romea - logo
6. dubna 2020 (pondělí)
svátek má Vendula
Loading
rozšířené vyhledávaní

Romské štěstí na předměstí Tirany

Tirana, 6.5.2011 13:19, (ROMEA)
I v zábavné škole je občas dlouhá chvíle. (FOTO: Lukáš Houdek)

„A – B – C – D – E – F – G...,“ burácí pestrobarevnou malotřídkou plnou šestiletých dětí. „Kdo ví, kolik ukazuji na svých prstech?“ ptá se asi padesátiletá učitelka s rezatým mikádem. V tu ránu vyskočí chlapec v rudém svetru a svou napnutou rukou dává vyučující najevo, aby ho vyvolala. Ta jen lehce pokyne hlavou. „Devět!“ vykřikne chlapec. Třídou se rozhostí napnuté ticho, které prolomí až učitelka svým: „Bravo!“

Je pátek, devět hodin ráno a ve školce a nultém ročníku albánského romského sdružení Rromani Baxt (Romské štěstí) na jednom z předměstí Tirany již hodinu probíhá každodenní vyučování. Za velkými prosklenými vchodovými dveřmi nejde přehlédnout pestrobarevné dětské skříňky s nalepenými výstřižky z časopisů, které určují svého majitele. Stěny zdobí nástěnné malby ze seriálů Rebeka, Kit a Balů nebo Teletubies. I přes zavřené dveře je těžké neslyšet nekonečné vrzání dřevěných židlí a smích dětí. V jedné ze dvou tříd se totiž tří až pětileté děti učí malovat květiny.

Děti všeho druhu

V místnosti je natěsnáno téměř dvacet dětí, které bedlivě poslouchají instrukce albánské učitelky. Těm, kteří v albánštině nerozuměli, přeloží romská pedagožka do romštiny. Tato situace výmluvně ukazuje, na jaké bázi vzdělávací projekty organizace Rromani baxt fungují. Většina romských dětí, které na předměstí Allias žijí, nemluví albánsky. To do značné míry snižuje jejich šance na úspěšný start ve vzdělání, kde podle slov ředitele sdružení Pellumba Furtuny brzy neúspěšně končí. Důvodem není jen nedostatečný prospěch, ale také posměšky a nadávky ze strany albánských žáků. Šikanované romské děti se tak před svým okolím snadno uzavřou a za krátkou dobu neúspěšně opustí brány školy. Romská školka se za pomoci albánské i romské pedagožky snaží své svěřence jazykově připravit na cestu do školních lavic. „Často, když k nám děti přijdou, neumějí albánsky skoro nic. Když pak od nás odcházejí, jsou schopné se pěkně vyjadřovat, umí základy čtení a psaní. To zvyšuje jejich šance na dosažení vyššího vzdělání,“ popisuje výsledky činnosti sdružení jeho předseda, kterého všichni z předměstí oslovují přezdívkou Gimi.

Do této školky nedochází jen romské děti, ale i děti Egypťanů (pozn. více v poznámce pod textem) a několik dětí albánských, které do zařízení podle Gimiho slov přihlásili osvícení rodiče, kteří mají zájem o boření stereotypů a multikulturní výchovu svých dětí. Vidět tak neromské dítě jak recituje básničku v romštině, není v Rromani baxt výjimkou.

Albánštinou k větším šancím

Zatímco se tří až pětileté děti seznamují s podobou květiny a jejími barvami, ve vedlejší třídě probíhá regulérní vyučování. Sdružení již od roku 1992, kdy bylo založeno, vedle romské školky propaguje předškolní výchovu, tzv. nulté ročníky. V nich si děti před nástupem do běžné školy osvojí základy čtení, psaní a počítání. Stejně jako ve školce kladou zdejší pedagožky důraz na zdokonalení dětí v albánském jazyce, na jehož znalosti budou moci stavět při přestupu na majoritní školu.

Těm, kteří na obecné škole uspějí (a podle Gimiho slov je jich z programu organizace většina), se Rromani baxt věnuje i nadále. Pracovnice sdružení pravidelně dochází do základních škol a na prospěch dětí se informují. Mimo to navštěvují rodiny, kde rodičům osvětlují důležitost dokončení co nejvyššího možného vzdělání. „U zdejších rodin je běžné, že své děti, a zejména děvčata, ve čtvrtém nebo pátém ročníku ze základní školy odhlásí. Děti tak potom pracují na ulici jako prodavači nebo žebráci. Rodina potřebuje jejich příjem k tomu, aby přežila,“ vysvětluje situaci Anita, jedna ze sociálních pracovnic Romského štěstí. Rromani baxt se snaží rodiče přesvědčit, že vzdělání je v dnešní době snad jedinou možností, jakou mohou děti dosáhnout na dobré zaměstnání a následně vystoupat po sociálním žebříčku.

