romea - logo
6. prosince 2021 (pondělí)
svátek má Mikuláš

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Všichni jsou stejní. Kauza Nový Bydžov otevírá opomenutou diskuzi o sociálním vyloučení

Nový Bydžov, 11.3.2011 17:31, (Romano voďi)

Za plechovými vraty se třemi poštovními schránkami se otevírá pohled na špinavý dvorek. Sutina, torzo televizní obrazovky, odpadky. Mezi nimi pečlivě pověšené pestrobarevné prádlo a parkující octavie. Tento rodinný dům je podle místních jedním z kamenů úrazu novobydžovského soužití mezi Romy a „bílými“.

Tady fakt ne

Stavby po obou stranách pozemku prošly značnými kutilskými úpravami, a tak původně dům pro jednu rodinu má dnes tři samostatné vchody, z hospodářského stavení naproti jsou také byty. Do dvorku pak ještě trčí dvě šopy připomínající chýše v osadách na východním Slovensku. Z bytu, před nímž parkuje zánovní vůz, řve televize. „A máme tu speciál Otázek z Nového Bydžova, kde už zítra zasedne více než padesátka starostů, aby hledala řešení problematiky sociálního vyloučení…“ vítá diváky sametovým hlasem Václav Moravec, jehož pořad je druhou únorovou neděli přenášen živě z jen pár minut vzdáleného Divadla Aloise Jiráska.

Na ťukání na okno nikdo nereaguje, jen záclona se trochu zachvěje. Další dveře otevírá asi čtyřicetiletý Rom, představuje se jako David. „Moc vám toho asi neřekneme, jsme ze Slovenska,“ začíná společně se svým spolubydlícím Horváthem David. Podle svých slov přijeli oba muži jen na čtrnáct dní na fušku a už se zase těší domů na Spiš.

„Pracujeme na stavbě asi šestnáct kilometrů odsud, ani nevím, jak se ta vesnice jmenuje. Tam je to jiné,“ začíná pomalu Horváth. „Když přijdeme v pauze do obchodu v montérkách, ostatní vás třeba pustí ve frontě, lidi se zdraví,“ popisuje. „Tady to nějak zamrzlo, cítíte to na každém kroku. Ne, tady bych žít fakt nechtěl,“ dodává David.

Pracovní smlouvy sice nemají, „je to pro kamaráda“ zní mantra šedé ekonomiky, ale není důvod si myslet, že by se jim v nehostinném Novém Bydžově chtělo zůstat.

Další ťukání na dveře se ukáže jako neúspěšné. Možná ministerská návštěva z Prahy zlákala do hlediště divadla i je.

Vraťte nám lavičky

Před meruňkovou budovou novobydžovského kulturního stánku aby parkovací místo pohledal. Stojí tu i tři limuzíny, jedna z nich s tmavými skly nás cestou do Nového Bydžově míjela – asi dvěstěkilometrovou rychlostí a s modrým majáčkem. Ministr vnitra Radek John jel opět zachraňovat bezpečnost státu, a tak atribut elity, jenž premiér Petr Nečas zapověděl používat, svítil opět na střeše. Pro některé z místních ne úplně neoprávněně.

„Je to tady čím dál tím horší. Tak třeba minulý týden nechám kolo před nábytkem, v košíku hlávku zelí a žrádlo pro psa. Za pět minut jsem zpět a zelí ani granule nikde,“ popisuje jedna ze čtyř šatnářek Jiráskova divadla svou čerstvou zkušenost a její kolegyně se pobaveně smějí. „Ale vylezla na ně Myšková, majitelka obchodu, vlezla jim až na dvorek, přímo do toho cikánskýho baráku, co je vedle, a zařvala, tak co, vrátíte to!?“ A opravdu za chvíli podle slov šatnářky přišel jeden z Romů s ukradeným nákupem. „Ale nevzala jsem si to. Ne. Už na to sahal,“ uzavírá.

Podle čtveřice žen hlídajících šedesát kabátů (sál má kapacitu 90 míst) občanů Bydžova, jež přišli na natáčení Otázek, je situace ve městě plná obdobných drobných konfliktů. Rvačky mezi teenagery, drobné krádeže, vandalství. Jako rána mezi oči ale bylo znásilnění jednadvacetileté dívky loni v listopadu v zákoutí kostela třicetiletým recidivistou.

