Romové v Kanadě: Jak česká média upravují skutečnost

Česká média někdy zacházejí s fakty podivným způsobem. Třeba tak, že do
zprávy dají jen některé informace, jiné zamlčí či opomenou. Ze skutečného dění
se mávnutím kouzelné klávesnice v mžiku stane virtuální realita. Dříve se tomu
říkalo dezinformace, dnes bychom to mohli označit jako selektivní zpravodajství.
To se týká mimo jiné i článku iDNES.cz s názvem

Kanadský deník: Školy si nevědí rady s liknavostí romských dětí z Česka.

Jde o shrnutí článku, který vyšel v Toronto Star. Hlavním vyzněním českého
překladu je, že romští rodiče, kteří do Kanada emigrovali z České republiky,
neposílají své děti do školy, ba dokonce nestojí o to, aby jejich děti byly
vzdělané a zanedbávají je. Některá média tak, nikoli poprvé, nahrávají
protiromským stereotypům. Pro utvoření vlastního názoru vám přinášíme překlad
celého, původního článku z deníku Toronto Star.

Romské děti uvádějí do rozpaku místní pedagogy

>>> originál v angličtině zde

Jsou nejmíň chtění v Evropě – je jim spíláno za neortodoxní zvyklosti či
způsoby, jsou pronásledovaní lidmi věřícími v nadřazenost bílé rasy. Náhlý
příchod Romů – „cigánů“ do Ontária nyní nutí učitele k zápasu – ten spočívá v
překonávání překážek v komunikaci se studenty, kteří jsou považováni za jedni z
nejvíc ošidných na světě. Bez znalosti angličtiny, s omezeným vzděláním, často s
chatrným vztahem ke škole dodává vlna romských dětí novou naléhavost výrazu "at-risk."
(s rizikem, rizikový). Školy napříč Torontem a Hamiltonem jsou do značné míry
překvapeny, své zaměstnance narychlo vzdělávají, zaměstnávají větší počet
učitelů na ESL (projekt: Angličtina jako druhý jazyk – pozn. Romea.cz), hledají
maďarské a české tlumočníky na komplexní překlad, od školních vysvědčení po
uvítací materiály.

"Máme velké problémy s touto vlnou studentů a potřebujeme pomoc – letos na
podzim nám přibylo více než 100 dětí a naši zaměstnanci s tím zápasí,“ řekla
Irene Atkinson na nedávném přípravném kurzu o romské kultuře. Tento kurz je
jedním z několika pořádaných Okresní školskou radou Toronta na podzim v
Hamiltonu i v Torontu. „Musíme vytvořit vzdělávací program pro romskou mládež v
desáté třídě, pracující na úrovni čtvrtého až šestého stupně," dodala Irene
Atkinson.

Nejde pouze o vyrovnání vzdělávací. Zdá se, že mnozí z nich se o školu
nestarají, což Romy odlišuje od jiných přistěhovalců a kanadské pedagogy to vede
k zoufalému hledání pomoci. Vztah romských žáků k učení se může zdát lhostejný a
někdy i nedůvěřivý. Zmatení učitelé říkají, že se zdá, že mnoho romských dětí
není obeznámeno s běžnou školní rutinou, například se školním zvoněním. Někteří
se pouštějí do pěstních soubojů, projevují málo respektu vůči učitelům, ignorují
domácí úkoly, nechodí do školy po několik dnů a to i v nižších třídách.
Nechovají se tak ale všichni; přes pětadvacet romských rodičů se sešlo na
pátečním snídaňovém srazu ve veřejné škole Queen Victoria, aby se přes
maďarského tlumočníka dozvěděli o školních vysvědčeních a o tom, že příští týden
se uskuteční individuální rozhovory rodičů s učiteli.

Český tlumočník Jan Rotbauer byl požádán, aby v pátek navštívil základní
školu Scarborough a tlumočil pro romské rodiče povídání o důležitosti
každodenního posílaní dětí do školy. „Dělal jsem to mnohokrát, protože učitele
mně prosí o pomoc,“ uvedl Rotbauer. „Romští rodiče milují své děti, ale vzdělání
nestojí nejvýše v seznamu jejich priorit“. Není se čemu divit, řekl Paul St.
Clair, výkonný ředitel Romského komunitního centra, který nedávno pořádal
zasedání pro učitele v Parkdale.

Po generace vyloučení kvůli tmavší pleti a potulnému způsobu života, jsou
Romové ve východní Evropě stále ještě posílaní do tříd pro mentálně postižené a
ve škole jsou často týraní. Výsledkem toho je, že rodiny z této starobylé
indické kultury, neoprávněně přezdívané "Gypsies" po Egypťanech, usilují o azyl
v Kanadě. „Je to jeden z důvodu, proč jsme přišli; s našimi dětmi se v České
Republice zacházelo špatně, protože jsou Romové,“ sdělila Katarina Polyakora
(zřejmě Polyaková – pozn. Romea.cz) přes tlumočníka Rotbauera. Její děti jsou ve
třetí a osmé třídě katolické školy Precious Blood v Scarborough.

