Vzdělávání žáků z národnostních menšin na střední policejní škole v Holešově

Policejní školu zná ve městě Holešově každý. Impozantní areál na předměstí má
rozlohu velkého sídliště a není problém se v něm ztratit. Vstupní kontrola je
přísná. Dovnitř mohou pouze studenti, zaměstnanci a ohlášení hosté. První den
školního roku je u vstupu cítit sváteční atmosféra. Slunce pálí jako uprostřed
léta a nalehko oblečení studenti se trousí branou školy. Dnes ještě přicházejí
bez tašek, ale příští den již začíná výuka.

Pro slavnostní atmosféru existuje ještě další důvod. Škola se chce pochlubit
výsledky svého projektu zaměřeného na vzdělávání národnostních menšin. U vchodu
poznávám, že zde funguje přísná hierarchie. Vrátná nadporučice mě předává
kapitánce, ta podplukovnici a ta nakonec plukovníkovi. Nervózní důstojníci
přebíhají po chodbách a kontrolují, zda je vše připraveno. Očekávají totiž
příjezd náměstka policejního prezidenta Vladislava Husáka. Ten se však první
školní den nakonec nedostaví, protože odjíždí na kontrolu situace do
Šluknovského výběžku. Namísto sebe posílá prvního náměstka ministra vnitra pro
vnitřní bezpečnost Jaroslava Hrušku.

O nepokojích na severu Čech živě debatují všichni příchozí policisté i
starosta města Holešova Zdeněk Janalík. Tisková konference měla být původně
pouze o projektu policejní školy, ale i zde se téma Šluknov vnutilo.

Bez úvodních frází představuje Stanislav Daniel základy projektu. „Projekty
jsou zaměřeny na vytvoření rovných příležitostí pro žáky a žákyně 9. tříd ZŠ z
národnostních menšin žijících v ČR při přijímacím řízení a vzdělávání na našich
školách tak, aby nedocházelo k jejich vyčleňování z hlavního vzdělávacího proudu
a obstáli v konkurenci na trhu práce. Po úspěšném ukončení školy mohou její
absolventi pracovat jako policisté nebo se uplatnit v dalších bezpečnostních
sborech či ve veřejné správě,“ vysvětluje koordinátor projektů Stanislav Daniel.

Cílem projektů spolufinancovaných Evropským sociálním fondem prostřednictvím
Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a z rozpočtu České
republiky je hlavně zlepšení rovných příležitostí dětí a žáků, včetně dětí a
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, prevence rasismu a xenofobie a
podpora integrace národnostních menšin do většinového proudu. „Projekty se
týkají žáků se sociálním vyloučením. Zlepšení rovných příležitostí dosahujeme
kromě jiného například tvorbou individuálních plánů, doučováním a volnočasovými
aktivitami,“ upřesňuje individuální přístup k žákům zástupce ředitele školy pro
výuku René Dočekal.

Mnoho žáků z národnostních menšin se na školu hlásí samo, ale v projektu je
obsažena také informační kampaň a vytipování možných uchazečů o studium přímo v
devátých třídách základních škol. Kampaň oslovuje přes šedesát institucí, jako
jsou různé poradny, úřady práce, dětské domovy, centra na podporu integrace
cizinců, nevládní organizace nebo samosprávy a v minulém školním roce oslovila
také sto šedesát osm škol. Vytipovaní uchazeči o studium projdou přípravnými
kurzy. „Největší problém máme s češtinou. „Mnoho dětí žije v Česku jen pár roků
a složitou českou gramatiku ještě nezvládají. Proto se hodně zaměřujeme na výuku
jazyka,“ říká Daniel. Jako příklad uvádí výčet národností, ze kterých jsou
studenti v začínajícím školním roce. „Od září máme dvaapadesát žáků z patnácti
menšin: vietnamské, ukrajinské, romské, albánské, angolské, bulharské,
gruzínské, chorvatské, mongolské, řecké, kazašské, kirgizské, kubánské, polské a
slovenské. Poměr chlapců a dívek je třicet ku dvaadvaceti,“ shrnuje Stanislav
Daniel. Nový školní rok zahajuje dvanáct nových studentů z etnických menšin.
Selekce přijímacích zkoušek byla přísná. Ze stočtyřiceti zájemců byl přijat
pouze zlomek. „Jiné střední školy už mnohdy ani přijímací zkoušky nevypisují,
zatímco u nás je silný přetlak, můžeme tak vzít skutečně ty nejlepší,“
pochvaluje si Daniel.

Prezentaci projektu občas překryje aktuální téma nepokojů na severu Čech.
Souvislosti připomíná hlavně náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost
Jaroslav Hruška. „Téma menšin je křehké a citlivé. Naše ministerstvo sice může
vyslat do problémového regionu pořádkovou jednotku, ale ve střednědobém výhledu
to není správná cesta. Touto cestou je vzdělávání menšin, proto vítám tento
projekt, který považuji za jednu z prvních vlaštovek, a těší mne, že je to právě
policejní škola, která může pomoci při integraci menšin,“ vysvětluje Hruška. A
dodává, že je však problém problém s náborem nových policejních sil, protože i
když se někteří z absolventů školy rozhodnou pro práci u policie, nemohou kvůli
tzv. „stopstavu“ nastoupit. „Vytvořili jsme expertní skupinu pro úspory. Chceme
ořezat tuk a nechat svaly na těle policie. Musíme si také určit prioritu v tom,
že základní jsou pro nás začínající policisté. Nemůžeme přece lidi nabrat a pak
je propouštět ještě ve zkušební době,“ vyhodnocuje náměstek ministra vnitra.
Jako příklad menšiny, do které je těžké proniknout uvádí vietnamskou komunitu.
„Narážíme na velké kulturní odlišnosti, a když dojde například k vraždě uvnitř
této komunity, tak se s námi nikdo nebaví. Vzniká nám ale potencionální riziko,
že pokud přijímáme policisty z národnostních menšin, můžeme také očekávat
infiltraci organizovaným zločinem,“ varuje Jaroslav Hruška. Od projektu, který
přivádí studenty z etnických menšin na policejní školu si slibuje možnost
vzájemného vzdělávání. „Zatímco my je vedeme studiem, oni nás mohou učit o svých
komunitách a pochopit odlišnou mentalitu a kulturní rozdíly. Výsledek by ale měl
být jednoznačný. Naše země je hostitelská a oni by měli respektovat naše právo a
zákony,“ říká Hruška.

Regionální rozměry projektu shrnuje krajský policejní ředitel Jaroslav Vaněk:
„Projekt jsme začali připravovat již před šesti lety, kdy jsme hledali uchazeče
o studium na výměnných stážích. Posílání zásahových jednotek do problémových
regionů problém nevyřeší. Musíme být přímo v regionu a Holešov je toho
příkladem. Problémy nám zde pomáhají řešit právě policisté z řad menšin“
vyzdvihuje Vaněk. Za pravdu mu dává holešovský starosta Zdeněk Janalík: „Projekt
má od města absolutní podporu. Z pohledu samosprávy je to jasné předcházení
problémů, které vidíme v posledních týdnech na severu Čech. Toto je prvním
krokem, nikoliv řešení problémů až ve chvíli, kdy samosprávám přerostou přes
hlavu,“ hodnotí Janalík.

Ředitel školy Jan Dvořák se však brání tomu, aby byl projekt spojován
primárně se vzděláváním Romů. „Na naší škole studují lidé z patnácti etnik a
Romové jsou až čtvrtí v počtu. Projekt funguje hlavně kvůli tomu, abychom
získali policisty z etnik, do kterých je složité pronikat. U Romů tento problém
nevidím. Škola pracuje nejen se studenty, ale také s jejich rodinami. Romové
mají navíc paradoxně výhodu, že oproti ostatním cizincům, kteří žijí v Čechách
například tři roky, hovoří lépe česky“ vyhodnocuje ředitel Dvořák. „Výsledkem
projektu je zatím patnáct příslušníků policie v činné službě. V Brně z podobného
projektu již mají ve službě desítky lidí. Jsme teprve na začátku, protože
zkušební doba policisty jsou tři roky a zkušeným se stává až po deseti letech
služby. Občas se s někým musíme rozloučit během této tříleté doby,“vypočítává
Dvořák.

Při prohlídce školy zjišťuji, že areál je opravdu obrovský a vyznat se v něm
není jednoduché. Běžné počítačové i výukové učebny, které nalezneme na každé
škole, střídají specializované tělocvičny pro bojové sporty nebo střelecká
učebna s desítkami zbraní (střelba je běžnou součástí týdenního rozvrhu). V
Jedné ze tříd posedává kolem počítačů dvacítka studentů z různých ročníků. Výuka
ještě oficiálně nezačala, takže se jen baví o tom, co zažili o prázdninách a pod
dohledem kapitána surfují na internetu. Hovořím s mladým Arménem Tigranem
Movsisyanem. Vysportovaný mladík je mistrem České republiky v kick boxu a v jeho
sebevědomých očích je znát, že ho máloco vyvede z rovnováhy. „Do České republiky
přijela moje rodina, když mi bylo sedm let a celý život jsem strávil v Kuřimi u
Brna. Žádná škola v Brně mi však nepřišla tak dobrá, jako holešovská. Šel jsem
na ni hlavně kvůli právu, protože bych je chtěl později studovat na vysoké,
stejně jako mezinárodní vztahy,“ přemýšlí Tigran. Jasno ve svojí budoucnosti má
také šestnáctiletá Romka Lucie Resová. Do školy dojíždí až z dalekého Horního
města na Jesenicku. „Od malička jsem chtěla být policistkou a vím, že jí jednou
budu. Tahle škola mi pomůže splnit můj sen. Rodiče jsou rádi a v mém rozhodnutí
mne podporují. Chtěla bych pracovat na kriminálce a vyšetřovat závažné zločiny“
říká o své budoucnosti Lucie.