V Česko Slovenské SuperStar skončila Leona Šenková, Bagárová a Bendík postupují dál

Včerejší vyřazovací večer přinesl největší zklamání fanouškům soutěžící s nesmírně sytým a silným hlasem Leony Šenkové. I když si divácí této megashow zvykli, že nevypadávají vždy ti „nejhorší“, i tak včera asi mnozí kroutili nechápavě svými hlavinkami. Leona Šenková šla soutěží jistě, nedá se říct, že by v některém ze semifinálových či finálových kol výrazněji klopýtla nebo úplně zkazila. Naopak. Svými stabilními výkony aspirovala minimálně na účast ve finálové pětce.

Mluvíme-li ovšem o výkonech pěveckých. Jenže o postupujících a vypadnuvších ve finálových kolech rozhodují televizní diváci Novy a Markízy:  Z Čech a Slovenska proudí sms, které rozhodují, kdo zůstane a kdo půjde. A na televizního diváka nepůsobí jen zpěv, ale také chování soutěžících, sebejistota či naopak skromnost, gestikulace, možná smysl pro humor, vyzařující empatie k ostatním atd. Jde zkrátka o celý soubor drobností, které nás ovlivňují. A na každého působí jinak. Někdo může považovat nepovedený pěvecký výkon do té doby favorizované či favorizovaného za propadák, jinému naopak může přijít naprosto pochopitelný vzhledem k věku mladých zpěváků a míře stresu, který soutěž provází, a uchazeč či uchazečka o post SuperStar tak naopak v očích takového televizního diváka získá víc na lidskosti a vyburcuje jeho potřebu ji či jej v takových chvílích podržet.

Zkusme se ještě vrátit k nedělnímu večeru, který se nesl v duchu dvou pěveckých ikon – Madony a Michaela Jacksona, přičemž převládaly skladby dnes již zesnulé legendy Jacksona. Leona si vybrala notoricky známou Beat it, kterou rozhodně obstojně zvládla. Fanoušci z obou zemí ale přesto poslali víc hlasů zbývajícím sedmi soutěžícím. O důvodech se dá jen spekulovat a jen na jednom,dvou, třech bychom se těžko shodli. Zvláštní je, že soutěž zatím opouštějí v hojnějším počtu dívky, přitom v převážné míře zpívaly a zpívají lépe než někteří stále postupující kluci. Hlasuje tedy více dívek nebo prostě i hlasující muže víc zatím zaujali Ben, Miro, Martin, Denis a Jan? Pokud ano, tak proč? A měly nějaký vliv tentokrát na diváky i předtočené záznamy odpovědí mladých soutěžících na fingovaném „detektoru lži“?

Mimochodem, hovořila jsem o tom s několika známými. Někteří z nich považují ten nápad už za přílišné stresování i tak už dost vytrémovaných adeptů na první Česko Slovenskou SuperStar. Asi ano, přiznávám, ale na druhou stranu mě tak někteří z nich pobavili. Monika Bagárová měla několik vtipných odpovědí, tedy aniž by vtipná být pravděpodobně vůbec chtěla. Byla chudinka tak vyděšená, při každém pípnutí, že hned měnila odpověď, jen a jen proto, aby už ten detektor nepípal. Takže jste se mohli dozvědět, že opravdu s mafiány nekamarádi, ale po opakovaném pípání, prostě rezignovaně řekla, že ano. A ty nehraně vyvalené oči, když se jí přísný pán od „detektoru“ zeptal, jestli někoho někdy zabila. Zlatíčko! "Nee", vyhrkla. A když zlověstný přístroj zase pípal jako pominutý, tak skleslým hláskem pronesla: „Zvířátko jako, třeba mravence, to ano.“ Nechci být zlá ani škodolibá, bylo mi ji jedním dechem líto,ale současně mi přišla velmi roztomilá, upřímná a taková neviňoučká, což se koneckonců opakovalo i v případě věřící katoličky Dominiky Staré ze Slovenska. Martin Chodúr byl o něco míň vyvedený z míry, ale i on překvapil. Nejvíc asi, když přiznal – i bez pípání detektoru , že si připadá občas jako Tom Jones! A nejvíc mě pobavil Jan Bendík a já mu opravdu touto cestou děkuji! Nedělám si legraci, myslím to naprosto vážně. Je-li pravda, že smích prodlužuje život, tak Honzík mi jej zcela nevědomky prodloužil v neděli o celou hodinu! Tak dlouho totiž trval můj záchvat smíchu z jeho odpovědí. Nemohla jsem se zastavit, tekly mi slzy, volala jsem sestře i mamince a každé z nich jsem stejně nemohla nic říct, jen jsem se smála! To se nedá vyprávět, to musíte vidět. A zmiňuji to záměrně , možná že i tyhle další nepěvecké způsoby projevování osobnosti hrají roli při tom, když se lidi rozhodují, komu pošlou sms nebo ne. Kdo ví, je to ale možné.

Všichni už došli hodně daleko, z tolika tisíc lidí se dostat mezi sedm nejlepších, je prostě neuvěřitelné. Víte, mám radost vždycky, když vidím, jak se ti mladí lidé k sobě mají, jak neřeší ty národnosti, díky osobním společným prožitkům navazují zcela přirozeně kontakty, prožívají stejné situace, mají podobné emoce a tak to vidí i televizní diváci. Konečně také mladé, hezké, sympatické, skromné Romy, kteří něco umějí a nejsou moc schopni lhát. Jaký paradox proti těm stereotypům, které o nás panují! A na druhé straně diváci, kteří nejen posílají sms, ale přímo v bratislavské hale hází po Bendíkovi a Bagárové plyšáky a vyjadřují jim svoji podporu naprosto otevřeně! To je úžasné a dokazuje to, že na tom přece jen nejsme tak špatně jako společnost! Aspoň někdy a někde. Není to tak beznadějné a když si pustíte toho Bendíka na tom fingovaném „detektoru“ ,říkám vám, že to uvidíte ještě růžověji!