„Naše mladší dítě má tmavší pleť a bylo mu proto rasisticky nadáváno,
například Černá hubo, a třeba i učitelka občas zničila její ruční práci,“ řekla
Polyakora, jejíž rodina sem přijela v únoru z České Republiky žádat o azyl.
„Naše starší dítě má světlejší pleť, proto jej nediskriminovali. Až když
zjistili, že je Rom, vykopli ho ze školního fotbalového týmu. Ale tady v Kanadě
děti jsou přátelští. Každý je přívětivý. Je to multikulturní země,“ dodala.

Romské rodiny z České Republiky začali hledat azyl v Kanadě koncem roku 2007,
poté, kdy Ottawa zrušila dlouholetou vízovou povinnost. Když však Kanada v létě
znova zavedla vízovou povinnost pro Česko, začali přijíždět romští uprchlíci ze
Slovenska a Maďarska.

„Jejich prioritou je škola ulice, nikoli získávání znalostí z knih, takže
musíte udělat ze školy místo, kam by se dětem chtělo chodit,“ povšiml si St.
Clair. „Romští rodiče se někdy moc nestarají o vzdělání svých dětí, protože s
nimi se zacházelo stejně, když byli malí.“

St. Clair je zavalený telefonáty ze škol, jež se snaží porozumnět romským
žákům. Jeden ředitel poprosil pana St. Clair, aby zjistil, proč 14-letá romská
dívka přestala chodit do školy. Dozvěděl se, že otec již nepovažoval za nutné,
aby jeho dcera chodila do školy, protože je už dost stará na manželství. Jedna
učitelka z oblasti Don Mills na zasedaní poznamenala, že v její třídě je 14-letá
dívka, která je vdaná.

St. Clair také varoval učitele, že romští rodiče mohou nechávat své dětí doma
po dobu několika týdnu, pokud onemocní, protože si mohou myslet, že za jejich
onemocnění může školní prostředí. Docházka může být nepravidelná i ve školce,
protože v domovské zemi to nebylo vždy povinné.

St. Clair nabádal učitele, aby s romskými dětmi pracovali tak, aby se cítili
ocenění, možná poprvé životě, a aby ve třídě probírali romskou kulturu a
zapojovali své žáky do mimoškolních klubů a týmů.

Veřejná škola Queen Viktoria v Parkdale letos na podzim zaregistrovala 70
nových romských žáků, rychle proto zřídila dvě speciální půl-denní třídy pro
děti s omezeným školním výcvikem (tzv. LEAP třídy, program obohacování
akademické gramotnosti). Třída o dvanácti žácích začíná dělat pokrok, řekla
učitelka Rosanna Reutter, a to prostřednictvím kombinace pantomimy, obrázků a
překladu do maďarštiny jedním z nemnohých dětí, kteří umí trochu anglicky.

Shromážděna na koberci, s bílými deskami na klíně, je výklad Reutterové během
jednoho nedávného odpoledne zaměřen na zlomky. "Ne zastavit, učitelka, ne
přestat! Ještě jednou, prosím," prosila 10-letá romská dívka o další matematické
zadání na stínovaní kruhových diagramů. „Po šesti týdnech začínám vnímat
zlepšení, méně vyrušují během hodiny, méně se mezi sebou perou a mají lepší
docházku," řekla paní Reutter. „V Torontu teď máme seznam čekatelů na LEAP
kurzy, naplněný romskými žadateli o azyl,“ řekla koordinátorka programu Betty
Ann Taylor a dodala: „Romské děti nečelí mezerám ve svém učení, ale propastem.“

Romští rodiče ve svých domovských zemích čelí také obviněním z toho, že své
děti tlačí spíš do pouliční kriminality, než do výuky ve škole. Rotbauer pečlivě
vybíral dokumentární filmy, které promítal během nedávného „zasedání
senzitivity“ pro cca 100 učitelů. „Ten od National Geographic byl v pořádku, ale
dokument BBC o tom, jak romští rodiče učí děti, aby okrádali lidi u bankomatů?
Myslím si, že byl příliš negativní a nevyvážený“. Takové vysoce nabité „kulturní
zavazadlo“ by kanadským školám nemělo vadit, řekla Paula Markus, koordinátorka
programu Angličtina jako druhý jazyk v okresní školní radě Toronta. „Naším
úkolem je pomoci dětem, kteří nikoli vlastní vinou měli mezery ve svém
předchozím vzdělání, ať už je to kvůli válce nebo pronásledování," řekla.

„Jeden student napsal nejvíce dojemný slohový úkol o tom, jak je nádherné, že
v Kanadě je nikdo nemlátí za to, že jsou Romové“. "Proto sem lidé přicházejí.“