Dívka je bez vších pochyb „bílá“ o násilníkovi se mluví jako o Romovi (mezi „bílými“), případně polovičním Romovi (mezi Romy). „V minulých dnech byla v Novém Bydžově znásilněná dívka cikány při cestě od autobusu, a to v centru města. Rodina trpí, hlavní aktér je ve vazbě, ti, kteří přihlíželi, na svobodě,“ napsal starosta Pavel Louda (ODS) společně s vedoucí novobydžovského sociálního odboru Danielou Luskovou v prohlášení zveřejněném na radničním webu loni 25. listopadu. V následujících dnech v reakci na brutální trestný čin vznikla i petice „za zvýšení bezpečnosti v našem městě“, kterou z celkového počtu 7 300 obyvatel podepsalo 3196 dospělých.

„Množí se krádeže, vloupání, násilná přepadení i znásilnění! Bojíme se posílat děti do odpoledních a večerních kroužků, obavy mají jednotlivci pohybující se ve večerních a nočních hodinách po městě! Náměstí je obsazené Romy, lavičky a parky již okupují téměř jenom oni,“ stojí v petici, jejímž autorem je Petr Suchánek.
Podle statistiky policie je vše na běžné úrovni, objasněnost případu je stále vysoká (86 procent) a znásilnění je ve městě opravdu výjimečným zločinem.

Noví, staří

„Z té šedesátky lidí jsou asi tak tři, čtyři Romové a zrovna ti, s kterými problémy nejsou,“ pokyvují na sebe šatnářky. „Jasně, že si naši kluci občas ve škole dali na budku, ale teď už jsou dospělí, pracují, normálně se zdraví,“ vzpomíná jedna z nich a potvrzuje tím jedno z největších úskalí soužití Romů a majority – bytovou lichvu.

Romové žijící v chudobě a sociálním vyloučení migrují za dostupnějším bydlením (což neznamená laciným), a do měst, městeček a vesnic tak přibývají noví obyvatelé, kteří pragmaticky řečeno městu nic nepřinesou. Trvalé bydliště si tu nenahlásí, takže do obecní kasy na ně od státu nejde ani koruna, a vzhledem k jejich sociální situaci se naopak musí získávat prostředky na integrační projekty zahrnující nízkoprahová centra, doučovací programy, aktivizační zaměstnanecké projekty pro dospělé.

Ziskem jsou jen pro místní bytové podnikavce, jež si za pokoj bez pitné vody, s kamínky, účtují od tří do osmi tisíc. Tuto praxi známe z litvínovského Janova nebo Předlic v Ústí nad Labem. Druhou možností je platit nájem prací. Ani v jednom případě však člověku nezůstává energie ani síla, aby se z tíživé situace, kterou s sebou nese i řadu patologických jevů, vymanil.

Více než sedmitisícový Bydžov měl ještě před čtyřmi lety 87 starousedlých romských rodin čítajících dohromady 377 duší, což představovalo 5 procent celkového počtu obyvatel. Nově příchozí nelze nijak evidovat, přicházejí především z okolních obcí, ale i dalších koutů republiky, dokonce už se objevily i dvě rodiny ze Slovenska. Starosta Louda ve svých vyjádřeních nejčastěji mluví o více než stovce dalších Romů, které považuje právě za ty problémové.

Ve svých prohlášeních ale nerozlišuje ani takto základně na starousedlíky a problémové nově příchozí, naopak se však jsou jen „cikáni“. Podle slov starosty ale starousedlí Romové vědí, o kom je řeč a uražení se určitě necítí.

Represe

Hned den poté co veřejnoprávní televize sbalila své kamery a odjela zpět do Prahy, se v Novém Bydžově sešlo 51 starostů, aby diskutovali, jak „na sociálně nepřizpůsobivé“. Slovo Rom či Cikán se stalo zpátečnickým (sdělovaným jen mezi svými nad koláčem v kuloárech) a nahradil jej pseudokorektní nepřizpůsobivec. Nikoli ale sociálně vyloučený - termín, který chudého člověka nevnímá jako jediného viníka své sociální situace, ale počítá se souhrou různých společenských faktorů.

