romea - logo
7. dubna 2020 (úterý)
svátek má Heřman / Hermína
Loading
rozšířené vyhledávaní

Sami Mustafa: Romský režisér nemusí nutně točit jen filmy o Romech

Priština, Kosovo, 27.5.2011 10:30, (ROMEA)
Sami Mustafa (foto: Lukáš Houdek)

Šestadvacetiletý filmový režisér Sami Mustafa pochází z romské mahaly při kosovské obci Plementina. S filmem se setkal v rámci programů plementinského volnočasového centra Balkan Sunflowers (Balkánské slunečnice) v roce 2003. Již o rok později začal spolupracovat s dvěma filmovými produkčními společnostmi – Koperativa a Quawava. Je autorem několika snímků zaměřených na poválečnou situaci kosovských Romů. Jeho dokument Cesta domů (Road to home) byl v roce 2007 promítán na festivalu v Cannes, kde jako jediný reprezentoval kosovskou kinematografii. Sami Mustafa je zakladatelem produkce romských filmů Romawood, která od roku 2009 spolu se sdružením Balkan Sunflowers v Prištině realizuje festival romského filmu Rolling film festival. Sami je jeho uměleckým ředitelem. Žije v Prištině se svou francouzskou přítelkyní, filmařkou Charlotte Bohl.

VIDEO
Sami Mustafa: Road to Home

Welcome to Plemetina (1. část)
Welcome to Plemetina (2. část)

Jak se kluk jako ty dostane z romské mahaly k filmování?

V podstatě jsem začal na jaře 2003, kdy do Plementiny přijel chlápek z Austrálie. Pracoval pro Sky news v Sydney jako kameraman. Do Kosova přijel kvůli spolupráci s neziskovkami a tak se dostal i k vedení toho workshopu pro mládež v Plementině. Dílna trvala tři nebo čtyři měsíce.

A to byl workshop točení filmů?

Točení dokumentárních filmů. On byl v podstatě novinář, takže se to odrazilo i na tom, co nám předával. Byl ale skvělý. Ta dílna byla jednou z aktivit, kterou jsme dělali po škole. Opravdu jedna z mnoha, protože jsem chodil do Skauta. Pod jeho vedením jsme natočili film Welcome to Plementina, který byl velmi kladně přijat v Kosovu, Spojených státech i na filmových festivalech v Evropě. Ten snímek byl vlastně kolektivní prací třinácti dětí.

Kolik ti bylo let, když ses účastnil workshopu v Plementině a vlastně jsi tak začal s filmováním jako takovým?

Teď je mi dvacet šest. Tento rok v srpnu mi bude dvacet sedm, panebože! No, to je jedno. Muselo mně být sedmnáct nebo osmnáct.

Jako jeden z mála plementinských teenagerů jsi v natáčení pokračoval. Byl první snímek tvým odrazovým můstkem?

Já jsem to celé bral velmi vážně. Vlastně všechno co dělám, beru vážně. Už jen když jsem chodil do skauta, tak jsem tím byl úplně pohlcen. A potom lidé, kteří vedli tenhle projekt, připravili další, který byl obdobně spojený s prací s videem. Oslovili mě a mého kamaráda, abychom se projektu účastnili a tak vznikl o rok později můj druhý film. Za další rok jsem se dozvěděl o další filmové dílně, která fungovala systémem „work&learn (uč se a pracuj)“. Takže to byla v podstatě placená práce, v jejímž průběhu jste se učili novým věcem. Šlo o roční program. Současně to byl také můj poslední rok na střední škole. V tu chvíli přišla nutnost rozhodnutí, čemu se budu dál věnovat a co hodím přes palubu. Tak jsem se nakonec zbavil skautů. Vykašlal jsem se taky na medicínu, kterou jsem tehdy studoval.

Chtěl jsi být doktor?

Ne, ne, studoval jsem zdravotnickou střední školu. Člověk neměl moc možností, protože ta škola je jedna ze dvou v Plementině. Druhá je ekonomka, která nepřipadala v úvahu kvůli mojí matice.

Takže žádné filmové vzdělání nemáš?

Přesně. V mém životě není žádná filmová škola. Po té roční placené stáži, kdy jsem vydělával peníze, jsem si za své úspory koupil kameru a počítač a začal jsem natáčet. Dělal jsem různé filmy. Jeden z nich je vlastně jedna z mých posledních dokončených věcí, Never back home (Nikdy zpátky doma). Začal jsem ho natáčet už v roce 2004.

Co je ústředním tématem tvé tvorby?

Nejvíce se asi zaměřuju na Romy. Snažím se skrz své snímky poukazovat na fakt, že současný život Romů v Kosovu je značně politicky ovlivňován. Vedle toho se snažím zachytit některé mizející prvky romské kultury, i když se aktivně nepodílím na jejím zachování. Přesto mi přijde důležité, aby byla někde zaznamenaná, minimálně na kazetě. Aby i další generace Romů i ostatních národů mohly zpětně některé věci chápat a přemýšlet o nich.

Vybral sis ústřední téma své práce proto, že jsi sám Rom?

Jasně. Rozhodně právě proto. Zpočátku jsem o Romech vůbec nic nevěděl a nevěděl jsem, kde mám takové informace hledat. Nechápal jsem, proč říkají, že jsme z Indie. Samozřejmě jsme neměli internet, kde bych si mohl na tyto otázky odpovědět. Rozhodl jsem se proto, že začnu od bodu, který mám u nosu, od Romů v Kosovu. A pokusím se zjistit, kdo ksakru jsem, proč tady jsem, proč nám říkají Cikáni a přijít na kloub, proč je vůči nám vyvíjeno tolik násilí a nenávisti, která je skrytá, ale dá se z lidí cítit. Takže jsem začal dělat filmy jak pro Romy, tak pro...

Pro gádže?

Hmm, tohle slovo nemám rád. To je jedna z věcí, kterou si v sobě musím vyřešit. Co to slovo gádžo vlastně znamená? Romové si říkají Roma a to znamená „lidé“. Nazývat tě gádžem z tebe nedělá člověka.

Myslíš si, že tě Romové při natáčení dokumentů o nich samotných vnímají jinak, než neromského filmaře?

Osobně si myslím, že je zapotřebí zkombinovat oba dva přístupy. Dobře věcem rozumět, ale současně nebýt příliš emociálně angažován, protože jsi sám Rom. K tomu je dobrý názor toho neroma, toho nečlověka (smích), a dělat kompromisy. Snažím se být neutrální, jak je to jen možné, a nahlížet problémy Romů jinýma očima. Snažím se spíš zachytit, jak se všichni z nás na tyhle lidi dívají. Porozumět jim je hrozně těžké, musíš se proto do těch situací vložit, což je pro tebe strašně bolestivé a zároveň to ruší celý výsledek.

Cítíš ale, že je pro tebe vstup do komunity jednodušší než třeba pro tvou francouzskou přítelkyni Charlotte? Že se ti podaří dříve získat důvěru lidí?

Myslím, že to je stejné. Strašně záleží na jednotlivých lidech, které filmujete. Já většinou pracuju tak, že po příchodu hned vyndám kameru a začnu točit. Reakce jsou ale pokaždé jiné. Lidé, kteří chtějí mluvit, sami přijdou před kameru a začnou. Pak máš lidi, kteří na tebe začnou křičet, abys odtud vypadl. V této rovině nehraje roli, jestli jsem Rom nebo ne. Naopak si myslím, že jsem dobrý v tom, že pokud vidím u někoho velký potenciál vylíčit poutavě svůj příběh, jsem schopen ho přesvědčit, aby ho řekl. Protože jsem Rom. Už jen proto, že vím, jak se v této situaci zachovat. Když nad tím teď přemýšlím, tak je to vlastně strašně sobecký přístup. Přinutit ho mluvit, protože to potřebuješ.

Čeho chceš svými snímky dosáhnout?

To vlastně souvisí s festivalem, který dělám. Chtěl jsem dělat filmy, aby se lidé dozvěděli, co se tu děje. Aby se kromě problémů také seznámili se způsobem života Romů a jejich kulturou. Současně jsem chtěl ukázat existenci filmů natáčených Romy. A tak jsem vlastně došel k vytvoření toho festivalu. Hlavním cílem bylo posbírat filmy o Romech, nebo vytvářené Romy samotnými, které nedělají z Romů ani oběti, ani viníky. Ten výběr by měl být postaven hlavně na příbězích jednotlivých lidí.

Jak festival funguje?

