Nakladatelé: Nejsme humanitární organizace, i u „romských“ knih rozhoduje na prvním místě literární kvalita

Jaká jsou kritéria a motivace nakladatele vydat takový titul a setkává se kvůli tomu s kontroverzí a negativními reakcemi? Zeptali jsme se několika šéfredaktorů a literárních redaktorů, kteří za vydanými tituly stojí.

V posledních letech vychází na zdejší poměry více vzpomínkových knih, v nichž je na první pohled patrná snaha představit romský pohled nejen na československé dějiny. V roce 2019 vydala Knihovna Václava Havla v české i romské verzi trojdílné memoáry Emila Ščuky Cikánský Baron jsem já, nakladatelství Fra vzpomínkovou prózu Tatitatitati Tamáse Jónáse a nakladatelství Triton překlad autobiografického románu Oksany Marafiotiové Žij tam, kde jsou písně s podtitulem Jak ruská Romka dobyla Ameriku. Před rokem vyšel v nakladatelství Kher překlad vzpomínek německé Sintky Philomeny Franz Žít bez hořkosti a téměř současně povídkové sbírky 26 autorů Všude samá krása a Samet blues. Ve stejném roce vzbudil pozornost počin nakladatelství XYZ spadající do skupiny Albatros Media, který vypravil knihu Radka Bangy (Ne)pošli to dál.

(Ne)pošli to dál

Autor se v ní mimo jiné vrací k traumatickým zážitkům z dětství. „Stojíme si za touto knihou dvojnásobně, i když chápeme, že pro některé čtenáře může být její četba vykročením z komfortní zóny. Naše zkušenost s vydáním textu romského autora však nepotvrzuje představu, že se nebude prodávat, naopak, kniha se prodává skvěle a my jsme velmi rádi, že jsme se z pozice nakladatelství mohli na jejím vzniku podílet,“ uvedla redaktorka nakladatelství XYZ Linda Donáthová.

Vysvětlila také, proč na spolupráci s kontroverzním hudebníkem kývli: „Při našem rozhodování, zda knihu Radku Bangovi vydáme, určitě mělo váhu, že je umělcem takzvaně ve středu zájmu. Líbí se nám, co dělá a že umí jasně formulovat své názory. V nakladatelství XYZ pracujeme na knihách – projektech, jejichž témata do značné míry určuje čtenářská atraktivita. Filozofií našeho nakladatelství je mimo jiné vydávat inspirativní knížky, proto se zaměřujeme na tvůrce, umělce ad., kteří se proslavili a mají co říct nejen svým příběhem, ale často i tím, co dělají.“ Donáthová k této strategii podotýká, že když s nápadem na knihu přijde sice velice nevšední, ale veřejnosti zcela neznámý člověk, musí nakladatel vždy pečlivě zvažovat, zda jeho kniha bude marketingově zajímavá.

Skutečná cesta ven

Rok a půl po svém bratrovi vydal knihu o svém dětství a dospívání také novinář Patrik Banga, a to v nakladatelství HOST. Jeho šéfredaktor Miroslav Balaštík o způsobu výběru říká: „Při posuzování textu nehrají roli žádná předem daná kritéria. Když čtu rukopisy nezajímá mne, kdo je autorem, takže jsem ani netušil, že jde o bratra Gipsyho, který je jednou z postav příběhu. Jediné, co rozhoduje o vydání, je literární kvalita textu. Ta je v případě Skutečné cesty ven jednoznačně vysoká.“

S případnými negativními reakcemi na vydané dílo sice počítá, ale odmítá se jimi zabývat z jiného než literárního pohledu. „Pokud jde o literaturu můžeme vždycky diskutovat o tom, jestli je kniha dobře napsaná, jestli není nudná, plochá nebo tezovitá, ale nelze polemizovat s tím, o čem je. A zejména ne, pokud jde o nepochybně důležité společenské téma. Přistoupit na to, reagovat na to, nebo se toho obávat, znamená legitimizovat rasistický postoj někoho, kdo skrze knihu pouze ventiluje svoje životní frustrace a s kým se tudíž nelze domluvit. Ale upřímně řečeno, nepředpokládám, že by rasisté četli knihy, pokud by to tak bylo, nejspíš by jimi přestali být,“ domnívá se Balaštík.

A znovu jasně vymezuje primární záměr své redakce: „Bude to znít tvrdě, ale vydavatelství není humanitární organizace. Vydáváním knih nechceme nikomu pomáhat, nechceme řešit sociální znevýhodnění nebo napravovat společnost. Jsem samozřejmě nesmírně rád, pokud naše knihy takový blahodárný společenský dopad mají, ale není to primárním důvodem k vydání. Tím ale není ani jejich komerční potenciál. Jak jsem řekl, jediné, podle čeho se rozhodujeme, je literární kvalita,“ podtrhuje šéfredaktor Hostu a dodává: „knihu romského (jako jakéhokoliv jiného) autora bychom vydali vždycky, pokud budeme přesvědčení, že to je dobrá literatura. Což příběh Patrika Bangy je.“

Vyrostla jsem v ghettu

Nakladatelství Kniha Zlín ze skupiny Albatros Media letos na podzim uvedlo překlad autobiografické knihy autorky, která pochází z východního Slovenska a píše pod pseudonymem Eliška Tanzer. Ve Velké Británii, kde žije, vyšel v roce 2020 pod názvem The Girl from Nowhere a minulý rok se dočkal slovenské verze.

„Vydání jsme poměrně dlouho zvažovali a vyčkávali, jak kniha bude úspěšná na Slovensku, kde ji vydala slovenská redakce Albatros Media. Od začátku jsme věděli, že kniha má potenciál zaujmout svým silným příběhem, potřebovali jsme však alespoň přibližně odhadnout, jakou výši nákladu zvolit,“ vzpomíná šéfredaktorka Knihy Zlín Lucie Smolka Fruhwirtová.

Za zdravý nakladatelský přístup považuje ten, když je kniha od začátku posuzována na základě kvality textu i ekonomických kritérií. „Nakladatelství není nadace. Knihu nejprve hodnotíme, jakým způsobem je napsána, jak silný nebo originální je její příběh, srovnáváme ji s podobnými knihami a snažíme přesně identifikovat cílovou skupinu, zvažujeme dopad knihy a možnou odezvu. V tomto kontextu bychom posuzovali i knihu zdejší romské autorky. Dovolila bych si říct, že právě v případě Elišky Tanzer jsme se rozhodli právě pro společensky odpovědný přístup, protože komerční očekávání nepřevyšují ta společenská. Díky zázemí a hodnotám Albatros Media, jejíž je Kniha Zlín součástí, jsme si tento přístup mohli dovolit naštěstí i v této komplikované době,“ kvituje Smolka Fruhwirtová.

Dodává, že tématu menšin se v edičním plánu věnují více méně systematicky. „Důležitým kritériem pro výběr je síla osobního příběhu, který je do určité míry přenositelný a čtenář se s ním může identifikovat v lidské rovině,“ vysvětluje, proč si myslí, že příběh Elišky Tanzer může vzbudit ohlas i v Čechách. Zároveň konstatuje, že jsou připraveni i na ten negativní. Takové reakce prý nakladatelství zaznamenává pravidelně, pokud vydá cokoliv, co vzbuzuje jakékoliv emoce. „Nepředpokládám, že by to v tomto případě bylo jinak,“ uzavírá šéfredaktorka Knihy Zlín.

Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou

Memoáry Eleny Lackové, romské aktivistky a první vysokoškolsky vzdělané Romky v bývalém Československu, poprvé vyšly před 25 lety a před dvěma se v nakladatelství Triáda dočkaly již čtvrtého vydání, jehož náklad je téměř rozebrán.

V uplynulých dvou dekádách zde vyšla také díla Eriky Olahové, Margity Reiznerové, Andreje Giňi nebo Gejzy Demetera, soubor vzpomínek Romů na období druhé světové války „Po židoch cigáni“ nebo v obsáhlé třísvazkové edici vypravené vzpomínky partyzána Josefa Serinka, jež zaznamenal a k vydání připravil historik Jan Tesař. Dalším počinem nakladatelství budou Moji lidi – paměti potomka českých a moravských Romů Jana Hauera.

„Setkáme se pochopitelně jen s malou částí ohlasu na tyto knihy,“ přiznává vedoucí redaktor nakladatelství Triáda Robert Krumphanzl a vzpomíná na tehdejší (ne)přijetí, se kterým se romské tituly, kterým pomohl na svět, setkávaly. Nabízí se tak reflexe přístupu tehdejší a dnešní společnosti.

„Když poprvé vyšly vzpomínky Eleny Lackové, zaznamenané a zpracované Milenou Hübschmannovou, někteří knihkupci odmítli knihu prodávat. O takových věcech se už nyní nedozvídáme.

Zdá se naopak, že kniha se v průběhu let stala ceněnou součástí české kulturní reality,“ domnívá se Krumphanzl a připomíná, že příprava knihy „Po židoch cigáni“, během níž se sbíraly výpovědi Romů přeživších genocidu za druhé světové války, pomohla k jejich odškodňování. „Nad Českou cikánskou rapsodií jeden známý vyjádřil obdiv k způsobu zpracování, ale povzdechl si nad tím, proč si autor vybral jako ‚vzorovou postavu‘ českých dějin právě Roma Serinka, když by tu bylo tolik vzorných Čechů… Šlo by namítnout, že o těch je kniha také; a dále by šlo diskutovat o tom, jestli se Serinek sám považoval za ‚vzorovou postavu‘ a jestli je právě tohle to hlavní, co si lze z jeho vypravování odnést,“ podotýká Krumphanzl.

Na případné kontroverze většinou v Triádě bezprostředně nereagují. „Knihy vydáváme s tím, že vytvářejí určitý prostor, a tím je náš úkol do jisté míry uzavřen, do jejich pozdějšího života už tolik aktivně nevstupujeme,“ říká a osvětluje, jaká kritéria rozhodují o výběru titulu k vydání. „Kvalita. Její součástí je i etická stránka věci, řekneme-li tomu tak, opravdovost. Bereme také v potaz to, jestli je to úkol pro nás, tedy zda můžeme pro knihu něco udělat, jestli její místo není spíš někde jinde, v regionu, v kontextu, který tvoří jiné nakladatelství…“

Svou odpověď rozšiřuje o rozměr, který je pro nakladatelství Triáda zásadní: „Romové patří k historii i současnosti území, na kterém žijeme. Stejně jako Židé či Němci a po válce Řekové, či dnes i Vietnamci, Ukrajinci a další. Je proto přirozené je takto vnímat. V naší nakladatelské koncepci za hlavní kritérium bereme kvalitu, kvalitu literární, kvalitu historického zpracování. K tomu, že jsou Romové vystaveni předsudečnému jednání, ústrkům a zvůli, a že v době 2. světové války byli vystaveni genocidě, jsme zaujali jasný postoj, v němž jsme se s nimi solidarizovali. A zároveň jsme se snažili a snažíme se něco dělat pro to, aby byla šance vytvořit do budoucna lepší podmínky společného soužití,“ nezastírá nakladatel Krumphanzl motivaci pramenící z osobního přesvědčení.

Den byl pro mě krátkej

V srpnu vyšly vzpomínky majoritou a Romy respektované Olgy Fečové Den byl pro mě krátkej nesoucí podtitul Paměti hrdé Romky. Genezi jejich vzniku i motivaci v úvodu zmíněného nakladatelství Kher, jež se zaměřuje výhradně na publikování tvorby romských autorů, jsme již představili na stránkách letošního třetího čísla Romano voďi. (Do konce roku chystá vydat vzpomínkovou knihu Květoslavy Podhradské určenou dětským čtenářům a překlad amerického románu Gary G. Steela, který zachytil své zážitky v romském rodinném cirkusu v době velké hospodářské krize.)

Kher s nabídkou spolupráce na vypravení pamětí Olgy Fečové oslovil nakladatelství Paseka. Jeho šéfredaktor Jakub Sedláček během říjnového křtu knihy charakterizoval tuto příležitost jako mimořádnou. „Knih vychází strašná spousta a knihkupectví jsou přeplněna nejrůznějším spotřebním zbožím. V Pasece se snažíme vyhledávat takové projekty a knížky, které z našeho pohledu mají smysl. Na této jsem si znovu uvědomil, proč knížky vydávám. Vydávat knihy je snaha promlouvat do veřejného prostoru a o co největší emancipaci lidského ducha. Svoboda kromě jiného znamená pochopení, jaké jsou moje kořeny, odkud pocházím, jaké jsou moje možnosti a omezení. Když dokážeme svoje omezení překonávat a naplňovat svoje možnosti, tak jsme svobodní. V tomto ohledu to pro mě byla výjimečná lekce,“ prohlásil tehdy o společné práci na knize Sedláček.

Komentář vyšel v časopise Romano voďi. Předplatné si můžete objednat na www.romanovodi.cz.