Požehnaná bramborová kaše s hnědou omáčkou

O školní lavice začínají pomalu drnčet plastové malované talíře s bramborovou kaší a hnědou omáčkou s kouskem masa. Je dvanáct hodin a aktivity předškolního programu jsou pro dnešek u konce. Ještě než budou děti propuštěny do svých domovů, nasytí své žaludky teplým obědem, který dostanou od organizace zdarma.

Stravné a školné mohou být dvěma z důvodů, proč rodiče své děti do majoritních školek neposílají. Jednoduše na takové výdaje nemají. Romské štěstí proto rodičům, kteří mají zájem o umístění svých potomků do veřejných mateřinek, finančně vypomáhá a hradí větší část výdajů spojených s docházkou.

„Tyto programy se nám opravdu osvědčily. Dnes už máme několik studentů na gymnáziu, několik za naší téměř dvacetiletou existenci pokračovalo na vysoké škole,“ vypočítává úspěchy sdružení Furtuna.

Recyklací ke vzdělání

Jelikož jsou možnosti financování programů Romského štěstí velmi omezené (pravidelně je podporuje romský vzdělávací fond EREF), rozhodl se jeho předseda Gimi k založení třídírny odpadů, která by v budoucnu mohla aktivity sdružení po ekonomické stránce udržet. „Albánská vláda nás nikdy nepodpořila, kromě malých omezených projektů. Proto jsme museli vymyslet způsob, jak fungovat i nadále. Nemůžeme se spoléhat jen na financování ze zahraničních nadací a sociálních fondů,“ vysvětluje smířlivě Gimi.

Sdružení proto uzavřelo dohodu s několika tiranskými supermarkety, ambasádami a úřady, aby třídírně přenechávaly plastový a papírový odpad. Ten mladí chlapci pravidelně ze spřátelených institucí odvážejí na malých vozících a čtyři stálí zaměstnanci svezený odpad třídí a lisují. Presované plasty a papír potom objednaným kamionem zaměstnanci odvážejí do továren k dalšímu zpracování, čímž Rromani baxt od recyklační společnosti získá peníze. Prozatím se ale sdružení potýká s nedostatkem financí na nákup vlastního kamionu, kterým by mohlo odpad samo svážet do třídírny a následně ho slisovaný převážet do továrny k dalšímu zpracování. Za pronájem nákladního auta sdružení platí nemalé peníze, a proto nemůže svou produkci prozatím zvýšit, aby tak dalo práci více nezaměstnaným.


Projekt třídírny odpadů dává práci čtyřem dřívě nezaměstnaným. (FOTO: Lukáš Houdek)

Rusila! Rusila! – Lorena! Lorena!

„Lo-re-na! Lo-re-na! Lo-re-na! Lo-re-na!“ vychází ze stříbrného mikrobusu, který brázdí úzké prašné uličky Alliasu. Desetičlenná posádka dětí se rozhodla, že se právě rozloučí s kamarádkou Lorenou. Jsou tři hodiny odpoledne. Čas, kdy končí program ve veřejné mateřince, do které pilotně dochází deset dětí ze sdružení Rromani baxt. Ty sem Romské štěstí zkušebně umístilo, aby se přesvědčilo o dopadech integrovaného školství na své svěřence. Ve školce totiž tvoří většinu albánské děti.

Jako obvykle Gimi se svým mikrobusem dorazil před školní budovu, aby devět romských děvčat a jednoho chlapce ze školky vyzvedl a rozvezl do jejich domovů. Děti vylézají z modře povlečených peřin, aby se převlékly zpět do svátečního oblečení, od paní učitelky dostanou do ruky sladkou housku a mohou nastoupit do zaprášeného Mercedesu. „Tak koho teď vysadíme? Čí čas už nadešel?“ ptá se Gimi rozesmátých dětí. Ty se na chvilku utiší a začnou se potutelně rozhlížet po svých spolucestujících. Je rozhodnuto! „Ru-si-la! Ru-si-la!“ Gimi se k dětem postupně v pokřikování přidává a za pár okamžiků zastavujeme před Rusiliným domem, kde ji řidič předá rodičům. Padne několik slov zjišťujících události ve školce. Rodiče nabízejí pozvání na kávu. Gimi však odmítá. Musí přeci k dalším plechovým vratům. A tak se opět nasedá do auta a volba padá na další - Klaudia.


Pellumb "Gimi" Furtuna (FOTO: Lukáš Houdek)

Jak dlouho trvá romské štěstí?

I když se na první pohled může zdát, že má Rromani baxt své jisté a velmi silné, oblíbené programy předškolní výchovy nemůže jen tak něco položit, potýká se sdružení s řadou nepříjemností. Je to zejména latentní přístup albánských úřadů a institucí, které se k činnosti organizace staví zády, a ta je tak odkázána na mezinárodní pomoc. „Nerozumím tomu,“ začíná posmutněle Gimi. „Myslím, že děláme dobrou práci. Svědčí o tom naše výsledky. Lidé nás mají rádi, Romové nás uznávají. Fungujeme už dvacet let. Přesto se u nás v Albánii podporují jen projekty neromských organizací, které organizují nejrůznější konference a semináře bez valného významu. My máme konkrétní výsledky, ale nikdo nás tu neposlouchá,“ zakončuje frustrovaně.

