Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Socioložka Zuzana Kusá: Můžete Romům vzít všechny dávky, ale když se nemají kde zaměstnat, výsledek bude nulový

31. ledna 2012
Čtení na 9 minut

Dlouhodobě nezaměstnaní  na
Slovensku mohou již na podzim přijít o polovinu
rodičovského příspěvku. Navrhuje to
Ludvík Kanika spolu s dalšími poslanci
za SDKÚ. O jejich novele zákona bude parlament
rozhodovat na podzim. Poslanci ji obhajují slovy, že nikdo
by si neměl dělat z plození dětí
výdělečnou činnost. Mnozí
namítají, že takový krok by byl
diskriminační především vůči Romům,
kterých by nejvíce postihl. Socioložka Zuzana
Kusá (54) ze Slovenské akademie věd
tvrdí, že problém je v
chybějících pracovních
místech a ne ve vysokých
dávkách. Rozhovor s ní přinesl server
Plus 7 dní
.

Proč
namítáte proti snížení
rodičovského příspěvku pro dlouhodobě
nezaměstnané?

Vycházím z mezinárodních
studií, které dokazují, že
příliš nízké
příjmy domácností
paralyzují jejich členy a zbavují je schopnosti
vést normální život. Je nesmyslem
předpokládat, že je to bude motivovat pracovat.
Právě naopak, upadnou do
ještě větší letargie.
Slovenští reformátoři toto
odmítají uznat. Přitom dávky na
Slovensku jsou již dnes tak nízké, že jejich
příjemci nemohou žít slušně, ať by
dělali co chtěli. Další
snížení dávek jejich
mizérii jen prohloubí a zcela je zbaví
schopnosti využít případné
životní šance.

Ludvík
Kaník tvrdí, že při nižších
dávkách udělají cokoliv, aby
pracovali. Není to tak?

To je naprosto pomýlené vidění,
které se nezakládá na
reálné praxi. S tímto
přišel Kaník již v roce 2004, kdy
radikálně snížil přídavky na děti v
domácnostech v nouzi, což vyvolalo masovou vzpouru Romů. A
viděli jste, že by tehdy všichni dlouhodobě
nezaměstnaní začali pracovat? Asi ne, protože neměli kde.
Problém je v chybějících
pracovních místech. Můžete jim vzít i
všechny dávky, ale pokud se nemají kde
zaměstnat, výsledek bude nulový nebo rovnou
tragický.

Možná tedy, že
snížením dávek
posílíme mobilitu pracovní
síly a motivujeme je odejít za prací
do velkých měst nebo do zahraničí, ne?

Ani to docela nefunguje. Odejít za prací můžete
jen tehdy, pokud máte ještě nějaké
peníze. Vždyť pokud by si ten dlouhodobě
nezaměstnaný i našel práci, řekněme v
Bratislavě, kde bude bydlet? Většinou jsou to
nekvalifikovaní lidé, kteří budou
pobírat jen minimální mzdu a za to si
nezaplatí ani ubytovnu, a to nemluvíme o
dalších nákladech na
živobytí. Pokud by chtěl někde ve svém regionu
dojíždět do většího města za
prací, potřebuje peníze na dopravu,
která není levná. Navíc
chybí jesle, školky a pro matky je
téměř nemožné dojíždět
sedmdesát-osmdesát kilometrů za prací,
což je na východě běžné.

Stále jsou
však závody, které si
nedokážou zajistit dostatek dělníků,
například v Trnavě.

Ale my se bavíme zejména o
východním Slovensku. Myslím, že ani v
Trnavě nenajdete nájem pro rodinu pod dvě stě eur a
městské sociální byty jsou jen pro
domácí obyvatele.

Pokud tedy nemohou
docházet, mohou se zapojit do aktivačních
prací …

Když se s tímto systémem začalo, za rok se v
rámci aktivačních prací
vystřídalo téměř dvě stě tisíc
lidí. Pak se však vyčleněné
peníze začaly snižovat a vznikl problém.
Aktivační práce totiž nejsou trvalé
řešení. Mají sloužit pouze jako
dočasný mezistupeň na obnovu pracovních
návyků a po jejich absolvování by se
člověk měl zařadit do normálního
pracovního života. Jenže pro ty lidi
žádná volná místa
neexistují, a tak se celý systém
míjí účinkem.

Proto si
starostové stěžují, že aktivační
práce nedokážou zajistit pro všechny?

Přesně tak. V roce 2008 byla dokonce přijata novela zákona,
podle níž se člověk může do aktivačních
prací zapojit pouze jednou. Dlouhodobě
nezaměstnaní tak přišli o možnost
zvýšit si dávky a právě
tehdy se začala zvyšovat drobná romská
kriminalita.

Takže
aktivační práce jsou umělým
řešením?

Při současném nastavení systému, když
je dávka v hmotné nouzi částečně
vázána na aktivační práce,
je to jediný způsob, jak si dlouhodobě
nezaměstnaní mohou přivydělat. Je velmi důležité,
aby aktivační práce mohly organizovat i
státní podniky jako Lesy SR a povodí
řek, protože tím by se rozšířil okruh,
kde by se nezaměstnaní mohli realizovat. Stát by
měl být aktivnější, je to
běžné iv západní Evropě. V Rotterdamu
zaměstnávají prodavače lístků v
autobuse. Automat na lístky je sice
levnější, ale bere lidem práci.

Kaník navrhuje
jako podmínku pro zachování
plného rodičovského příspěvku, aby
alespoň jeden rodič odpracoval za uplynulé čtyři roky
minimálně 270 dní. Jsou regiony, kde je to
opravdu nesplnitelné?

Ve výzkumu, který jsme dělali také v
jedné “hladové dolině”, jsem se poznala s
více patnáctiletým dětmi, jejichž
rodiče nikdy nepracovali a pokud, tak v České republice. A
to se netýká jen Romů. Na jihu
středního a na východním Slovensku
máte okresy, kde je i třicetiprocentní
nezaměstnanost, najdete tam vesnice, kde prakticky nejsou muži nebo
mladí lidé, protože všichni
odešli pracovat někam do zahraničí. Ale to
nemůžete očekávat od všech. Pro nízko
kvalifikovaného člověka nebo někoho bez příjmů a
potřebných kontaktů je to nadlidský
úkol.

Nemyslíte si,
že na Slovensku žije i mnoho lidí, kteří pracovat
jednoduše nechtějí, i kdyby měli
příležitost?



Narážíte zřejmě na extrémně
chudé a izolované komunity, z nichž
není sil odejít a kde se nedá
žít jinak než většinově. O nich “se
ví”, že nepracují, žijí z
dávek a z kriminality. Ale takto přece nefungují
všichni dlouhodobě nezaměstnaní na Slovensku. Ani
většina Romů se takto nechová. To je
velký omyl a předsudek. Věřte mi, že většina Romů
uvažuje o životě stejně jako my. Chtěli by pracovat a vést
důstojný život. Ale brání jim v tom
region, kde žijí, nízké
vzdělání či barva pleti. Slovenská
ekonomika nenabízí možnosti
zaměstnání nízko
kvalifikovaných lidí. Jen čtyři procenta ze
všech zaměstnaných lidí
mají základní
vzdělání. Více než polovina
má vysokoškolské
vzdělání nebo maturitu.

To je
přirozený vývoj ekonomiky v informační
společnosti.



A proč se Romové dokáží zaměstnat ve
Velké Británii? Proč jsou tam pracovní
místa i pro lidi bez větší kvalifikace
a u nás ne? Část vysvětlení je v
nízkých příjmech Slováků.
Logicky tak není velká poptávka po
mnoha službách, které poskytují
méně vzdělaní lidé. Slováci
nechodí tolik do restaurací, sami si
opravují auta a elektrospotřebiče, domy si staví
svépomocí, velmi necestují … takže
není tolik míst pro dělníky,
strážníků, čističi nádobí,
pokojské, uklízečky.

Není to i
proto, že mnohým se nechce pracovat, protože
vydělají méně, než mohou dostat na
dávkách?

To je problém minimální mzdy,
která je příliš
nízká. Vždyť zkuste žít z 317
eur hrubého, což je v čistém asi 285 eur
měsíčně! To se dá jen velmi těžko. Pak i ty
bídně dávky pro rodinu s více dětmi
vypadají lépe. Říkám, že
vypadají, protože u nás funguje
systém, že pokud někdo vydělává
méně, než je životní minimum a je
možná dávka s příspěvky pro jeho
domácnost, tak se mu jeho příjem
vyrovná s výší
dávky. A jelikož se přitom
nezapočítává čtvrtina
pracovního příjmu, není
možné, aby měl někdo na dávkách
víc, než kdyby pracoval.

Tak bude mít
jen o něco málo více a ani to asi nebude pro něj
motivační, aby pracoval.



Ale vždyť lidé chodí do práce i proto,
že to patří k normálnímu životu.
Znám mnoho Romů, pro které je to
otázka sebeúcty a respektu ze strany společnosti.
Určitě je mnoho takových, kteří se vzdali a
nevěří, že najdou práci, ale málokdo
se svobodně rozhodl, že bude raději sedět doma a brát
dávky. Pracovala jsem s mnoha Romy, kteří byli
hrdí, že mají zaměstnání a
velmi jim záleželo na tom, aby druzí
vnímali, že jsou jiní než ti “z osady”.

Většina
společnosti si myslí, že Romové dávky
propíjí a pracovat se jim nechce. Proč je to tak?

