Socioložka Zuzana Kusá: Můžete Romům vzít všechny dávky, ale když se nemají kde zaměstnat, výsledek bude nulový
Bratislava, 12.8.2011 22:58, (ROMEA)

Dlouhodobě nezaměstnaní  na Slovensku mohou již na podzim přijít o polovinu rodičovského příspěvku. Navrhuje to Ludvík Kanika spolu s dalšími poslanci za SDKÚ. O jejich novele zákona bude parlament rozhodovat na podzim. Poslanci ji obhajují slovy, že nikdo by si neměl dělat z plození dětí výdělečnou činnost. Mnozí namítají, že takový krok by byl diskriminační především vůči Romům, kterých by nejvíce postihl. Socioložka Zuzana Kusá (54) ze Slovenské akademie věd tvrdí, že problém je v chybějících pracovních místech a ne ve vysokých dávkách. Rozhovor s ní přinesl server Plus 7 dní.

Proč namítáte proti snížení rodičovského příspěvku pro dlouhodobě nezaměstnané?

Vycházím z mezinárodních studií, které dokazují, že příliš nízké příjmy domácností paralyzují jejich členy a zbavují je schopnosti vést normální život. Je nesmyslem předpokládat, že je to bude motivovat pracovat. Právě naopak, upadnou do ještě větší letargie. Slovenští reformátoři toto odmítají uznat. Přitom dávky na Slovensku jsou již dnes tak nízké, že jejich příjemci nemohou žít slušně, ať by dělali co chtěli. Další snížení dávek jejich mizérii jen prohloubí a zcela je zbaví schopnosti využít případné životní šance.

Ludvík Kaník tvrdí, že při nižších dávkách udělají cokoliv, aby pracovali. Není to tak?

To je naprosto pomýlené vidění, které se nezakládá na reálné praxi. S tímto přišel Kaník již v roce 2004, kdy radikálně snížil přídavky na děti v domácnostech v nouzi, což vyvolalo masovou vzpouru Romů. A viděli jste, že by tehdy všichni dlouhodobě nezaměstnaní začali pracovat? Asi ne, protože neměli kde. Problém je v chybějících pracovních místech. Můžete jim vzít i všechny dávky, ale pokud se nemají kde zaměstnat, výsledek bude nulový nebo rovnou tragický.

Možná tedy, že snížením dávek posílíme mobilitu pracovní síly a motivujeme je odejít za prací do velkých měst nebo do zahraničí, ne?

Ani to docela nefunguje. Odejít za prací můžete jen tehdy, pokud máte ještě nějaké peníze. Vždyť pokud by si ten dlouhodobě nezaměstnaný i našel práci, řekněme v Bratislavě, kde bude bydlet? Většinou jsou to nekvalifikovaní lidé, kteří budou pobírat jen minimální mzdu a za to si nezaplatí ani ubytovnu, a to nemluvíme o dalších nákladech na živobytí. Pokud by chtěl někde ve svém regionu dojíždět do většího města za prací, potřebuje peníze na dopravu, která není levná. Navíc chybí jesle, školky a pro matky je téměř nemožné dojíždět sedmdesát-osmdesát kilometrů za prací, což je na východě běžné.

Stále jsou však závody, které si nedokážou zajistit dostatek dělníků, například v Trnavě.

Ale my se bavíme zejména o východním Slovensku. Myslím, že ani v Trnavě nenajdete nájem pro rodinu pod dvě stě eur a městské sociální byty jsou jen pro domácí obyvatele.

Pokud tedy nemohou docházet, mohou se zapojit do aktivačních prací ...

Když se s tímto systémem začalo, za rok se v rámci aktivačních prací vystřídalo téměř dvě stě tisíc lidí. Pak se však vyčleněné peníze začaly snižovat a vznikl problém. Aktivační práce totiž nejsou trvalé řešení. Mají sloužit pouze jako dočasný mezistupeň na obnovu pracovních návyků a po jejich absolvování by se člověk měl zařadit do normálního pracovního života. Jenže pro ty lidi žádná volná místa neexistují, a tak se celý systém míjí účinkem.

Proto si starostové stěžují, že aktivační práce nedokážou zajistit pro všechny?

Přesně tak. V roce 2008 byla dokonce přijata novela zákona, podle níž se člověk může do aktivačních prací zapojit pouze jednou. Dlouhodobě nezaměstnaní tak přišli o možnost zvýšit si dávky a právě tehdy se začala zvyšovat drobná romská kriminalita.

Takže aktivační práce jsou umělým řešením?

Při současném nastavení systému, když je dávka v hmotné nouzi částečně vázána na aktivační práce, je to jediný způsob, jak si dlouhodobě nezaměstnaní mohou přivydělat. Je velmi důležité, aby aktivační práce mohly organizovat i státní podniky jako Lesy SR a povodí řek, protože tím by se rozšířil okruh, kde by se nezaměstnaní mohli realizovat. Stát by měl být aktivnější, je to běžné iv západní Evropě. V Rotterdamu zaměstnávají prodavače lístků v autobuse. Automat na lístky je sice levnější, ale bere lidem práci.

Kaník navrhuje jako podmínku pro zachování plného rodičovského příspěvku, aby alespoň jeden rodič odpracoval za uplynulé čtyři roky minimálně 270 dní. Jsou regiony, kde je to opravdu nesplnitelné?

Ve výzkumu, který jsme dělali také v jedné "hladové dolině", jsem se poznala s více patnáctiletým dětmi, jejichž rodiče nikdy nepracovali a pokud, tak v České republice. A to se netýká jen Romů. Na jihu středního a na východním Slovensku máte okresy, kde je i třicetiprocentní nezaměstnanost, najdete tam vesnice, kde prakticky nejsou muži nebo mladí lidé, protože všichni odešli pracovat někam do zahraničí. Ale to nemůžete očekávat od všech. Pro nízko kvalifikovaného člověka nebo někoho bez příjmů a potřebných kontaktů je to nadlidský úkol.

Nemyslíte si, že na Slovensku žije i mnoho lidí, kteří pracovat jednoduše nechtějí, i kdyby měli příležitost?

Narážíte zřejmě na extrémně chudé a izolované komunity, z nichž není sil odejít a kde se nedá žít jinak než většinově. O nich "se ví", že nepracují, žijí z dávek a z kriminality. Ale takto přece nefungují všichni dlouhodobě nezaměstnaní na Slovensku. Ani většina Romů se takto nechová. To je velký omyl a předsudek. Věřte mi, že většina Romů uvažuje o životě stejně jako my. Chtěli by pracovat a vést důstojný život. Ale brání jim v tom region, kde žijí, nízké vzdělání či barva pleti. Slovenská ekonomika nenabízí možnosti zaměstnání nízko kvalifikovaných lidí. Jen čtyři procenta ze všech zaměstnaných lidí mají základní vzdělání. Více než polovina má vysokoškolské vzdělání nebo maturitu.

To je přirozený vývoj ekonomiky v informační společnosti.

A proč se Romové dokáží zaměstnat ve Velké Británii? Proč jsou tam pracovní místa i pro lidi bez větší kvalifikace a u nás ne? Část vysvětlení je v nízkých příjmech Slováků. Logicky tak není velká poptávka po mnoha službách, které poskytují méně vzdělaní lidé. Slováci nechodí tolik do restaurací, sami si opravují auta a elektrospotřebiče, domy si staví svépomocí, velmi necestují ... takže není tolik míst pro dělníky, strážníků, čističi nádobí, pokojské, uklízečky.

Není to i proto, že mnohým se nechce pracovat, protože vydělají méně, než mohou dostat na dávkách?

To je problém minimální mzdy, která je příliš nízká. Vždyť zkuste žít z 317 eur hrubého, což je v čistém asi 285 eur měsíčně! To se dá jen velmi těžko. Pak i ty bídně dávky pro rodinu s více dětmi vypadají lépe. Říkám, že vypadají, protože u nás funguje systém, že pokud někdo vydělává méně, než je životní minimum a je možná dávka s příspěvky pro jeho domácnost, tak se mu jeho příjem vyrovná s výší dávky. A jelikož se přitom nezapočítává čtvrtina pracovního příjmu, není možné, aby měl někdo na dávkách víc, než kdyby pracoval.

Tak bude mít jen o něco málo více a ani to asi nebude pro něj motivační, aby pracoval.

Ale vždyť lidé chodí do práce i proto, že to patří k normálnímu životu. Znám mnoho Romů, pro které je to otázka sebeúcty a respektu ze strany společnosti. Určitě je mnoho takových, kteří se vzdali a nevěří, že najdou práci, ale málokdo se svobodně rozhodl, že bude raději sedět doma a brát dávky. Pracovala jsem s mnoha Romy, kteří byli hrdí, že mají zaměstnání a velmi jim záleželo na tom, aby druzí vnímali, že jsou jiní než ti "z osady".

Většina společnosti si myslí, že Romové dávky propíjí a pracovat se jim nechce. Proč je to tak?

Většina z těch lidí mezi Romy nikdy nežila, nezná je a vychází pouze z křiklavých případů vypíchnutých médii. Vemte si příklad bezdomovce - uděláte si na nich názor, když je vidíte sedět na lavičce a pít víno. Ale už nevidíte, že mnozí z nich zbytek dne sbírají starý papír, železo a tlačí ty své káry do sběrných surovin, aby si něco vydělali. Vždyť oni namáhavě pracují. Podobně je to i s Romy v osadách. Žijí bez elektřiny, bez vody a přesto před jejich chatrčemi vidíte neustále vyvěšenou vyprané prádlo, musí nějak vařit, to vše je v jejich katastrofálních podmínkách těžká práce. A když jim obec nebo stát postaví nějaké sociální byty, tak se okamžitě rozproudí nenávistná diskuse, proč jim něco dáváme.

Bodejť by lidé nebyli pobouřeni, když Romové byty často zničí.

Marek Hojsík a Institut Terezínské iniciativy před časem sledovali stav sociálních bytů, které byly postaveny v rámci programu výstavby nižšího standardu. Zjistili, že poškozené a rozbité byly pouze dvě-tři procenta ze všech bytů. Často to byly příbytky, které již byly postaveny z levného a nevhodného materiálu. Zde se zneužívá pár negativních příkladů o ignorování práva na bydlení a celkové odmítání pomoci těmto lidem. Vždyť například ve Velké Británii je normální, že rodiny s dětmi v hmotné nouzi mohou zdarma bydlet v městských nájemních bytech.

Takže všechny ty zprávy o zničených domech a vytrhaným parketách jsou jen výjimečný extrém?

Prosím vás, vždyť si jen uvědomte, kdy se na Slovensku naposledy dávaly do bytovek parkety. To je nějaká legenda o ohníčku v obýváku, která, nevím kde, vznikla z nějakého ojedinělého případu a nyní se traduje jako standard. Romové přece nebydlí v novostavbách, kam vám ty parkety dají. Mohou mít byty ve starých panelácích nebo v bytech nižšího standardu, který nezahrnuje ani linoleum! Pokud chceme být objektivní, porovnejme výdaje na sociální věci obecně u nás a v Evropě. Náš podíl je šestnáct procent z HDP, v EU je průměr větší než šestadvacet procent. Z tohoto celého balíku jdou na dávky v hmotné nouzi pouze necelá tři procenta. To se mi opravdu nezdá jako něco přehnané, z čeho bychom měli ještě odkrajujeme.

Co říkáte na argument, že pokud někdo nepřispívá do systému v podobě práce a odvodů, měl by z něj čerpat co nejméně?

Chápu, že lidé jako Ludvík Kaník vnímají vše zásluhově, takže podle nich zřejmě, když se někdo narodí postižený, měl by se jít asi oběsit, protože nikdy nebude schopen do systému přispívat, pouze z něho brát.

To by zřejmě neřekl, ale bavíme se o zdravých lidech, kteří by pracovat mohli.

Pak je to argument pro ideální společnost, kde nikdy neprší, všichni se mají rádi a všude je dostatek práce. Ale v květnu bylo na Slovensku zhruba 340 tisíc nezaměstnaných, kteří mohou okamžitě nastoupit do práce, a jen devět tisíc volných pracovních míst. A ještě i ty byly spíše tam, kde je nezaměstnanost nízká. Některé dávky by zkrátka měly být univerzální a ne zásluhy. Na Slovensku dostávají děti z rodin s příjmem nižším než životní minimum obědy ve škole zdarma. Ve Švédsku tuto vymoženost mají všechny děti bez rozdílu. Pak se vytrácí pocit ukřivděnosti bohatých, kterým se nelíbí, že chudí něco dostávají a oni ne.

Fakt je, že mnoho Romů si dělá z rození dětí výdělečnou činnost. Jak má stát postupovat, když chce tomu zabránit?

Tu otázku můžeme i otočit - jak má stát postupovat, aby se z rození dětí nestal jediný způsob přežití? Často to totiž funguje tak, že matka porodí další dítě, aby mohla dát i tomu staršímu více jídla.

Hodně se debatuje o tom, zda je ten návrh zákona diskriminačně namířen vůči Romům. Je?

My jsme v oficiálním stanovisku nepoužili tento termín ani žádnou narážku na etnicitu. Podle mě je ten zákon diskriminační vůči všem nezaměstnaným lidem v regionech, kde není práce, a vůči lidem, kteří si pro zdravotní stav nebo nízké vzdělání nedokážou najít místo.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE NA Plus 7 dní: Pesimistka

fk

Přečteno: 1765x

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění skrýt nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Ty pak budou viditelné jen pro vás a vaše přátele na Facebooku. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři zablokovat zobrazování vašich příspěvků v diskusích na Romea.cz ostatním uživatelům.