Festival vznikl v roce 2009. Přihlásit se může v podstatě každý. Snažíme se posbírat co nejvíce filmů, abychom viděli, jaké filmy se o Romech točí. Potom filmy vybíráme podle některých předem stanovených témat. První rok se přihlásilo asi padesát filmů. Tam jsme kladli podmínku, že musí být postaveny na nějakém osobním příběhu. Jedněmi z kritérií například bylo, aby nebyly stereotypní – ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Klademe důraz na snímky, které přinášejí něco nového. Nevybíráme ty, které říkají pořád to stejné a oklepané. Jednotlivé příběhy lidí jsou dobré v tom, že negeneralizují a ukazují jeden konkrétní případ, na kterém se podepsala určitá situace.

Mohou se přihlásit jen Romové?

Ne, je to festival filmů o Romech nebo od Romů.

Takže se mohou hlásit i Romové, kteří třeba natočili film o globalizaci?

Přesně. Já sám jsem nenatočil jen filmy o Romech, ale zabývám se i jinými tématy. Proto mi přijde důležité ukázat, že romský filmový tvůrce nemusí nutně dělat romská témata.

Jak potom probíhá samotný festival? Kde filmy promítáte?

Zejména se snažíme uspořádat dobrou kulturní akci v Prištině, kde Rolling film festival probíhá především. Vybíráme kina nebo divadla, kam může přijít opravdu každý. Nechceme si vybírat jeden ze dvou břehů – promítat na snobských nebo naopak hippie místech. Chceme, aby se každý cítil příjemně, proto jdeme nejčastěji střední cestou. Vždycky máme vedle festivalu jako takového vedlejší program, který se jmenuje Rolling on the road. To je promítání filmů přímo v romských mahalách.

V čem může být promítání dokumentárních filmů pro obyčejné Romy podstatné?

Když jsme se radili nad podobou doprovodných akcí festivalu, došli jsme k tomu, že obojí je stejně důležité – promítat jak v kinech, tak v terénu. Dobrý příklad je film American Gypsy. Je to film o jedné romské rodině, která popisuje, o čem je dnešní život Romů v Americe. Příběh té rodiny je podobný příběhu mnoha rodin po celém světě. Sdílí podobnou kulturu, tradice, názory, způsob života. A když jsem se já osobně ten film sledoval, byl jsem hrozně ohromený, protože Romové v Kosovu žijí obdobně, mají stejné tradice a vnímání věcí. Takový film je samozřejmě důležitý pro lidi, kteří Romové nejsou, ale je také stejně důležitý pro Romy samotné. Mohou si vlastně uvědomit, jak důležité je žít život, který žijí.

Jaký typ lidí festival v Kosovu navštěvuje?

V zásadě nám jde o to oslovit úplně každého. Oslovujeme například střední a vysoké školy. Pro střední školy máme speciální program, kde si komik připraví stand-up-comedy. Spočívá to v tom, že se postaví před diváky k mikrofonu a říká vtipy, zatímco běží některý z filmů. Snímky se v určitých místech zastavují, aby nějakou hláškou dosáhl interakce s mladými diváky. Věříme, že je to může přinutit se nad některými odlišnostmi zamyslet. Zároveň si právě skrz ten vtip zapamatují důležité věci, kterých by si při běžném promítání ani nevšimli. A tento program právě realizujeme vedle Prištiny i v regionech.

Proč myslíš, že je důležité promítat filmy o Romech širší kosovské veřejnosti?

Myslím, že je důležité ukazovat jakékoliv filmy. U těch romských to má ještě jiný důvod. Situace Romů u nás byla před několika lety hodně jiná, než je dnes. Myslím před válkou. Devadesát procent Romů mělo stálé zaměstnání. Dnes jsou to jen 0,3 procenta. Vztah většiny k Romům se změnil. Je ovlivněn řadou předsudků. Kvůli strachu z cizích etnik, který eskalovat během války. Není to jen o předsudcích, které o Romech máme, ale také o víře, že Romové byli těmi, kteří napomáhali v bojích proti Albáncům. Což není tak úplně pravda. A protože po každém promítnutém filmu následuje debata, věřím, že to názory přítomných diváků ovlivňuje.

Kam se snažíš ve svém životě směřovat? Co je pro tebe důležité?