Většina z těch lidí mezi Romy nikdy nežila,
nezná je a vychází pouze z
křiklavých případů
vypíchnutých médii. Vemte si
příklad bezdomovce – uděláte si na nich
názor, když je vidíte sedět na lavičce a
pít víno. Ale už nevidíte, že
mnozí z nich zbytek dne sbírají
starý papír, železo a tlačí ty
své káry do sběrných surovin, aby si
něco vydělali. Vždyť oni namáhavě pracují.
Podobně je to i s Romy v osadách. Žijí bez
elektřiny, bez vody a přesto před jejich chatrčemi vidíte
neustále vyvěšenou vyprané
prádlo, musí nějak vařit, to vše je v
jejich katastrofálních
podmínkách těžká práce. A
když jim obec nebo stát postaví nějaké
sociální byty, tak se okamžitě
rozproudí nenávistná diskuse, proč jim
něco dáváme.

Bodejť by lidé
nebyli pobouřeni, když Romové byty často zničí.

Marek Hojsík a Institut Terezínské
iniciativy před časem sledovali stav sociálních
bytů, které byly postaveny v rámci programu
výstavby nižšího standardu. Zjistili,
že poškozené a rozbité byly pouze
dvě-tři procenta ze všech bytů. Často to byly
příbytky, které již byly postaveny z
levného a nevhodného materiálu. Zde se
zneužívá pár negativních
příkladů o ignorování práva
na bydlení a celkové
odmítání pomoci těmto lidem. Vždyť
například ve Velké Británii je
normální, že rodiny s dětmi v hmotné
nouzi mohou zdarma bydlet v městských
nájemních bytech.

Takže všechny
ty zprávy o zničených domech a
vytrhaným parketách jsou jen
výjimečný extrém?

Prosím vás, vždyť si jen uvědomte, kdy se na
Slovensku naposledy dávaly do bytovek parkety. To je
nějaká legenda o ohníčku v
obýváku, která, nevím kde,
vznikla z nějakého ojedinělého případu
a nyní se traduje jako standard. Romové přece
nebydlí v novostavbách, kam vám ty
parkety dají. Mohou mít byty ve
starých panelácích nebo v bytech
nižšího standardu, který nezahrnuje
ani linoleum! Pokud chceme být objektivní,
porovnejme výdaje na sociální věci
obecně u nás a v Evropě. Náš
podíl je šestnáct procent z HDP, v EU
je průměr větší než šestadvacet
procent. Z tohoto celého balíku jdou na
dávky v hmotné nouzi pouze necelá tři
procenta. To se mi opravdu nezdá jako něco
přehnané, z čeho bychom měli ještě odkrajujeme.

Co
říkáte na argument, že pokud někdo
nepřispívá do systému v podobě
práce a odvodů, měl by z něj čerpat co nejméně?

Chápu, že lidé jako Ludvík
Kaník vnímají vše
zásluhově, takže podle nich zřejmě, když se někdo
narodí postižený, měl by se jít asi
oběsit, protože nikdy nebude schopen do systému
přispívat, pouze z něho brát.

To by zřejmě neřekl, ale
bavíme se o zdravých lidech, kteří by
pracovat mohli.



Pak je to argument pro ideální společnost, kde
nikdy neprší, všichni se
mají rádi a všude je dostatek
práce. Ale v květnu bylo na Slovensku zhruba 340
tisíc nezaměstnaných, kteří mohou
okamžitě nastoupit do práce, a jen devět tisíc
volných pracovních míst. A
ještě i ty byly spíše tam, kde je
nezaměstnanost nízká. Některé
dávky by zkrátka měly být
univerzální a ne zásluhy. Na Slovensku
dostávají děti z rodin s příjmem
nižším než životní minimum obědy ve
škole zdarma. Ve Švédsku tuto
vymoženost mají všechny děti bez
rozdílu. Pak se vytrácí pocit
ukřivděnosti bohatých, kterým se
nelíbí, že chudí něco
dostávají a oni ne.

Fakt je, že mnoho Romů si
dělá z rození dětí
výdělečnou činnost. Jak má stát
postupovat, když chce tomu zabránit?

Tu otázku můžeme i otočit – jak má
stát postupovat, aby se z rození dětí
nestal jediný způsob přežití? Často to totiž
funguje tak, že matka porodí další
dítě, aby mohla dát i tomu
staršímu více jídla.

Hodně se debatuje o tom,
zda je ten návrh zákona diskriminačně
namířen vůči Romům. Je?




My jsme v oficiálním stanovisku nepoužili tento
termín ani žádnou narážku na etnicitu.
Podle mě je ten zákon diskriminační vůči
všem nezaměstnaným lidem v regionech, kde
není práce, a vůči lidem, kteří si pro
zdravotní stav nebo nízké
vzdělání nedokážou najít
místo.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE NA Plus
7 dní: Pesimistka

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon