romea - logo
18. října 2018 (čtvrtek)
svátek má Lukáš
Loading
rozšířené vyhledávaní

Štěpán Výborný: Když se shromažďuje nenávist…

Brno, 29.4.2012 18:00, (ROMEA)
ilustrační foto

Podobně jako svoboda projevu, tak i výkon shromažďovacího práva je zneužíván k hlásání nenávisti. Nenávistné prvky lze na shromážděních radikálních a extrémních skupin zaznamenat buď otevřeně, nebo skrytě. Pod otevřené projevy nenávisti lze zahrnout především přímé verbální útoky směřující (většinou) na menšiny - Romy, sexuální minority, cizince apod.

Vyjma toho v sobě extremisty pořádané akce často zahrnují i skryté extremistické odkazy. Tento skrytý nenávistný prvek lze nalézt například v podobě cíleného uspořádání akce na určitý den - např. výročí narození či úmrtí Adolfa Hitlera, Křišťálové noci, bombardování Drážďan apod. Obdobně extremisté provokativně volí místo shromáždění - před židovskou synagogou, pochody až pogromistického charakteru v sociálně vyloučených lokalitách apod. Vrcholem jsou pak militantní shromáždění, jejichž cílem je přímo páchání násilností.

Těmito „nesnášenlivými“ faktory se krajní politické skupiny snaží upoutat pozornost. A to nejenom osob zúčastněných na shromáždění, ale skrze informování médií o jejich akcích i širších vrstev společnosti. A nutno dodat, že se jim to, i z důvodu mnohdy neodůvodněné medializace, daří. Jejich snaha profilovat se za jediného skutečného ochránce tradičních hodnot či „bílé majority“ tak u některých obyvatel nachází pozitivní odezvu.

Důležitá otázka zní, jaká forma obrany by proti těmto skupinovým projevům nenávisti byla nejlepší. Do úvahy připadá přijímání právních opatření vůči těmto shromážděním, projevení občanského nesouhlasu s pořádáním takovýchto akcí, včetně jejich blokád, nebo v rámci lpění na bezpodmínečně nerušeném zachování práv a svobod všech občanů zůstat pasivní a nečinit žádné kroky.

„Kdo nic nedělá, nic nezkazí“

Poslední uvedenou variantu, kterou by bylo možno vyjádřit i uvedeným mezititulkem, je nutno bezpodmínečně odmítnout. Jak řekl v jednom ze svých slavných výroků Edmund Burke: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“

Pokud česká společnost ctí demokratickou zásadu úcty k člověku jako jedinečné lidské bytosti a respektu jeho důstojnosti, nemůže zůstat netečná k projevům nenávisti. Navíc je třeba si uvědomit, že nepřátelé demokratických hodnot a bezpodmínečné ochrany lidské důstojnosti jsou mnohdy silněji přesvědčeni o správnosti jimi hlásaného názoru. Ostatně nástup totalitních diktatur ve 20. století v Evropě nám ukazuje mnoho příkladů, kdy odhodlanost nepřátel demokracie převyšovala touhu ostatních po její obraně.

A ačkoli dnes naší republice přímo nehrozí odstranění demokratických hodnot, neměla by společnost zůstávat netečná vůči jakýmkoli projevům netolerance. Člověk a jeho důstojnost musí být chráněna a nesmí být dopuštěno, aby některá skupina obyvatel sama sebe povyšovala nad jinou a zároveň ty ostatní dehonestovala.

Právem proti nenávistným shromážděním?

A jaké možnosti odporu vůči netolerantním shromážděním přicházejí do úvahy? První možností je obrana demokracie státem samotným, respektive státními orgány. Svobodu shromažďování sice zaručují rozličné katalogy lidských práv, ty ale zároveň připouštějí za určitých okolností její omezení. Shromažďovací právo může být omezeno například za účelem ochrany práv a svobod druhých, přičemž tento nezbytný ústavní požadavek by v případě nenávistných útoků byl mnohdy naplněn.

Hájení lidské důstojnosti občanů totiž představuje pro západoevropské demokracie hodnotu hodnější větší ochrany než bezpodmínečné lpění na zachování práva pokojně se shromažďovat. Proto český právní řád připouští za splnění daných podmínek preventivní zákaz shromáždění či rozpuštění shromáždění v jeho průběhu. Tyto restriktivní podmínky však jsou stanoveny poměrně přísně, protože základním cílem demokratického státu musí být lpění na ochraně politických práv. A to i těch občanů, s jejichž názory nesouhlasíme a jejichž postoje nás šokují či urážejí.

Tak tomu chce snaha o zachování pluralitní demokratické společnosti. Nejenom z tohoto důvodu, ale i s ohledem na obecné funkce práva je proto třeba se ptát, zda by proti nenávistným shromážděním neměla společnost více bojovat jinými než restriktivními právními prostředky a tyto používat v opravdu krajních případech. Takovouto formou boje je především vyjádření občanského nesouhlasu.

Vyjádření občanského nesouhlasu

Negativní ohlas veřejnosti na nenávistná shromáždění totiž dle mého názoru více než právní opatření zdiskredituje daný pochod, stejně tak jako názory na něm hlásané. Občané by si měli uvědomit, že demokracii oni sami vytvářejí. A to nikoli pouze jednou za čas ve volbách, ale dnes a denně při kontaktu s názory a postoji ostatních občanů.

Opět by se zde slušela zopakovat důležitost odmítnutí pasivity a naopak nezbytnost stavět se zlu ve všech jeho podobách. A jak by tento projev občanského nesouhlasu mohl vypadat?

Některé skupiny podporují projevy nesouhlasu protestní blokádou nenávistného shromáždění. Je ale nejlepší odpovědí na snahu o omezení práv a svobod druhých to, že my sami omezíme základní lidské právo jiných? Dle mého názoru tomu tak být nemá (ale samozřejmě dobře znám i opačné argumenty). Nemohu se totiž ztotožnit s tím, že náš postoj povýšíme nad postoj druhého a v tomto jménu omezíme jeho výkon základních práv a svobod.

Bojím se, že tento postoj se až velmi přibližuje názorům hlásaným v průběhu rasistických či xenofobních shromáždění. Proto podporuji především ty formy občanského nesouhlasu, které jasně vyjádří odpor k hlásání nenávisti, ale zároveň neklesnou k degradaci práv a svobod druhých.

Nenávist ve všech svých podobách totiž musí být odstraněna argumenty a aktivními projevy nesouhlasu a nikoli potlačením možnosti je samotné vyjádřit. Takto by totiž dle mého názoru hrozilo, že nebudou vykořeněni z myšlení osob tak, jak je tomu třeba. Příkladem by mohla být nikoli blokáda nenávistného pochodu, ale jeho provázení a vyjadřování otevřeného odporu (samozřejmě nenásilného) ke zde hlásaným myšlenkám.

Nenávistná shromáždění představují jeden z projevů extremismu a radikalismu na území České republiky. Je proto nezbytné, aby česká společnost odmítla i tuto formu prezentace nenávisti a negativně se vůči ní vymezila. Při hledání nejlepší formy vyjádření odporu vůči těmto nenávistným akcím však je třeba vážit, která z možných reakcí nejlépe přispěje k ochraně člověka a jeho důstojnosti tak, jak to vyžadují zásady demokratického právního státu.

KAM DÁL?
Markéta Novotná: Rasismus na území České republiky, v proměnách času
Martin Šimáček: Život s „černou sviní“
Diskriminace jako předstupeň násilí z nenávisti
Selma Muhič Dizdarevič: Zločin z nenávisti, zločin proti všem
Michal Mazel: Zločiny z nenávisti a jejich vztah k extremismu

Štěpán Výborný, katedra ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity
Přečteno: 5044x

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Rasismus, Násilí, RV 3/2012, RV



HLAVNÍ ZPRÁVY

Jedna ze dvou uzavíraných ubytoven v Ústí nad Labem. Ubytovna Modrá. (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Výzkum Agentury: Více než 80% rodin z ubytoven se přestěhovalo do běžného bydlení díky mimořádné dávce

16.10.2018 15:58
Víc než čtyři pětiny domácností z ubytoven, které se díky mimořádné dávce na kauci a vybavení mohly přestěhovat do běžného bytu, si bydlení po roce udržely.
 celý článek

Tomio Okamura a koncentrační tábor v Letech u Písku (Koláž: Romea.cz)

Okamura a Rozner se dle policie nedopustili trestného činu, Lety jsou dál "neexistující pseudokoncentrák bez plotu"

16.10.2018 11:39
Výroky předsedy SPD Tomia Okamury a jeho stranického kolegy poslance Miloslava Roznera o romském táboře v Letech u Písku nejsou trestným činem.
 celý článek

Josef Holomek na náhrobku v Uherském Ostrohu (FOTO: Lada Viková)

Romové v českoskovenských legiích v Itálii a jejich smutné osudy

15.10.2018 15:58
V rámci oslav 100 let od vzniku republiky se připomínají slavné československé legie, které na třech frontách (ve Francii, Rusku a Itálii) daly světu jasně najevo, na čí straně konfliktu obyvatelé Čech, Moravy, Slezska a Slovenska stojí. Pod vedením hlavních vůdců, Tomáše Garriguea Masaryka a Rastislava Štefánika, tak zviditelnily touhu Čechoslováků získat vlastní stát odtržením se od Rakousko-Uherska.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo