Sarkozy omezí kočování

Násilné nepokoje v západofrancouzském městečku Saint-Aignan vyvolané smrtí
Roma Luigiho Duqueneta povedou k zpřísnění podmínek pro kočování. Francouzský
prezident Nicolas Sarkozy známý tvrdým postupem proti pouličním násilnostem už
ze svého předešlého působení na ministerstvu vnitra svolal na 28. července Radu
ministrů, kteří rozhodnou „o okamžitém vypovězení neregulérních tábořišť ve
všech departementech“.

Incident, během nějž byl zabit dvaadvacetiletý kočovný Rom Duquent, se odehrál v
noci z 16. na 17. července v městečku Saint-Aignan čítajícím 3400 obyvatel.
Duquent společně se svým spolupasažérem projel policejní zátaras, přičemž nabral
na kapotu vozu jednoho z četníků. Ten po zhruba pěti stech metrech v zatáčce z
kapoty spadl a byl lehce zraněn. Následoval další policejní zátaras, na němž
mělo auto řízené Duquentem předstírat zastavení, aby se vzápětí rychle rozjelo
proti hlídkujícím policistům. Jeden z nich na vůz dvakrát vystřelil, ten však
ujížděl dál. Později bylo Duquentovo mrtvé tělo nalezeno asi deset kilometrů od
místa střelby ve městě Saint-Romain-sur-Cher. Jeho spolupasažér je na útěku.

Stále není jasné, proč se Duquent nechtěl podrobit policejní kontrole. Četníci
se domnívají, že neměl řidičský průkaz či dokumenty k automobilu. Ve hře je i
varianta, že jel z loupeže ve městě. Jasno bude mít policie až po dopadení jeho
spolupasažéra, po kterém stále pátrá.

Když se o činu dověděla kočovná komunita, jejíž byl Duquent členem, asi
padesátka mužů se ozbrojila sekyrami a železnými tyčemi a vydala se na četnickou
stanici v Saint-Aignan. Po nezdařeném pokusu probojovat se dovnitř stanice,
začal agresivní dav zapalovat auta a semafory, rozsekávat stromy a zdemoloval
jeden obchod. Zasahovat proti němu muselo 300 policistů.

Jsme ve válce

Reakce z vyšších míst na sebe nenechaly dlouho čekat. Obzvláště proto, že
přibližně ve stejné době došlo k pouličním nepokojům i ve východofrancouzském
městě Grenoble. Tentokrát jejími původci nebyly kočovníci, ale obyvatelé
chudinského předměstí. Policisté tam při stíhání zastřelili mladého muže, který
byl už třikrát trestán za ozbrojenou loupež. Následně výtržníci z předměstí
obývaného především přistěhovalci (nebo jejich potomky narozenými už ve Francii)
zapálili na sedmdesátku aut a stříleli po policistech ostrými.

„Vláda dál povede neutuchající boj proti zločinu. Toto je válka překupníků a
zločinců. Vláda zákona musí být respektována na celém území státu,“ řekl
prezident Sarkozy slovníkem připomínajícím jeho ministerské projevy z podzimu
2005, kdy Francii ohromily četné pouliční nepokoje. Zároveň odvolal prefekta
departementu Isère Alberta Dupuya a nahradil jej bývalým policejním důstojníkem
Erikem Le Douaronem. Podobnou personální změnu chystá Sarkozy v řádu týdnů i v
departementu Seine-Saint-Denis, kde na místo prefekta nastoupí „velká postava
policie“ Christian Lambert.

Za svůj tvrdý postup a metody vůči mladým lidem z předměstí účastnících se
pouličních nepokojů je prezident Sarkozy pravidelně kritizován levicovou
opozicí, která mu vyčítá neřešení tíživé situace francouzských předměstí. Vysoká
nezaměstnanost, chudoba, ztížený přístup ke vzdělání, kriminalita – to je
realita okrajů velkých francouzských měst. A právě ta v mladých lidech vzbuzuje
frustraci, jíž stačí málo, aby se proměnila v nekontrolovatelné násilí.
Exemplární tresty, zvýšený počet hlídek či tvrdší postupy proti zatýkaným, na
tom podle opozice nic nezmění.

Kočování nic nepřináší

Stejně ostře se Sarkozy rozhodl postupovat i proti kočovným komunitám. „Na
avizované schůzce ministrů je nutné probrat problémy, které přináší chování
některých kočovníků a Romů,“ naznačil směřování schůzky ministrů. Tiskový mluvčí
vlády sice rychle přišel s ubezpečením, že prezidentovi samozřejmě nešlo o
stigmatizaci tohoto etnika, některé neziskové organizace to však vidí jinak.
Čtveřice těchto organizací v čele s Hlasem Romů požaduje ve svém tiskovém
prohlášení „Ne anticikánském rasismu!“ důkladné prošetření okolností smrti
Duquenta, otce dvouleté dívenky, a apelují na Francii, aby skoncovala s
rasismem.

O úspěšnosti požadavků francouzských neziskovek, lze jen spekulovat. Zřejmé je,
že prezidentovy tvrdé kroky mají zastání veřejnosti, jež pro kočování nemá
dlouhodobě pochopení a důvody frustrace, kterou si mladíci vybíjejí v ulicích,
je pochopitelně nezajímá. „Oni nám zapalují auta, my jim zapalme karavany,“
navrhuje na zpravodajském webu actu.voila.fr v diskusním příspěvku pod článkem o
incidentu v Saint-Aignan nazvaném jednoduše Oko za oko přispěvatel Michel. A
podobně to vypadá i na jiných webech, kde lidé vyměňují špatné zkušenosti s
kočovníky. V zásadě se dají shrnout do dvou bodů: obci kočovníci nic
nepřinášejí, spíše berou.

Ve Francii platí od roku 1990 zákon, podle nějž každá obec čítající alespoň 5000
obyvatel musí zřídit ve svém katastru tábořiště s vodovodem, elektrickou
přípojkou a sociálním zařízením pro kočovníky s karavany. O deset let později
byl tento zákon ještě doplněn o jasný časový rámec, ve kterém k vybudování
takového místa musí dojít. Obce totiž často argumentovaly nedostatkem financí,
ty dnes ze 70 procent poskytuje stát.

Přesto pro přibližně 300 000 francouzských kočovníků vzniklo jen asi 18 000
tábořišť z předpokládaného více než trojnásobku. Podle obcí kočovníci nic
nepřinášejí – na rozdíl od turistů neutrácejí peníze za ubytování, atrakce ani
další služby. Naopak požadují po pekařích starý chléb, čekají u supermarketů na
přebytky či se poptávají po sezónní práci. Pokud nejsou úspěšní, uchylují se
často k drobné kriminalitě. Aktivita obcí vytvářet vhodná tábořiště je tedy více
než vlažná. Po Francii tak podle odhadů nelegálně táboří asi 15 000 karavan, a
právě na ty se teď Sarkozy zaměří.