Tyhle problémy s etnicitou tu byly vždy a budou tu i nadále. Věřím ale, že tyto malé akce bojující proti stereotypům, které vedle nás dělá celá řada dalších lidí, jsou důležité kvůli své moci změnit pohledy některých lidí. Určitě nezmění postoj celé společnosti, ale pokud to bude tisíc, pět set nebo alespoň tři lidé, může je to nakopnout k tomu, že začnou dělat něco sami. A co chci já sám od života? Nakonec jsem jen kluk, co dělá filmy a užívá si to. Někdy natočím dobrý film, jindy špatný. V podstatě se jen snažím, a budu se snažit i nadále, pomoct najít kompromis mezi jednotlivými národy.

Vidíš v životě v Kosovu perspektivu?

Někdy je to šílené. Když si jen vzpomenu na vzdělání, které se mi tu dostalo, tak musím říct, že je mi to úplně na nic. Vzpomenu si na učitele u nás na zdrávce, kteří pocházeli ještě z dob Tita, navíc nebyli ani kvalifikovaní pro svou práci. A oni nám proboha mají předávat své zkušenosti? Vždyť bychom jednou měli mít v rukou život člověka! Tyhle čtyři roky byla prostě katastrofa. Šlo mi jen o to tu školu dokončit, především kvůli rodičům. Když nad tím teď přemýšlím, jsem dnes pravděpodobně jeden z nemnoha mladých Romů, kteří tady něco dělají. Hlavně v posledních třech nebo čtyřech letech jsem svůj život zasvětil filmům a festivalu. To je to, co chci dělat. Proto je pro mě samotného život v Kosovu perspektivní. Ale i přesto, že mám Kosovo hrozně rád, ho současně nenávidím. Až jednou budu mít děti, nemohou žit život, jaký jsem žil já, ve stejných podmínkách. Takže je tu perspektiva pro mě jako samostatnou jednotku, ale ne pro lidi, za které jsem zodpovědný.

KAM DÁL?
Kosovo: Jak se nestaví domov aneb konec jedné vize
„Tohle není život!“ Romové v kosovském Gjilanu sní o novém začátku
Sbal si věci a vypadni aneb dobrovolné návraty Romů do Kosova
Vždyť je přece Hederlezi!
Romské štěstí na předměstí Tirany
Romea.cz přinese sérii reportáží z poválečného Kosova

Lukáš Houdek, , Zdenka Kainarová
Přečteno: 2491x
 

Kam dál:

Štítky:  

Zahraniční, Kosovo, Romové v Kosovu, 12 let po válce



HLAVNÍ ZPRÁVY

Nikola Taragoš, programový ředitel Romodrom, o.p.s. v rozhovoru pro ROMEA TV.

videoNikola Taragoš: Snažíme se zabránit zhoršení situace našich klientů, dodáváme jim ochranné pomůcky i základní potraviny

1.4.2020 12:00
Dalším hostem v sérii rozhovorů s osobnostmi, kteří aktivně pomáhají v době nouzového stavu je programový ředitel organizace Romodrom.
 celý článek

Tisková konference k zvládnutí onemocnění COVID-19 v romských lokalitách na Slovensku

videoSlovensko bude testovat Romy v osadách. Nakažení Romové by pak mohli být izolováni ve státních zařízeních

1.4.2020 15:50
Od pátku se na Slovensku spustí testování na onemocnění COVID-19 ve 33 romských osadách. Matovič na tiskové konferenci společně s Peterem Pollákem a novou zmocněnkyní pro romské komunity Andreou Bučkovou představil plán boje s konoravirem v romských lokalitách. Odběry, na které dohlédnou vojáci, budou probíhat od 3. do 9. dubna. O den později, 10. dubna, by už měly být známy výsledky. "To, že jde armáda do osad není demonstrace síly," tvrdí premiér Igor Matovič. Vojenští lékaři podle něj budou s testy pomáhat proto, aby testování nezatížilo civilní zdravotníky. Premiér Igor Matovič chce nakažené Romy z osad umístit do státních zařízení.
 celý článek

V pátek 17. 2. 2017 jednala Rada vlády pro záležitosti romské menšiny poprvé pod vedením ministra pro lidská práva Jana Chvojky (FOTO: Úřad vlády ČR)

Úřad vlády vyzývá k nominaci nových členů do Rady vlády pro záležitosti romské komunity

1.4.2020 11:05
Úřad vlády vyzývá na stránkách kabinetu k nominaci nových členek a členů do Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Rada má v současné době 29 členek a členů, z toho 16 zástupkyň a zástupců státní správy a 13 občanských členek a členů zejména z řad Romů - tři tedy chybí.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo