Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

Vít Hassan: Proč nechci, aby se stal Tomio Okamura prezidentem České republiky

08. února 2012
Čtení na 4 minuty

Na téma kontroverzního česko-japonského podnikatele Tomia Okamury jsem toho četl
hodně a domnívám se, že už o něm nelze napsat takřka nic nového. Jedni ho
doslova zbožňují, druzí ho zatracují a nejsou daleko od nenávisti k němu. Chtěl
bych zmínit hlavní důvod, proč nechci, aby se tento populista v případě
realizování přímé volby, stal prezidentem České republiky.

Vzpomínám si, že jsem měl Okamuru kdysi dávno, ještě než se z něj stal
prachobyčejný populista, docela rád. Právě jeho jméno mě před necelými dvěma
roky donutilo sednout si k televizi a se zájmem sledovat pár dílů pořadu Den-D,
ve kterém vystupoval jako investor. Následně se mi vybavuje krátká příhoda z
práce, která se mi silně vryla do paměti:

Svému známému, který si shodou okolností bral za ženu Japonku, jsem tenkrát s
nadšením vyprávěl o Tomiovi a očekával jsem od něj neméně nadšenou odezvu. O to
víc jsem byl zklamán jeho následnou reakcí: zrudl téměř jako rajské jablíčko a
jediné, co ze sebe vypravil, bylo, že podobně arogantního člověka v životě ještě
nepotkal. Moc jsem se tehdy podivoval, co může být na tom usměvavém sympaťákovi,
co na mě každý týden večer vyskakuje z televize, arogantního.

Tomio Okamura se narodil v roce 1972 v japonském Tokiu. Pochází ze smíšené
rodiny, jeho otec je Japonec, jeho matka byla Češka. Dětství prožil střídavě v
bývalém Československu a v Japonsku. Sám Okamura o sobě často tvrdí, že rasismus
a xenofobii prožíval celý život, ať už v rodném Japonsku či v Čechách. V
Japonsku se mu lidé smáli, na ulici na něj ukazovali prstem a nadávali mu, že je
gajdžin (míšenec).

V Čechách to bylo dle jeho slov obdobné – Okamura často dojemně popisuje, že
mu lidé jeho odlišnost mnohdy dávali nevybíravě najevo tím, že mu nadávali do
Vietnamců či Číňanů, a odmítali s ním spolupracovat, ještě než promluvil.
Okamura v jednom ze svých rozhovorů sebevědomě konstatoval: „Mám pocit, že kdyby
někteří nevěděli, kdo jsem, smáli by se mi dodnes.“

Právě od člověka, který si v mládí prošel podobnými rasistickými ústrky bych
čekal, že se bude řídit známým heslem: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň
ty jim.“ Místo toho mám pocit, že Tomio Okamura bezostyšně zneužívá svůj původ
jako alibi k hlásání rasistických názorů. Loni mě doslova nadzvedly ze židle
Okamurovy výroky na jeho blogu, ve kterých se tuze podivoval nad tím, co je

extrémistického na neonacistické Dělnické straně
:

„O Dělnické straně píšeme, že je extremistická, ale čím doopravdy? V čem je
například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká
republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich
prapředci?“


Hájil i fašistickou Národní stranu
:
„Národní strana, za kterou kdysi jako nečlen kandidoval prokletý pan Bátora,
není strana, kterou jsem kdy volil, v každém případě to byl legitimní politický
subjekt zaregistrovaný na Ministerstvu vnitra a splňující zákonnou podmínku, že
jejich program není v rozporu s listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na
jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou
politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení
činnosti.“
(Na tuto pasáž roztržitý Okamura ve své nedávno vydané knize "Umění vládnout"
zapomněl.)

Zastával se antisemity sedícího na ministerstvu školství a

opakovaně hájil pravomocně odsouzeného rasistického vraha Pechance
:
„Připomínám, že každý z nás jednou může být Bátora, Hilsner, Pechanec. Odsouzený
předem a na doživotí, bez šance na obranu. Bez viny.“ (Na dodatek „bez viny“ ve
své knize Tomio Okamura zřejmě také omylem zapomněl.)
A o Pechancovi
ještě jednou, v jiném článku
: „A stále připomínám, ještě strašnější zločin
spáchaný soudci na Vlastimilu Pechancovi. I on byl odsouzen navzdory důkazům o
jeho nevině.“

Všeználek Okamura ještě nedávno v rozhovoru pro Parlamentní listy přesvědčivě
tvrdil, že o politické kariéře neuvažuje a jako důvod uvedl, že by si výrazně
platově pohoršil. Nyní je téměř jisté, že bude kandidovat minimálně na post
senátora. Populista Okamura moc dobře ví, na co dav v současnosti slyší, a proto
záměrně říká líbivé věci, které lidé chtějí slyšet. Pro svou popularitu je
ochoten říci a udělat téměř cokoliv, včetně objíždění republiky se svou kočovnou
cirkusovou show.

Pokud by se v přímé volbě stal prezidentem, tak by měl mimo jiné pravomoc
udělovat prezidentské milosti, jak se mu zamane. A  jelikož nechci, aby
rasističtí vrazi z řad neonacistů běhali po svobodě, tak jsem zároveň proti
tomu, aby se Tomio Okamura v případě přímé volby stal prezidentem České
republiky.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon