romea - logo
17. října 2021 (neděle)
svátek má Hedvika

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Vrtá-li do něčeho Uhl, pak je to shnilé...

ČR, 19.10.2011 11:02, (ROMEA)
Pavel Pečínka

Titulek neříká nic nového. Přesně tak, jak charakterizoval před lety Petra Uhla jeden z jeho přátel, ho vnímá mnoho jeho známých. Jako zarputilého vyhledavače nepravostí na poli lidských práv, který se nedá jen tak odehnat a na problematickém detailu se dokáže otáčet tak dlouho, až to protivníka umorduje... V patnáctém čísle RH, které jsme s ohledem na nedávno oslavené sedmdesátiny Petra Uhla zaměřili částečně na něj, bych ale rád tuhle Uhlovu vlastnost zasadil do trochu jiného kontextu.

Člověk v politice časem zjistí, že většinu sporů a bitev nesvádí se svými soupeři. Naopak – se soupeřem přijde do styku jen ve „větších kauzách“. Jde o jakési ostřelování na dálku, o zápas podle určitých pravidel, padají argumenty které obě strany navzájem čekají a v některých případech si soupeři sebe navzájem skoro až váží... Někdy naopak bývá soupeř tak odpudivý (což v případě xenofobů a fašounů nejrůznějšího druhu není problém pocítit), že jedinec skoro až zakouší rozkoš z toho, může-li se proti takovému aušusu postavit...

Petr Uhl však dokáže inspirovat i v situacích, které přináší mnohem více palčivých vnitřních dilemat. A to v každodenních, méně viditelných, banálnějších, na tak vznešených sporech, které aktivní individuum musí svádět s tzv. vlastními lidmi, ve vlastní organizaci, straně, ve skupině přátel či kolegů. Převažující část aktivistů bývá „mezi vlastními“ mnohdy zvenčí tlačena ke konformitě, zarovnávají se tak, aby splynuli s houfem a pak jako jeho součást mohli vést spor a těšit se přitom podpoře ostatních. Jistě, asi se nikdy nelze shodnout na tom, kde končí jistá míra loajality nezbytná k tomu, aby jakákoliv skupina mohla fungovat ve veřejném životě, a kde už začíná krytí omylů, průšvihů či leváren „vlastních lidí“. Tu hranici má každý svou.

V textech psaných k Uhlovým sedmdesátinám se většinou zapomínalo, že jubilantovi je vlastní právě i taková nonkonformita „mezi vlastními“. Petr Uhl kritizoval různé neduhy vlastního chartovního prostředí, např. i jakousi laxnost, nepolitičnost hudebního undergroundu, který mu přitom mohl být blízký svým odmítáním konzumního způsobu života. Rozešel se začátkem 90. let s trockistickým prostředím, když poznal jeho myšlenkovou strnulost, a vysloužil si v něm nálepku „liberála“, co prý vyměnil revoluční ideály za funkci ředitele ČTK. Ač kritizovaný většinou veřejnosti jako „cikánofil“, uměl se obořit v 90. letech na řadu samozvaných romských předáků, když zjistil, o co jim kráčí. V „jeho“ Straně zelených mu zase nevonělo ani Patočkovo mesiášství, ani pozdější Bursíkův pravicový pragmatismus, a partaj nakonec opustil. Vrátil se myšlenkově znovu k „menšímu zlu“, k ČSSD. I tu ale natírá tam, kde mu přijde příliš technokratická, národovecká, či v některých případech zkorumpovaná.

Myslím, že tohle uhlovské zdravé kverulantství a vrtání „ do vlastních“ by řada „našich“ aktivit, iniciativ a nevládek potřebovala jako koza drbání. Posunulo by je to totiž dál...

Vychází v Romano hangos 15-2011, www.srnm.cz

Přečteno: 1530x
 

Kam dál:

Štítky:  

Komentář



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo