Velikonoční pondělím vrcholí svátky, chodí se s pomlázkou i Romové slaví

Velikonočním pondělím vrcholí svátky jara i křesťanské oslavy vzkříšení Ježíše Krista, i když křesťané hlavní obřady prožili už v předchozích dnech. I na Velikonoční pondělí se v mnoha kostelích konají bohoslužby, dnešní den ale patří zejména lidovým tradicím, koledám, pomlázce a malovaným vejcím.

V českých zemích se podle folklorních tradic chodí na koledu spojenou s pomlázkou či "mrskačkou". Vajíčka a kraslice symbolizují krásu oslavovaného zrodu nového života.

Chlapci a muži na Velikonoční pondělí navštěvují dívky a ženy s pomlázkami. V různých nářečích se jim říká také hodovačky, mrskačky, švihačky, ale i šlahačky nebo tatary. Jde o zapletený svazek čerstvě utržených vrbových proutků, kterým muži na Velikonoční pondělí symbolicky zmrskají všechny ženy.

Na konci pomlázky jsou uvázány stužky a čím jsou barevnější, tím je pomlázka krásnější. Vyšlehaným ženám a dívkám je na další rok zajištěno mládí, krása a plodnost. Ženy muže odmění malovanými vajíčky, čokoládovými dobrotami a zejména na Moravě také skleničkami slivovice.

Mezi Romy se říkávalo, že kdo jde z pátku na sobotu o půlnoci k potůčku nebo ke studánce, nabere si do džbánku místo vody víno. Tenkrát totiž Kristus Pán vstal z mrtvých, narodila se všechna zvířata, malé ovečky, z vajíček se vylíhla kuřátka, housátka, kachňátka. Všechno živé se probouzelo k světu.

K romským velikonocům neodmyslitelně patří goja, holubki a spousta vody. "Pamatuji si, jak jsem byla malá, tak kluci nás chytali a rovnou pod pumpu a když už nemohli, že pumpa byla obsazená, tak tam byl blízko potok a do potoka," vzpomínala Růžena Tancošová ve vysílání O Roma Vakeren. Její maminka nosila na Velikonoce do kostela jídlo k posvěcení. Tereza Horvátová říká, že v košíku pod slavnostní dečkou nesměla chybět šunka, sýr a vajíčka.

"A hlavně byla páscha. To je normálně jako mazanec, ale ten mazanec musel být tak krásně propletený a dokulata. Já ho dělám dodnes. A pak jsme šli celá rodina, a nesměli jsme to ráno jíst, do kostela a vedle kostela jsme se všichni postavili a ty košíky jsme měli před nohama a ten farář a normálně to světil. A jako matka říkala: "Ten, kdo bude z vás první doma, ten bude celý rok šikovný, čilý."

Na velkou mši chodívali dříve Romové pěkně oblečení, muži se stříbrnými knoflíky a řetězy na vestách, oděni v černém obleku, obuti ve vysokých holínkách (čižmách), na hlavě nosili klobouk. Ženy nosily velmi pěkné sukně a hedvábné halenky (lajblíky) se zástěrami, na hlavě nosily hedvábný šátek.

Po návratu z kostela se posvěcení dočkal i dobytek. "A na tom bochníku byla taková jáma a v tom byla jako sůl. A tu sůl vzala a jako, když jsme měli dobytek, tak vzala tu sůl a normálně tak požehnala tomu dobytku, aby se krávy dojily a slepice, aby nesly vajíčka a tak dále."

Velký význam mělo a má tradiční jídlo. Na prohnutých stolech Heleny Jurečkové nesmí chybět uzené maso. "Pamatuju tak na Velikonoce, mělo být jako jídlo uzené, ten mazanec nebo něco, beránek a takový zvláštní sýr jsme doma dělali. A to dělávám já každý rok. To se dělá z vajec a z mléka. Trošku cukru, trošku soli. Je to výborné, takové vláčné, krájí se to, kulaté. Já to svážu do utěrky, to okape celý den přes noc a ráno se to může krájet - k uzenému je to výborné. Okurek k tomu kyselý, že?"

Rodina Veroniky Kanalošové si zvykla na řízky a bramborový salát, ale nebrání se ani pokrmům, které zná od svých předků. "Někdo dělá holubki. To je sekaná a balená v listovém zelí. Máma moje dělá pirohy. Potom taková šiška, no něco jak roláda, ale zapečené v chlebu - ta sekaná v tom chlebu. To je ta tradice naší mámy. Pirohy a goja. To jsou střeva z prasete. My tomu říkáme goja. Jíme to s bramborama anebo s mletým masem."

Zdroj: www.romove.cz