romea - logo
5. dubna 2020 (neděle)
svátek má Miroslava
Loading
rozšířené vyhledávaní

Shpresa Agushi: Ještě dlouho si albánské a romské děti nebudou hrát společně

Gjilan (Kosovo), 21.5.2011 23:09, (ROMEA)
Shpresa Agushi (FOTO: Lukáš Houdek)

Shpresa Agushi, vdaná žena a matka tří dětí narozená v kosovském Prizrenu. Ve městě, které, jak sama říká, zůstává stále jedním z mála multietnických míst v Kosovu, kde Albánci, Srbové, Romové a jiné národnostní menšiny žijí vedle sebe a společně. Její romská rodina žila v albánské čtvrti, doma mluvili albánsky a navštěvovali albánské školy. Provdala se do jiného kosovského města, Gjilanu, do romské rodiny, která žila jinak a v jiném prostředí. Většinu sousedů tvořili Romové. Doma se mluvilo romsky. Aby se mohla zapojit, jazyk se musela nejprve naučit. Rok 1999, kdy začalo i skončilo bombardování Kosova jednotkami NATO, jí změnil život a udělal z ní romskou aktivistku. A tou zůstala dodnes. Nejprve s tchánem pracovala v organizaci Romano amalipe (Romské přátelství), která fungovala zcela dobrovolně. Snažila se pomáhat lidem v gjilanských romských mahalách. V roce 2001 založila vlastní nevládní organizaci Rromane Romňa (Romské ženy), jejímž cílem je zlepšit situaci romských žen v Kosovu, bojovat za jejich práva a svobodu projevu v romských komunitách. Tato organizace spolu s dalšími ženskými sdruženími a aktivistkami vytváří síť, jež má poskytnout zázemí pro společnou práci při ochraně práv žen v Kosovu. Tu podporuje UNIFEM (United Nations Entity for Gender Equality and Empowerment of Women) a kosovské Centrum pro genderové studie.

V roce 2007 byla ve švýcarském Bernu Shprese Agushi udělena cena Freiheit und Menschenrechte (Svoboda a lidská práva) za svůj nezištný boj za práva Romů v Kosovu. V předchozích letech toto mezinárodní uznání získal například Dalai Lama.

Jak a kdy jste se začala angažovat v boji za práva romských skupin v Kosovu?

Pro romskou komunitu jsem začala pracovat v roce 1999. Poté, co skončilo bombardování Kosova. V Gjilanu, kde bydlím, začaly narůstat problémy s bezpečností Romů. Spolu s tchánem, který byl místními Romy uznáván jako reprezentant komunity, jsme viděli, že je nutné našim lidem pomoct. NATO a jiné mezinárodní organizace přicházely do Kosova nepřipravené a neinformováné, a nebyly ze začátku schopny poskytovat Romům dostatečnou ochranu a podporu. Především neměli o životě Romů v Kosovu a jejich problémech ani tušení. Přišli pomáhat Albáncům a Srbům a o životě menšin nevěděli. Já byla v té době v Gjilanu jediná Romka, která uměla anglicky. Bylo nutné s nimi mluvit a diskutovat. A nato nás další a další instituce samy žádaly o spolupráci. Pracovali jsme dobrovolně, nebylo pro nás důležité, zda jsme za to placeni. A to zůstalo částečně dodnes. Dokud je situace Romů v Kosovu taková, jaká je, nemůžete nikdy jistě počítat s žádnou dotací. Musíte nejdřív situaci změnit, musíte mluvit, bojovat za pravdu. Je ale dobré, že donátoři o nás smýšlejí stále líp a více sledují činnost romských neziskových organizací. My jsme nejprve navázali spolupráci s americkými jednotkami KFOR, poté s UNHCR.

Řekla jste, že jste spolupracovali s řadou nadnárodních organizací. Nastávaly nějaké komplikace při práci s nimi?

Ze začátku ano, neměli tušení, jací lidé v této zemi žijí a jaké jsou jejich potřeby. Stalo se, že jsme k nim začínali ztrácet důvěru a přestali jsme od nich pomoc očekávat. Ale zlepšilo se to. Byli mezi nimi takoví, kteří chtěli skutečně dokončit svou práci a pomáhat lidem bez ohledu na národnost. Nebo jsme měli problémy s překladateli. Pracoval tu jeden seržant z KFOR, který pocházel ze smíšené rodiny a jeden z jeho rodičů byl Rom. Zajímal se o situaci Romů v Gjilanu. Bylo tu hodně vypálených romských domů a tento seržant se ptal místního albánského překladatele, co se s nimi stalo. Řekli mu, že Romové si domy zapálili sami a pak odešli. Nemohl pochopit, jak může někdo zapálit svůj dům. Sešel se s několika Romy, aby si s nimi promluvil. Byl strašně naštvaný. Sám se jako Rom cítil a hrozně se ho to dotklo. Ptal se, „co jste to za Romy, jak můžete něco takového udělat?“. Romové mu pak vysvětlili, že to celé je lež. Kdo by byl takový blázen, aby si zapálil vlastní dům a šel žít dobrovolně na ulici? Albánský překladatel zkrátka interpretoval situaci po svém. Když cítíte nenávist, mluvíte ve svém zájmu, říkáte zlé věci. Ale nechci tak mluvit o všech Albáncích. V naší zemi žijí dobří a zlí lidé a je jedno, ke které národnosti patří. Nemůžete říct, že všichni Albánci jsou zlí a všichni Romové jsou hodní. Jsou to prostě lidé, jako všichni ostatní.

Jak jste taková problém s interpretací řešili?

Po této příhodě jsem s nimi pak vždy, když přišli z KFOR nebo jiné mezinárodní organizace, mluvila já. Překládala jsem přesně, co naši lidé říkali. Dokud jsme nebyli schopni mluvit anglicky, nemohli jsme mluvit za sebe, prezentovat svůj pohled a pravdu.

Jakou formu pomoci jste konkrétně Romům v Gjilanu poskytovali?

V říjnu 1999 jsem začala pracovat v IRC (International Rescue Commitee) jako koordinátorka romské komise pro potravinovou distribuci. Romové v Gjilanu neměli volnost pohybu po městě a já jim měla potraviny i jinou pomoc roznášet do jejich domovů. Chodila jsem od domu k domu, ode dveří ke dveřím. Nebylo to pro mne jednoduché, byla zima, a provázelo mne mnoho dalších těžkostí. Pocházím z města Prizren a do Gjilanu jsem se přivdala. Mnoho Romů mě tu neznalo jako Romku, protože mám světlou kůži a mluvím albánsky… Lidé z UNHCR a IRC mi ze začátku radili, že bych měla mluvit anglicky, aby nebylo hned zřejmé, že jsem Romka. Prostě pro vlastní bezpečnost. Když mě Albánci slyšeli mluvit albánsky, byli naštvaní a ptali se mě, proč Albánec pomáhá Romům. „Musíš pomáhat nám, ne jim, protože Romové jsou zlí lidé, je dobré je zabíjet“ říkali mi. Byly to strašně zlé řeči.

Lidé po celém světě zřejmě tuší, co se dělo za války Srbům a Albáncům. To, co se dělo Romům, zůstává v tichosti. Jaké byly jejich životy během války a po ní?

Válka přinesla mnoho bolesti všem lidem v Kosovu, ať Albáncům, Srbům, či jiným menšinám. Během války většina Romů zůstávala schovaná ve svých domech, mezi dvěma válčícími stranami. Někteří ze země utekli. Poté, co skončilo bombardování Kosova jednotkami NATO v roce 1999, Romové neměli zajištěnu žádnou ochranu a podporu ze strany mezinárodních organizací. Začalo vypalování domů Romů, Aškaliů a Egypťanů. Začalo bití, znásilňování žen, zabíjení. Napadali je Albánci, ale je nutné zdůraznit, že to byli jen někteří z nich. Naši lidé se báli vůbec vycházet ze svých domů, přicházeli o práci. Romové ze strachu začali ve velkém opouštět Kosovo. Odcházeli do různých zemí - Srbska, Černé Hory, Makedonie, západních evropských zemí - nebo do uprchlických táborů uvnitř země, vytvářeli nová ghetta. Neodcházeli dobrovolně, nechtěli opouštět své domovy. Ale když vidíte, že jste vy, vaši příbuzní, sousedé neustále napadáni, musíte hledat řešení pro vaši rodinu.

Kdy se začala situace pro Romy zlepšovat?

V roce 2002 už měli Romové u nás v Gjilanu svobodu pohybu. Nebyla to ale skutečná svoboda. Lidé se dál báli kamkoliv chodit. Věděli, na která místa jít mohou a kdy, potřebovali se dostat do školy, do blízkého obchodu. Časem se tato situace začala měnit a rok za rokem je to lepší.

Proč byli Romové po válce napadáni? Jaké k tomu byly důvody?

