Vyjádření k návrhu zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon)

Koncepce navrhovaného zákona vychází z toho, že se zakazují jednání vedoucí k
diskriminaci mj. z důvodu rasy a etnického původu. Diskriminovaným osobám se
přiznává právo na soudní ochranu včetně zadostiučení a náhrady nemajetkové újmy
v penězích. Prosazování práva na ochranu rovného zacházení, které však již bylo
porušeno, se svěřuje veřejnému ochránci práv.

V právním řádu ČR však chybí institucionální zakotvení postupu, který by
těmto jednáním předcházel zejména formou zajištění rovného zacházení a účinné
pomoci fakticky i potencionálně diskriminovaným osobám. Navrhovaný zákon v § 4
povinnost zajišťovat rovné zacházení přijetím potřebných opatření ukládá pouze
zaměstnavatelům a pouze ve věci práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání a
pracovních jiné závislé činnosti včetně odměňování.

Jiné subjekty, zejména orgány veřejné správy takovou povinnost podle návrhu
nemají. Přitom mají v této problematice klíčové postavení, aniž jsou vybaveny
potřebnou pravomocí. Na centrální úrovni neexistuje žádný orgán, do jehož
působnosti s odpovídající pravomocí by problematika rovného zacházení s osobami
různé rasy a různého etnického původu patřila. Navrhovaný zákon tuto absenci
vůbec neřeší. Již zřízené orgány tak nejsou řízeny a metodicky vedeny.
Kompetence veřejného ochránce práv podle navrhovaného zákona tento nedostatek
neodstraňuje.

Optimálním řešením pro řešení problémů spojených s národnostními menšiny
resp. s různými rasami a různým etnickým původem by bylo zřízení ústředního
orgánu, který by vykonával funkce organizačního, koncepčního, koordinačního,
ústředního řídícího, výkonného a kontrolního místa. Institucionálně by mohl být
pojat jako organizační jednotka Úřadu vlády, obdobně jako Generální ředitelství
státní služby. Toto řešení nebude mít významnější dopady na státní rozpočet.