Na stolku u načesaných kustodek leží archy s nepřehlédnutelným nadpisem Prohlášení starostů, které budou po médiím nepřístupném shromáždění ti souhlasící podepisovat. A všichni podepíšou a obecním razítkem stvrdí opatření, jež vkládají do rukou obce mnohem větší moc včetně většího vstupování do osobního života občanů, ne sociálně nepřizpůsobivých, ale všech.

Na následné tiskové konferenci se novinářům naskytne zvláštní obrázek: na divadelním jevišti vedle sebe vážně stojí poslankyně Ivana Řápková (ODS) a starostka ostravské čtvrti Mariánské Hory Hulváky Liana Janáčková, ze zákulisí přichází starosta Louda.

Donedávna primátorka Chomutova Řápková se proslavila exekucemi sociálních dávek dlužníků městské kasy, které prospěly hlavně kapsám exekutorů. Právě ona je průkopnicí pojmenování „sociálně nepřizpůsobivý“ ve vysoké politice. Naopak starostce Janáčkové její výroky o cikánech za ostnatým drátem znovu do Senátu nepomohly, na radnici ji však ještě nikdo nevystřídal. A za nimi Louda a v hledišti jeho pravá ruka, vedoucí sociálního odboru Lusková, kteří ještě v létě 2009 hlásali prostřednictvím radničních materiálů o potřebnosti integrace.

„Soustavná práce nese výsledky, které bohužel ohodnotí pouze pracovníci města, kteří „vidí pod pokličku problému“, veřejnost jakoukoli práci kolem Romů, jakoukoli investici a činnost vždy odsoudí,“ píše Lusková v raportu s názvem integrace obyvatel vyloučených lokalit a avizuje, že v následujícím roce se výdaje města na sociální integraci zvýší kvůli spolufinancování nízkoprahového centra. I to má podle radnice dnes zásadní výsledky: kriminalita mládeže se snížila o 65 procent. Radnice dále dokládá, že ročně zaměstná 15 až 20 Romů na veřejně prospěšné práce a z jejich strany je přilepšení k dávkám „značný zájem“.

Proč?

Nabízí se tedy otázka, proč jsme se dostali až k protiromskému pamfletu, petici a napjatým vztahům mezi Romy a majoritou? Odpověď není jednoduchá, podle Martina Šimáčka, ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách, se zastupiteli Nového Bydžova jednali ještě před vyhrocením konfliktu o zařazení mezi agenturní pilotní projekty, jejich postoj byl ale tak zatvrzelý, že dohoda nebyla možná.

Tedy opět integrační koncepce je jedna věc – papírový předpoklad, činy – dopad na realitu druhá. Zároveň ne všechny předpoklady se v praxi ukážou jako účelné. Málokterá pak zafungují okamžitě, jak by si společnost přála.

Je pochopitelné, že tak brutální čin, jako je znásilnění, zvlášť na malém městě, zvedne vlnu emocí, rozhořčení i obav, tu by ale v ideálním případě měl právě starosta klidnit, a ne popouzet k nenávisti jednu skupinu občanů vůči jiné.

Teď už je lavina stržena a s ní se rádi svezou podobně jako v litvínovském Janově příznivci krajní pravice. Na 12. března už svou demonstraci ohlásila Dělnická strana sociální spravedlnosti, pohrobek rozpuštěné Dělnické strany. A nelegální hnutí Autonomních nacionalistů, známé svými šarvátkami s policií, už se přidalo.

Kromě pravicových radikálů nahlásili protishromáždění i Romové, studenti a aktivisté chtějící demonstrovat „že protest proti neonacismu a rasismu je přirozený společenský postoj a povinnost každého slušného člověka“. K výzvě s názvem Nový Bydžov není sám se přidalo i občanské sdružení Romea. Nejisté je, kolik místních se na nenásilné shromáždění odváží. Naopak už teď víme, že „kauza Nový Bydžov“ otevřela v Česku opět téma, na které se i díky zrušení postu ministra pro lidská práva a dlouhém nejmenování vládního zmocněnce, zapomnělo – sociální vyloučení.



Přečteno: 3933x
 

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Nový Bydžov, RV 1,2/2011



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo