František Kostlán: Dienstbierovci a Švejkzenbergovci vytáhli do boje s Fischerovou

Už ani nevím, kolikrát jsem slyšel či četl větu: ten a ten nemá šanci na
zvolení, proto budu volit jiného, který se mi sice líbí mnohem méně, ale má
šanci se tam dostat. Tato myšlenka vždy byla nástrojem, či naopak důsledkem
manipulace. Ten první politik (strana), který prý neměl šanci se někam dostat,
se tam nedostal, protože jej lidé, kterým se líbil, nevolili z výše popsaných
obav. Dostal se tam druhý, který nebyl tak dobrý, ale oproti dalším kandidátům
je tzv. menším zlem – a podle toho také naše politika vypadá.

Za tristní stav naší politiky může do velké míry právě tato hloupá myšlenka.
U nás nemá šanci dělat politiku někdo, s nímž by mohla být větší spokojenost:
nedostane se tam, protože je předem řečeno, že „nemá šanci se tam dostat“.

Ideologie a manipulace

Žádné „menší zlo“ ve skutečnosti neexistuje (nepočítáme-li extremisty, kteří
jsou samozřejmě vždy zlem větším). O co jsou menší zlo ODS a TOP 09 oproti ČSSD
(a obráceně)? A o co je KSČM menší zlo než ODS a TOP 09? O tom často nerozhoduje
zvažování, co ta která strana skutečně dělala či dělá špatného či dobrého, ale
voličův ideologický záběr, provázený poukazem na výsledky průzkumů veřejného
mínění.

Takový volič přijme bez výhrad vše, co je mu zainteresovanými médii,
sociologickými agenturami či politiky a jejich hlásnými troubami nabídnuto,
pokud to vyhovuje jeho ideologii. Nezvolí – dejme tomu – jemu bližší Zelené,
protože podle něj (průzkumů) nemají šanci se do parlamentu dostat, ale zvolí
ČSSD. Poté je po čtyři roky frustrován, protože ČSSD předváděla stejnou
rozkrádačskou a korupčnickou politiku jako ODS a její politika nikomu k lepšímu
životu nepomohla, právě tak jako politika TOP 09. Zvolil sice „menší zlo“, ale
je stejně nespokojen, jako by zvolil „zlo větší“ (ODS).

Takový volič je kvůli svému ideologickému způsobu uvažování zcela
nepoznamenán předchozími varováními, nebere je v potaz: opoziční smlouva, která
prohloubila dosavadní korupci, klientelismus a gangsterské metody v politice,
Langerovo a Grossovo období, které provázela absolutní beztrestnost
korupčnických kauz (nevyšetřování), politicko-podnikatelské kreatury typu
Řebíčka či Palase… to vše je pro něj nepodstatné.

Ideologický pohled na život a svět zkrátka zabraňuje kritickému zkoumání. Náš
volič se nezajímá ani o to, kdo a za čí peníze ten který průzkum prefabrikoval
(inflace průzkumů), co má ta která sociologická agentura za sebou, jestli již
někdy nějakým průzkumem manipulovala či fatálně chybovala, jak se k tomu posléze
postavila atd. Průzkum je prostě průzkum a ten má bez ohledu na cokoli dalšího
pravdu. A média, bez rozdílu, mu to také takto servírují, protože ani ta nic
blíže nezkoumají. A politici tomu většinou přizpůsobují svou politiku, veřejné
vystupování, tedy i svou předvolební kampaň.

Průzkumy nemusejí vyjadřovat ani přibližně skutečný stav věcí, mohou být
zmanipulované či špatně provedené, ale přesto vždy určují následné dění, mají
velký vliv na uvažování a chování voličů. Většina z nich si řekne, že ten a ten
nemá šanci se tam dostat (podle průzkumů – médií – politiků), proto budou volit
toho, kdo tu šanci má.

Jde o hru na demokracii, protože nejsme schopni volit skutečně svobodně a
míra manipulace bývá často nezměrná. A k této hře se nyní přidávají i poměrně
silné, ad hoc složené skupiny voličů – podporovatelů, které pochopitelně
prosazují „menší zlo“či rovnou dobro. Říkají zhruba toto: volte našeho favorita,
protože ten váš nemá šanci se tam (podle průzkumů) dostat, jedině tak máme šanci
vytlačit zlo, které vede.

Dienstbierovci

První taková skupina před sebou tlačí stranického kandidáta Jiřího Dienstbiera.
A tím, kdo má zabraňovat jeho úplnému a zdrcujícímu vítězství, jsou i voliči
Táni Fischerové, Zuzany Roithové, Vladimíra Franze a Karla Schwarzenberga,
protože ti prý (podle průzkumů) nemají šanci se tam dostat.

A tak například nezávislá osobnost (ta skutečná, nikoli celebritózní), jakou
je Táňa Fischerová, má ustoupit straníkovi, který útěkem na Hrad přenechává svou
stranu v rukou kmotrů, který je k ČSSD natolik loajální, že to může významně
poznamenat jeho prezidentování – prezident má přitom být prezidentem všech,
nikoli jen levicově uvažujících lidí.

A který při svém mládí postrádá více životních zkušeností, jichž je k dobrému
prezidentování nesporně třeba. Dienstbier rozhodně není žádným Kennedym, jak
naznačují autoři prohlášení s názvem

Potřebujeme prezidenta, který sjednocuje. To je Jiří Dienstbier. Kennedy měl
i při svém relativně nízkém věku dlouholeté zkušenosti z politiky (již z
rodiny), které Dienstbier postrádá (dobrým kandidátem by však mohl být za deset
patnáct let).

Autoři tohoto prohlášení, kteří manipulují ostatními na základě průzkumů
veřejného mínění, měli dokonce tolik odvahy, že neopodstatněně nařkli z
manipulace druhé: „Pokud se stane prezidentem Jan Fischer, bude to znamenat, že
si českými médii a reklamou necháme vnutit cokoli.“ Jan Fischer je přitom
jednoznačně všemi médii (pravicovými i levicovými) neustále kritizován a
popotahován, a to i za věci, kterých se nedopustil či které nejsou kritiky hodné
(píšu o tom
ZDE). V žádném případě není nějakým favoritem, kterého fedrují média.

Švejkzenbergovci

Druhá taková skupina třímá nad hlavami ikonu stranického kandidáta Karla
Schwarzenberga, nechybějí ani mávátka a transparenty. A tím, kdo má zabraňovat
jeho úplnému a zdrcujícímu vítězství, jsou také voliči Fischerové, Roithové či
Franze. I oni mají své oblíbence opustit a volit tu ikonu, jinak vyhraje zlo
zloucí.

Švejkzenbergovci před blížícími se volbami přitvrdili, hlavně na
internetových sociálních sítích a po e-mailu vkládají a rozesílají různá
upozornění. Většina z nich se během roku účastnila tažení proti korupci (někteří
v iniciativě Vraťe nám stát, jiní jinde a jinak), nyní na Hrad dosazují Karla
Schwarzenberga, který je de facto proti zrušení anonymních akcií, díky nimž
lumpové mohou ve skrytu dál rozkrádat naši zemi, který omlouvá korupci u
Kalouska jen proto, že ten – eventuálně – sháněl peníze tímto neotřelým způsobem
nikoli pro sebe, ale pro svou stranu (tehdy ještě lidovce).

Prvým důvodem k volbě pana S. je podle Švejkzenbergského
prohlášení s názvem Výzva tříkrálová
„budování spravedlivého státu, který není ovládán vůlí zájmových skupin. Chceme,
aby stát sloužil občanům a podřídil se právu, nikoli privilegiím.“ Jistě,
zastánce a zachránce Kalouska v politice, jehož nechávají anonymní akcie v
klidu, je tím správným bojovníkem proti skupinovým zájmům.

Rektální horolezectví a politický kýč

Věrohodnost Výzvy tříkrálové, která je sama o sobě příkladnou ukázkou
politického kýče, pak podtrhuje podpis Johna Boka, známého bezbřehým rektálním
horolezectvím vůči Václavu Klausovi. Tento „politický aktivista“, který se
Klausovým prostřednictvím nejednou (neúspěšně) ucházel o funkce ve státní správě
či samosprávě ještě v září vyzýval Klause, ať letos v přímé volbě kandiduje
znovu (bez ohledu na zákony, které to neumožňují).

Bok píše v

otevřeném dopisu Klausovi, že je znepokojen skladbou uchazečů o prezidenta,
kteří by v případě zvolení mohli narušit hladký chod státu. S nároky
prezidentské funkce by se podle něj dokázal vyrovnat hradní tajemník Ladislav
Jakl, Karel Schwarzenberg má však už nejlepší roky za sebou. „Jsme mimo to
přesvědčeni, že jste dosud nepřekonal zenit své výkonnosti, takže Vaším odchodem
ztratí společnost možnost plného využití Vašeho osobnostního potenciálu,“ napsal
Václavu Klausovi před čtyřmi měsíci dnešní zapřísáhlý příznivec Karla
Schwarzenberga John Bok.

I Schwarzenberg je k TOP 09 a jejím (Kalouskovým) vizím natolik loajální, že
to vzbuzuje minimálně pochybnosti, jestli by byl schopen být prezidentem všech.
Stranický kandidát na prezidenta prostě není ideální volbou v žádném případě, ať
již jde o jakoukoli stranu.

Dobrý pocit

Volme bez ohledu na jakoukoli manipulaci Táňu Fischerovou, Zuzanu Roithovou (či
kohokoli dalšího), jak nám libo. „Většímu zlu“ stejně v žádném případě
nezabráníme, aby usedlo na prezidentský stolec, vždyť větším zlem může být pro
druhé i Dienstbier či Schwarzenberg. A zůstane nám pocit svobody a přesvědčení,
že jsme, každý svými silami, přispěli k pozvolnému návratu demokracie do České
republiky, protože jsme manipulaci řekli NE.