Lidé, kteří Romy napadali, v sobě nosili nenávist. Nehodnotili, zda je někdo vinen nebo nevinen, viděli nás zkrátka jako Romy, a to stačilo. Romové byli obviňováni, že za války podporovali Srby a spolupracují s nimi. Tento důvod si ale Albánci vytvořili sami. Ve skutečnosti o žádnou spolupráci Romů se Srby nešlo. Někteří Romové vstoupili do srbské armády, ovšem pod tlakem. Byla bych strašně ráda, kdybych mohla říct, že se na těch násilnostech podíleli jen lidé, kterým Romové během války ublížili. Bohužel tomu tak nebylo. Většinou to byli lidé, kteří pouze slyšeli o Romech špatné věci a šli se jim bezhlavě mstít. Netvrdím, že všichni Romové jsou dobří. Každý člověk je zodpovědný za své jednání. Věřím, že někteří kradli nebo uráželi své albánské sousedy, ale nevěřím, že by někoho zabíjeli. V Haagu jsem žádného Roma, který by byl obviněn z vražd, neviděla.

Můžete popsat problémy, kterým musejí kosovští Romové čelit v dnešní době?

Je tu mnoho problémů. Některé jsou společné všem občanům Kosova, ale některé se ve větší míře týkají Romů. Největším problémem Romů v Kosovu je nezaměstnanost. Celková nezaměstnanost v zemi je 40 procent. Mezi Romy je to až 98 procent. Odpověď donorů a vlády je vždy stejná. Musejí řešit zaměstnanost všech občanů Kosova. Ano, to je pravda, ale nás vidí pouze jako tři procenta, která jsou zanedbatelná. Dalším problémem je sociální podpora. Podmínkou k získání sociálních dávek v Kosovu je mít děti mladší pěti let. Máme pak rodiny, které mají několik dětí starší. Těch se potom sociální podpora netýká. I tyto rodiny jsou ale bez práce. K tomu připočítejme nedostačující bytové podmínky mnoha Romů, nemožnost dostat se do svých vlastních domů, rekonstrukce rozbořených budov, problémy s placením elektřiny a vody. Mnoho rodin je několik měsíců bez dodávek proudu. U dětí jsou to bariéry v přístupu ke vzdělání. Rodiny nemají peníze, aby si mohly dovolit pořídit školní potřeby, zaplatit školné. Velké problémy jsou se zdravotní péčí, protože v Kosovu nefunguje zdravotní pojištění. Musíte tak platit dvě eura za návštěvu lékaře, kupovat si léky a vše ostatní. Když nemáte peníze, nemáte zdravotní péči.

Jak vnímáte situaci Romů deportovaných zpět do Kosova?

Je to obrovský problém. Jsou to lidé, kteří se vracejí pod tlakem. Jsou odvezeni na letiště, deportováni do Kosova, do svých kosovských domovů nemohou, musejí hledat své příbuzné nebo sousedy, u kterých by mohli žít. Většinou jim není poskytnuta žádná humanitární podpora. Je to strašné. Očekáváme, že tento rok bude do Kosova vráceno 35 tisíc osob. Nevíme, jak jim pomoci. Jsme nezisková organizace, někdy máme placené projekty, jindy ne. A nyní čekáme na příliv lidí, kteří žijí v zahraničí déle než 10 let. Netušíme co s nimi. Hlavním problémem bude mladá generace, lidé, kteří se v zahraničí narodili, kteří tam chodili do škol, neznají místní jazyk. Tady nebudou mít možnost dokončit školu, budou muset zůstat doma. Vyroste tak další skupina analfabetů. Souhlasím s návraty, ale pouze při implementaci všech pravidel – dát lidem podmínky pro vzdělání, možnost zaměstnání, bydlení a vše. Ne jen je tady vysadit na ulici.

Zaměřujete se ve své práci i na nějaké minority uvnitř romské komunity?

Přesně tak. Velmi těžká je situace romských žen, které jsou stále opomíjené. My se snažíme to změnit. Kritizovala jsem Evropskou komisi, že se problémem romských žen v Kosovu nezabývá samostatně. Vždy jsou řešeny projekty týkající se Romů, Ashkali a Egypťanů obecně. Ale nikdy zaměřené jen na ženy.

Jak je to v současně době s bezpečností Romů v Kosovu?

Co se týká bezpečnosti, situace je mnohem lepší. Útoky na Romy se někdy přihodí, ale ne tak jako dřív. Kdysi se to dělo pořád. V oblasti bezpečnosti je problém spíš s tím, že Romové ztratili důvěru v kosovskou policii. Znám případy, kdy šli Romové na polici nahlásit napadení, krádež, a v podstatě jim nikdo nevěnoval pozornost. Zeptají se, jestli někoho viděli, jestli vědí, kdo to byl. Když jim řeknete, kdo to byl, možná něco udělají. Když nevíte, odpoví vám, že nemají viníka jak najít. Kdyby chtěli, řešení najdou. Když ale nechtějí, je to jiná věc…

Věříte, že někdy pro kosovské Romy nastanou lepší časy?

Celých těch posledních 12 let bojujeme za naše práva. Snad už se postavení Romů nějak mění, ale ne dost. Svoboda pohybu je stále lepší, stejně tak ochrana a bezpečnost, ale přesto. Kdykoliv se může něco stát. Situace se mění také proto, že máme trpělivost s kosovskou vládou. Musíme s nimi jednat ve smyslu „když chcete dosáhnout toho nebo toho, musíte udělat tohle a tohle“. Ale nikdo zatím neumí vyřešit tu nenávist, která mezi lidmi v Kosovu ještě stále zůstává. Všichni jsme dobří lidé, ale nenávist mezi národnostmi je tu stále cítit. Bude potřeba ještě mnoha let, než tento problém pomine. Není to vaše rozhodnutí, jestli se narodíte jako Rom, Albánec nebo Srb. Jediné, co si můžete sami vybrat, je to, jestli budete dobrým nebo špatným člověkem. Znám spoustu Srbů i Albánců, jsou to dobří lidé, pracuji s nimi, respektujeme se, pomáháme si. Ale v Gjilanu na hlavní ulici si ještě dlouho nebudou albánské děti hrát s našimi dětmi. Jediný důvod je ten, že jsou Romové.

KAM DÁL?
„Tohle není život!“ Romové v kosovském Gjilanu sní o novém začátku
Sbal si věci a vypadni aneb dobrovolné návraty Romů do Kosova
Vždyť je přece Hederlezi!
Romské štěstí na předměstí Tirany
Romea.cz přinese sérii reportáží z poválečného Kosova

Lukáš Houdek, , Zdenka Kainarová
Přečteno: 1753x
 

Kam dál:

Štítky:  

Zahraniční, Rozhovory, Romové v Kosovu, 12 let po válce



HLAVNÍ ZPRÁVY

Nikola Taragoš, programový ředitel Romodrom, o.p.s. v rozhovoru pro ROMEA TV.

videoNikola Taragoš: Snažíme se zabránit zhoršení situace našich klientů, dodáváme jim ochranné pomůcky i základní potraviny

1.4.2020 12:00
Dalším hostem v sérii rozhovorů s osobnostmi, kteří aktivně pomáhají v době nouzového stavu je programový ředitel organizace Romodrom.
 celý článek

Tisková konference k zvládnutí onemocnění COVID-19 v romských lokalitách na Slovensku

videoSlovensko bude testovat Romy v osadách. Nakažení Romové by pak mohli být izolováni ve státních zařízeních

1.4.2020 15:50
Od pátku se na Slovensku spustí testování na onemocnění COVID-19 ve 33 romských osadách. Matovič na tiskové konferenci společně s Peterem Pollákem a novou zmocněnkyní pro romské komunity Andreou Bučkovou představil plán boje s konoravirem v romských lokalitách. Odběry, na které dohlédnou vojáci, budou probíhat od 3. do 9. dubna. O den později, 10. dubna, by už měly být známy výsledky. "To, že jde armáda do osad není demonstrace síly," tvrdí premiér Igor Matovič. Vojenští lékaři podle něj budou s testy pomáhat proto, aby testování nezatížilo civilní zdravotníky. Premiér Igor Matovič chce nakažené Romy z osad umístit do státních zařízení.
 celý článek

V pátek 17. 2. 2017 jednala Rada vlády pro záležitosti romské menšiny poprvé pod vedením ministra pro lidská práva Jana Chvojky (FOTO: Úřad vlády ČR)

Úřad vlády vyzývá k nominaci nových členů do Rady vlády pro záležitosti romské komunity

1.4.2020 11:05
Úřad vlády vyzývá na stránkách kabinetu k nominaci nových členek a členů do Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Rada má v současné době 29 členek a členů, z toho 16 zástupkyň a zástupců státní správy a 13 občanských členek a členů zejména z řad Romů - tři tedy chybí.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo