Zemřel básník a prozaik Vlado Oláh
V sobotu 28. ledna v 15:15 hodin zemřel po dlouhé nemoci ve věku čtyřiašedesáti let jeden z nejvýznamnějších romských spisovatelů na území bývalého Československa – básník, prozaik a překladatel Vlado Oláh.
Vlado Oláh byl jedním z nejuznávanějších romských básníků. Narodil se 22. května 1947 ve Stropkově u Svidníku na východním Slovensku. Matka pracovala na stavbě, a tak ho vychovávali prarodiče.
Na dětství prožité v romské osadě ve svém díle také rád vzpomínal. I když byli oba prarodiče negramotní, dokázali v něm vzbudit zájem o školu a zejména literaturu. Studoval střední hornickou školu v Banské Štiavnici, kterou z finančních důvodů nedokončil.
Rok pracoval na šachtě, po nástupu na vojnu se rozhodl doplnit si vzdělání na střední vojenské škole. Jako voják z povolání dálkově studoval Filozofickou fakultu Univerzity P. J. Šafaříka v Košicích obor výchova a vzdělávání dospělých, v roce 1984 získal doktorát. Ze zdravotních důvodů vojenskou službu opustil a od roku 1986 žije s rodinou v Praze, nyní je v invalidním důchodu a pečuje o těžce postiženou dceru.
Po roce 1990 se zapojil do romských etnoemancipačních snah. Vedle účasti na různých kulturně-společenských aktivitách (Helsinský výbor, Nadace Tolerance, Společnost odborníků a přátel Muzea romské kultury, komise Ekumenické rady církví pro evangelizaci a pastoraci Romů, pedagogické komise ministerstva školství) založil roku 1991 Matici romskou – romské křesťanské a vzdělávací sdružení, jehož byl předsedou.
Studoval dálkově teologii a věnoval se překladu Bible do romštiny (vydal překlady Janova evangelia, Apoštolských skutků a některých dalších částí Bible), byl spoluautorem překladů ve výběru textů z Bible určeném dětem O Del vakerel ke peskere čhave (Bůh mluví ke svým dětem).
Psal od konce 80. let, debutoval v r. 1990 třemi krátkými povídkami psanými v rytmizované próze, jež byly publikovány ve sborníku Kale ruži (Černé růže): „Začal jsem psát v 80. letech, ještě na Slovensku, ale ty věci byly moc filozofické. Když jsem Mileně ukázal, co jsem napsal, řekla, že ze mě básník nikdy nebude. Chtěl jsem jí dokázat, že nemá pravdu, a tak jsem ty své zápisky vzal a očistil je až na jádro. A první básně byly na světě! Poprvé jsem publikoval v Milenině sborníku Kale ruži (Černé růže) v roce 1990.“ (viz rozhovor Aleny Scheinostové s Vlado Oláhem pro Katolický týdeník 18/ 2009.)
O svém vztahu k literatuře a básnických počátcích promluvil několikrát v rozhlasových pořadech Českého rozhlasu:
„Hodně jsem četl historickou literaturu. Také jsem četl básně. Vyrůstal jsem, co se týká básníků, ovlivněn Hviezdoslavem, Martinem Kukučínem a těmito klasiky.“ (Vyšla nová sbírka poezie Vlado Oláha s názvem „Naše cesta za světlem“, O Roma Vakeren ze dne 25. 8. 2006).
„Než jsem začal psát, tak jsem začal malovat. Když jsem přestal malovat, tak jsem začal vyjadřovat pocity v básních. Mohlo mi být devatenáct, dvacet let. Psal jsem si pro sebe a pak jsem začal psát i pro veřejnost, že jsem se pokusil vydávat do různých romských časopisů.“ (Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní, O Roma Vakeren ze dne 3. 6. 2005) O inspiraci, která určila jeho ranou tvorbu, řekl:
„Jsou to melodie, možná dědictví po dědovi-kontrabasistovi nebo po mamince, která překrásně zpívala. Pozdější básně s křesťanskou tematikou jsou prostší, zaměřené na sdělení. Když podáte základní pravdy víry formou básně, lidé si je snáze zapamatují.“ (rozhovor Aleny Scheinostové s Vlado Oláhem pro Katolický týdeník 18/ 2009.)
Kromě textů publikovaných v časopisech mu také pravidelně vycházely básnické sbírky: Khamori luluďi (Slunečnice, 19996 a 2003), Le khamereske čhave (Děti slunce, 2003), Khamutno kamiben (Žár lásky, 2005) a zatím poslední Amaro drom pal o Udut (Naše cesta za světlem, 2006). V roce 2008 byly jeho básně zařazeny do knihy Devla, devla! básně a povídky o Romech, jež je výsledkem literární výzvy Obce spisovatelů na téma Romové-Cikáni u příležitosti 200 let od narození K. H. Máchy.
Vlado Oláh byl jako první romský autor přijat do české Obce spisovatelů. V roce 2006 mu byla udělena Literární cena Mileny Hübschmannové za přínos romské literatuře.
Ve svém díle se vyznává z lásky k Bohu, ženě, dětem, romskému národu. Boha hledá v srdcích lidí i v přírodě a všech živých bytostech. Opěvuje hodnoty domova, rodiny, jak je zažil v dětství na Slovensku v romských osadách.