O pozitivním vlivu Romského štěstí na okolní romskou i neromskou společnost není pochyb. Svědčí o tom uznalé pohledy a úsměvy rodičů i celá řada přátelských pozdravů, které Gimiho a zaměstnance předškolního centra na ulicích Alliasu provázejí. Je však otázkou, zda se organizaci podaří přežít navzdory vysychajícím zdrojům z mezinárodních fondů, nebo jestli bude úspěšná v odvážném projektu vytvoření centrální třídírny odpadů. Ukončení činnosti Rromani baxt by pro desítky rodin bylo bezesporu velkou ztrátou.

Vedle Romů žije v Albánii menšina obyvatel známá jako „Egypťané“ nebo „Jevgs“. Tito lidé jsou společně s Romy považováni albánskou většinou za tzv. Gypsies. Majorita mezi těmito dvěma skupinami často nerozlišuje a zahrnuje je pod společné označení „dora e zeze“ (černé ruce), zatímco jiné menšiny žijící v Albánii označuje pojmem „dora e bardhe“ (bílé ruce). Původ Egypťanů není zcela jasný. Na jedné straně stojí teorie zastávající názor, že jde o potomky Egypťanů, kteří přišli do Albánie ve 3. nebo 4. století, nebo že jsou potomky egyptských otroků, kteří sem byli zavlečeni za Ottomanské říše (1299 – 1923). Protichůdná teorie (uznávaná většinou odborníků) pak říká, že Jevgs jsou asimilovaní Romové, kteří dříve než ostatní skupiny opustili kočovný způsob života a tradice a vzdali se svého původního jazyka - mluví pouze albánsky.

Na rozdíl od toho, jak je vnímá většina, se obě skupiny snaží vůči sobě navzájem vymezovat. Obě skupiny ale čelí obdobním problémům, zejména sociálnímu vyloučení v oblasti vzdělání, zaměstnanosti a základní infrastruktury. Životní úroveň Egypťanů je přitom o něco vyšší než Romů. Podobnost v rozlišování romských skupin najdeme i v Kosovu, kde jsou Romové klasifikováni do tří skupin: Romové, Ashkali a Egypťané.

 

Lukáš Houdek, , Zdenka Kainarová
Přečteno: 2228x
 

Kam dál:

Štítky:  

Zahraniční, Kosovo, Romové v Kosovu, 12 let po válce



HLAVNÍ ZPRÁVY

Nikola Taragoš, programový ředitel Romodrom, o.p.s. v rozhovoru pro ROMEA TV.

videoNikola Taragoš: Snažíme se zabránit zhoršení situace našich klientů, dodáváme jim ochranné pomůcky i základní potraviny

1.4.2020 12:00
Dalším hostem v sérii rozhovorů s osobnostmi, kteří aktivně pomáhají v době nouzového stavu je programový ředitel organizace Romodrom.
 celý článek

Tisková konference k zvládnutí onemocnění COVID-19 v romských lokalitách na Slovensku

videoSlovensko bude testovat Romy v osadách. Nakažení Romové by pak mohli být izolováni ve státních zařízeních

1.4.2020 15:50
Od pátku se na Slovensku spustí testování na onemocnění COVID-19 ve 33 romských osadách. Matovič na tiskové konferenci společně s Peterem Pollákem a novou zmocněnkyní pro romské komunity Andreou Bučkovou představil plán boje s konoravirem v romských lokalitách. Odběry, na které dohlédnou vojáci, budou probíhat od 3. do 9. dubna. O den později, 10. dubna, by už měly být známy výsledky. "To, že jde armáda do osad není demonstrace síly," tvrdí premiér Igor Matovič. Vojenští lékaři podle něj budou s testy pomáhat proto, aby testování nezatížilo civilní zdravotníky. Premiér Igor Matovič chce nakažené Romy z osad umístit do státních zařízení.
 celý článek

V pátek 17. 2. 2017 jednala Rada vlády pro záležitosti romské menšiny poprvé pod vedením ministra pro lidská práva Jana Chvojky (FOTO: Úřad vlády ČR)

Úřad vlády vyzývá k nominaci nových členů do Rady vlády pro záležitosti romské komunity

1.4.2020 11:05
Úřad vlády vyzývá na stránkách kabinetu k nominaci nových členek a členů do Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Rada má v současné době 29 členek a členů, z toho 16 zástupkyň a zástupců státní správy a 13 občanských členek a členů zejména z řad Romů - tři tedy chybí.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo