romea - logo
16. června 2021 (středa)
svátek má Zbyněk

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Emil Cina: I takový může být Štědrý den - The ajsi šaj avel e Viľija

Praha, 23.12.2014 10:11, (ROMEA)
Emil Cina (FOTO: Lukáš Houdek)
Emil Cina (FOTO: Lukáš Houdek)

I takový může být Štědrý den

Je tomu už pár let, co se mi o Vánocích stala tato příhoda. Rád si na ni vzpomenu. A teď ji budu vyprávět i Vám.

Na Štědrý den jsme s manželkou vstali brzy ráno. Žena hned spustila, co všechno musí připravit, a já nechápu, co po mně vlastně chce. Jen slyším samé‚ ty jdi tam a já jdu sem. Vánoční stromek už stojí uprostřed místnosti a čeká, až ho ustrojíme. Nevíme, kde nám hlava stojí, když vtom slyšíme zvonek u dveří. Jdu se podívat, docela zvědavý, kdo to k nám může tak brzy ráno jít. A koho nevidím?

Kamarád Zdeněk, kterého znám už několik let, mi hned u dveří vysvětluje: „Ahoj Emile. Nic mi nejede z Prahy do Manětína, doma mě už čekají.“ Trochu jsem zapochyboval, nějak se mi tomu nechtělo věřit, vždyť autobusy a vlaky jezdí i dnes, ale přesto mu nemůžu odříct, protože mně taky nejednou pomohl. Proto povídám: „Tak jedeme.“ Jak to žena uslyšela, hned jsem z jejího pohledu poznal, že se jí to nelíbí. Kamarád ještě dodal: „Benzín ti zaplatím, potřebuju tam být co nejdříve.“

Sedli jsme do auta, cestou ještě vzali benzín a vydali se na cestu. Slunce svítilo, ani nebyla zima a hlavně silnice byly bez aut, protože každý slušný člověk je v takovouto dobu doma. Ale jelo se nám krásně. Nakonec jsme dorazili k němu domů, jeho matka byla šťastná. Když ho uviděla, hned nás pobídla: „Pojďte si sednout ke stolu,“ a už nám nosila jedno jídlo za druhým. Když jsme dojedli, bavili jsme se o všem možném. Najednou jsem se podíval z okna ven a uviděl, jak padá hustý sníh. Trochu jsem se lekl a pomyslel jsem si, jak se dostanu zpátky do Prahy? Nakonec ze mě vypadlo: „Já už musím jet.“

Jen co jsem ujel pár kilometrů, přehřála se moje škodovka na sto stupňů. Rychle jsem zastavil, otevřel kapotu a dívám se, jak z chladiče stoupá pára. Prohlížím motor a najednou si všimnu, že mám prasklou pryžovku. Prohledal jsem celé auto, ale náhradní gumičku jsem nenašel. Měl jsem na sebe vztek, protože mi došlo, že ji mám doma.

Jen jsem se díval, jak padá sníh a pomalu se začíná stmívat. Nemohl jsem nic dělat, a tak jsem se vydal pěšky na nedalekou benzinku, kde snad hadičku budu moct koupit.

Jdu a jdu a najednou vidím, i když ne moc dobře, protože hustě sněžilo, že nedaleko mě stojí  auto. Došel jsem k němu a spatřím Roma se dvěma dcerkami. Děvčátka se, když mě uviděla, lekla, protože všechno kolem bylo bílé, jen já tmavý. Pozdravil jsem toho muže a hned jsem mu vysvětlil, co se mi stalo s autem. Nabídl se: „Já se podívám, možná že tu hadičku mám.“ I on měl stopětku jako já, jen trochu omlácenou. Zeptal jsem se: „Kolik jsem dlužen?“ Odpověděl mi: „Došel nám benzín, jsme pozvaní k tetě na večeři, a nemáme peníze.“ Podíval jsem se na jeho dcery a najednou mi jich bylo líto, protože mi došlo, že nemají matku. Říkám jen: „Počkejte.“

Utíkal jsem ke svému autu, rychle jsem vyměnil gumičku, vodu jsem sehnal, už ani nevím kde, a za chvíli jsem byl zase zpátky u nich. Přivázal jsem lano k jejich autu a odtáhl je k pumpě. Tam jsem jim koupil benzín (nebudu říkat za kolik, protože žena by se hádala).

Kamarádova máma mi dala plnou tašku cukroví a nějaké čokolády, tak jsem to všechno vzal a dal děvčátkům. Z auta jsem se potěšeně díval, jak mají pusinky umazané od čokolády. Vystoupil jsem a jedna z dívenek jde rovnou ke mně a něco drží v dlani. Otevřela ji, podává mi oříšek a špitne: „Nate.“ Poděkoval jsem jí za něj a vidím, jak oběma jiskří očička a smějí se na mě. Ještě jsem se chtěl rozloučit s jejich tátou, ale ten se ode mě odvrátil. Přišel jsem blíž a vidím, že mu po tváři stékají slzy. Popřál jsem mu: „Hezké Vánoce,“ a odjel jsem pryč.

Dorazil jsem domů, žena byla uražená, já jsem nic neříkal. Jen jsem se díval na vánoční stromek, jak září, a ten večer mi bylo milo u srdce.

Nepřehlédněte:

The ajsi šaj avel e Viľija

Pre Viľija sig tosara ušťiľam opre. E romňi imar dudrinel, so kampel savoro te kerel, the me na džanav, so pal mande čačes kamel. Ča šunav, tu dža odoj the me adaj. O jezulankos terďol maškar kher the užarel, kana les uraha andro šukariben. Sar sam zakerde andre odi richtimen buťi, so ča šunas. Vareko brinkinel pro vudar. Me takoj džav te phundravel, kʼoda aviľa avka tosara. The kas na dikhav?

Jekh kamaratos, o Zdenkus, so les imar džanav but berš, mange phenel paš o vudar: „Ahoj Emile. Nic mi nejede z Prahy do Manětína, doma mě už čekají.“ Andre goďi leske na paťav the peske phenav, hoj the adaďives džan o autobusa the o mašini. No, thʼavka našťi leske odphenav, bo jov mange tiž kecivar pomožinďa. Ta ča leske phenďom: „Tak jedeme.“ E romňi sar šunďa, ta ča poraďa o jakha, bo lake pes na pačinelas.

O raklo mange phenel: „Benzín ti zaplatím, potřebuju tam být co nejdříve.“

Imar ile o benzinos the mukhle pro drom. O khamoro sitinelas, šil na esas, o droma bijo motora, bo sako paťivalo manuš hino khere. Igen mištes pes amenge džalas. Aviľam ke lende andro kher, leskeri daj raďisaľiľa. The takoj amange phenel: „Pojďte si sednout ke stolu,“ the chudňa te anel jekh pal aver chaben. Vakeras ta vakeras, jekhvareste dikhľom pre oblaka the dikhav, sar perel baro jiv. Čino man daranďiľom the peske duminďom, sar me dodžava pale Prahate? Phenďom takoj lenge: „Já už musím jet.“

So ča geľom lendar paru kilometri, ta miri škodovka hiňi pro šel stupňi keraďi. Zaačhiľom o motoris, phundraďom e kapota the dikhav, sar e para džal andal o chlaďičis. Sa predikhav the zbačinďom, hoj e gumiko rurkica hiňi pukimen. So te kerel? Rodkeravas andro motoris, či man nane aver, aľe na arakhľom. Chavas choľi pre peste, bo džanavas, hoj khere man hin.

Me ča dikhavas, sar perel o jiv the polokes perel imar cma. Našťi ňič kerďom, ta džavas pešones pal o drom, bo peske pametinavas, hoj na dur hin e benzinka the odoj odi rurka može cinava.

Džav ta džav the jekhvareste dikhav, choc namištes, bo perelas baro jiv, hoj dural terďol varesavo motoris. Aviľom paš oda motoris the dikhľom varesave Romes leskere duje čhajorenca. O čhajora, sar man dikhle, ta mandar daranďile, bo všadzik parno the ča me somas kalo. Le romeske phenďom sar dživen the takoj leske phenďom pal miro motoris, so pes mange ačhiľa. O Rom mange phenďa: „Me dikhava, može odi gumica man hin.“ Les tiž esas ajsi škodovka sar man, ča čino phagerďi.

Me lestar phučľom: „Keci vaš oda kames?“ Jov mange odphenďa: „Sam bijo benzinos the džas ke peskeri bibi pre Viľija. Nane amen love.“ Dikhľom pro čhajora the aviľa mange varesar phares, bo prindžarďom, hoj len nane e daj. Phenav: „Užaren.“

Denašavas paš miro motoris, takoj sa prikerďom, stradňom varekhatar o paňi andro chlaďičis, aňi na džanľom kaj, the imar džavas. Dogeľom le motoriha paš lende, iľom o šelo the len cirdavas pal peste kije benzinka. Poťinďom lenge o benzinos, no na kamav te phenel keci molas, bo bi e romňi mange rakinelas.

E gadži, so somas ke lende, mange diňa pherďi taška pekiben the varesave čokoladi, ta sa diňom ole čhajorenge. Andal o motoris pre lende ča dikhavas, sar lengere vuštora hine samo čokolada. Geľom mek avri andal o motoris the dikhav, sar jekh čhajori avel ke mande the vareso anel andro vastoro. Phundraďa e burňik, andre leste esas o pendech the mange phenďa: „Nate.“ Me lake vaš oda paľikerďom. O jakhora lenge labon the pre mande asan. Kamľom te del o vast le romeske, aľe dikhavas pre leste sar pes mandar odcirdelas. Aviľom mek pašeder kija leste the dikhav, sar leske pal o čhama čuľon o apsa. Mek leske phenďom: „Bachtaľi Karačoňa,“ the imar tradňom kije Praha.

Aviľom khere, e romňi mukhlo nakh tele, me na vakeravas ňič. Ča dikhavas, sar o jezulankos čercheňenca labon the varesar mange esas oda ďives mištes paš o jilo.

Emil Cina
Přečteno: 3261x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Kultura, Literatura, Emil Cina, Romština



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo