romea - logo
5. prosince 2021 (neděle)
svátek má Jitka

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Vánoční atmosféra a nepoznané štěstí

Rokycany, 22.12.2009 11:36, (ROMEA/RV)

Nedávno jsem byl s dětmi na pěkné místní slavnosti rozsvěcování vánočního stromu na náměstí v Plzni. Zájem Plzeňáků o tuto barevnou podívanou spojenou s ohňostrojem z věže katedrály sv. Bartoloměje byl obrovský. Sešli se tu lidé všech věkových kategorií. Na náměstí již nebylo pomalu k hnutí.

V tu chvíli mne napadlo, že snad opravdu atmosféra Vánoc může působit na lidská srdce a otevírat je. Mnohdy jde však o to, jakou atmosféru si dokážeme my sami kolem sebe vytvořit. Jedná se opravdu o atmosféru skutečných Vánoc nebo o nějaké chvilkové „zatemnění“ myšlenek?

Ke všem možným akcím v obchodech, na které stejně mnozí nemáme, se přidává levná výzdoba umělých atrap a kýče. Třešničku tomu už jenom dodává červený přízrak ze severního pólu.

Postava světce z východu byla na západě uzpůsobena dle představ tamního životního stylu, a aby bylo dílo úplné, tak ze svatého se stal všem známý Santa a z Mikuláše zas Claus.

Vše ovšem může zachránit tradiční pojetí českých Vánoc, koledy a Jezulátko položené v jesličkách. Konečně tedy ta pravá atmosféra Vánoc? Ne, i tady tvrdě narazíme, když zjistíme, že drtivá většina domácností u nás nenechá Jezulátko nikdy dorůst v dospělého Ježíše Krista, nestane se součástí jejich každodenního života, není jejich Pánem, zůstává pouze postavičkou, která se po třech králích uklidí na rok do skříně.

Věřím, že pravou vánoční atmosféru dokáže prožít pouze člověk, který je ve svém životě opravdu šťastný. Takový člověk se o své štěstí dokáže podělit s ostatními a prožít přitom dar života naplno.

Co nás ale dokáže ke štěstí přivést? Staroslověnština má jedno z nejkrásnějších slov na světě, a tím je Blagodať. Slovo je spojeno s působením Ducha Svatého, třetí Božské Osoby. Blagodať vyjadřuje působení Jeho božské energie, česky to můžeme vyjádřit jako milost.

Blagodať je ovšem mnohem výstižnější, blaho je synonymum pro štěstí.

Tématu štěstí se nedávno věnoval jeden z našich nejčtenějších deníků, z rozsáhlého průzkumu vědců z Masarykovy univerzity v Brně, z něhož vyplývá, že celých 86 % lidí se považuje býti šťastnými. Na jiné stránce stejného deníku byla uveřejněna zpráva informující o mnohonásobném nárůstu tzv. sociálních pohřbů. Pro ty, kteří tento termín neznají, uvedu na vysvětlenou, že sociální pohřeb nastává ve chvíli, kdy se o nebožtíka nikdo z příbuzných nepřihlásí. Často se jedná například o cizince žijící na území Čech, lidi bez rodiny či bezdomovce. V souladu se zákonem poté nastupuje nejlevnější způsob pohřbu, který hradí město, ve kterém se pohřeb koná.

K tomu bych ještě dodal bezprostřední zkušenosti jednoho z mých farníků, který je zároveň majitelem pohřební služby. Pozůstalí zajdou mnohdy až tak daleko, že si nepřejí pro zemřelého standardní dřevěnou rakev, ba dokonce ani papírovou. Pro takové případy se objednávají pro nebožtíky spalovací pytle. Znám i případy, kdy pozůstalí chtějí po pohřbu ještě „zachránit“ ošacení a obuv.

Všeobecně vůbec statistika pohřebnictví a další smutné osudy lidí je velmi zajímavé téma pro zemi, jako je ta naše, která patří mezi nejbohatším země světa. Přesto se u nás koná nejvíce pohřbů bez obřadu. Lidé u nás běžně umírají osamoceni v nemocničním prostředí. Naše domovy důchodců praskají ve všech penzisty. ČR také zaujímá přední příčky s největším počtem dětí umístěných v ústavní péči.

Přední místa obsazujeme také v počtu spáchaných sebevražd, vykonaných potratech, rozvodovosti, domácího násilí a pohlavního zneužívání dětí rodinnými příslušníky.

Přidám ještě xenofobii a dvě třetiny ateistů. Sečteno a podtrženo, recept na „štěstí“ je hotov.

Myslím, že opravdovým neštěstím je prožít život v domnění, že byl šťastný, avšak skutečného štěstí se ani na vteřinu nedotknout.

V závěru jen podotýkám, že tento subjektivní komentář spěje k subjektivnímu názoru, že bez přijmutí Boha do svého života není opravdového štěstí a konečně nemůže být ani opravdové vánoční atmosféry.

Někdo si může připadat tímto komentářem pohoršen, souhlasím, i já sám jim někdy jsem. Ale pravdu si někdy musíme říct, alespoň o Vánocích: Kristus se rodí! Oslavujme Ho!

David Dudáš
Přečteno: 3487x
 

Kam dál:

Štítky:  

Komentář, RV 12/2009, Vánoce



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo