Adam sám, otcova moudrost k synovi jen tu a tam shůry promlouvá a milující, ovšem pasivní matka v těžké životní situaci sklouzává ke snadným řešením.



A k tomu Adam prožívá první lásku s Julkou, o níž oba tuší, že nebude nikdy naplněna. Pomocnou ruku chlapci vytrvale nabízí osvícený farář Michalko, jenž kluky z osady tuží výukou boxu i sborovým zpěvem, i dobromyslná, ale poněkud naivní etnoložka, která život v osadě zná především z umělých situací při nahrávání romských písní. Film Cigán bez příkras a zdařile ukazuje, jak snadno může člověk sejít z cesty, tím spíš, když v bezvýchodné situaci či v životě plném takových okamžiků stěží vidí cestu ven.

Cigán vypovídá sice něco o společenské situaci, v níž se nachází řada Romů na Slovensku a v jiných kulisách i zde v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, současně ale zrcadlí i nás samé. A možná čím implicitněji, tím pravdivěji. Zrovna tak, jako ve snímku chybují Adam i Žigo (jeho otčím a lichvář v jedné osobě), chlapi chodící krást dřevo do soukromého lesa, Adamovi vrstevníci vznášející se na vlně toluenu a další lidé z osady, chybují i aktéři mimo tento mikrosvět, i když je divák musí občas hledat mezi řádky.

Například úřednice či porodník v nemocnici, jejichž výroky a chování potvrzují to, co se navenek ví, ale těžko dokazuje, a sice že v mnoha situacích v gádžovském světě je Rom na druhém místě. Stejně tak nepřímo je postoj k Romům obsažený ve zdánlivě neškodných, přesto zraňujících „vtipech o Cigánech“ z úst osoby, která se přitom účastní etnografických výprav do osad. A konečně nebyli ušetřeni ani policisté, kteří pod rouškou noci dávají Adamovi a jeho bratrovi na služebně výchovnou lekci, která není ničím jiným než zvrhlou šikanou. Mimo jiné scéna, jíž jako předloha posloužila skutečná kauza.

V osadě je pštros

Kromě spravedlivého naložení oběma stranám je na snímku třeba ocenit to, s jakým citem a nebývalou autenticitou přeložil obtížnou životní zkušenost do srozumitelného jazyka. Přitom nechává divákovi dostatek svobody k zaujmutí vlastního postoje k jednání postav, protože to, čeho je ve snímku méně než šafránu, je právě návod, jak aktéry hodnotit a morálně posuzovat.

Život Adama, jeho rodiny i prostředí osady dokázali autoři snímku zobrazit překvapivě uvěřitelně, bez divácky vděčného libování si v tragédiích, neúspěších postav či prostředí osady, které si svou odlišností o zvláštní pozornost kamery mnohdy již řeklo. Zrovna tak takřka absentuje romantizující pohled Romů, žijících si v nuzných domcích svůj bezstarostný malý život. Postavy jsou plnokrevnými lidmi, ať už na straně hrdinů či antihrdinů, nikoli figurkami, jak jsme toho byli u nejednoho filmu s romskou tematikou svědkem. Snad jen scéna nespoutaného veselí odehrávající se před úřadem poté, co Romům byly vyplaceny sociální dávky, působila v kontextu celého snímku lehce podezřele.

Velmi svěže naopak působí scéna se dvěma ukradenými pštrosy, jimiž má být umořen dluh u lichváře. Absurdita, známá například z filmů Emira Kusturici, příběhu prospěla, stejně jako řada dalších momentů, které ukazují život v osadě v podobách, které obvykle ve filmu nedostávají takový prostor. Autoři totiž za hrdinovými zády nechávají diváka pozorovat všední dny, k nimž vedle konfliktů, slabosti, zklamání patří i zábava, humor, laskavost či pohostinnost.

Me tut igen kamav

Větu „Mám tě moc rád“ známou z nejedné romské písničky mohl divák ve filmu zaslechnout hned několikrát. Podstatné na tom je, že ale nebyla jediná. Romštinu totiž jako hlavní komunikační jazyk zvolili autoři pro dobré tři čtvrtiny snímku. Což je čin, na který náš veřejný prostor rozhodně není zvyklý. Stejně jako na to, že mluví-li Rom romsky, náhle jeho projev zní uhlazeně a libozvučně. Postrádá totiž onen charakteristický přízvuk, který je tak vděčně imitován, a který je typický pro řadu Romů, u nichž ještě nedošlo k plné jazykové směně.

Pomineme-li, že ne každý romský neherec dokázal repliky přirozeně zopakovat při postprodukci ve studiu, vyšla tato volba autorům snímku takřka na výbornou. Užití romštiny u neherců, pro něž je prvním jazykem komunikace, do značné míry pomohlo posunout jejich nezkušený projev před kamerou směrem k přirozenosti.

Moudrá slova a vyprávění otce Ivana Mirgy, jenž syna po své smrti opakovaně navštěvoval, bylo už jen jakousi třešinkou pro fajnšmekry – zastřený hlas, plynulý a střídmý projev a řetězení slov znělo jako poezie. Stejně jako vodopád slov romské ženy, rozčilující se na svého muže za to, že tahá krámy do domu.

Nakonec, ovšem se stejnou důležitostí, si zaslouží uznání práce s neherci a jejich výkony. Většina z nich se překvapivě role ujala tak, jakoby vůbec nešlo o první filmovou zkušenost. Divákovo vytržení z druhé reality a návrat do té skutečné, což se občas děje právě pro těžko uvěřitelný výkon neherců, se v tomto snímku téměř nekonalo.

Namísto závěrečných slov přidávám pozvánku na film, který se může a nemusí líbit. K jednomu ale diváka s jistotou zavede. K zamyšlení. A to mnohdy úplně stačí.

KAM DÁL?
Film Cigán: Jandákovi chcípl traktor v Burkina Faso, Bobošíková omdlela v Mnichově
V Karlových Varech měl světovou premiéru film Cigán

VIDEO
Cigán (2011) - trailer

Přečteno: 2564x
 

Kam dál:

Štítky:  

Komentář, Kultura



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo