romea - logo
15. června 2021 (úterý)
svátek má Vít

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Nikol prošla dětským domovem a žije na ulici. Když půjde všechno dobře, získám zpátky dítě. A třeba si i pustím film, říká.

23.11.2015 13:19
Nikol (vpravo)  (Foto: Archiv autorky)
Nikol (vpravo) (Foto: Archiv autorky)

Žije na ulici, čeká druhé dítě, to první jí odebrali, přítel fetuje, ale prý méně než dřív... Těší se, až získá dítě zpátky a začne zase normálně žít. S romskou dívkou Nikol jsme mluvili o životě v dětském domově i plánech do budoucnosti.

Jak jsi se do dětského domova dostala?

Jsem ze tří sourozenců. Staral se o nás můj nevlastní otec, který měl leukémii. Můj vlastní táta byl dlouho ve vězení a máma je ráda, že žije, není na tom nejlíp. Ze sourozenců jsem nejstarší, proto jsem šla do domova jako první, sourozenci mě následovali později, když se o ně táta nemohl starat.

Jaký pro tebe byl pobyt v dětském domově?

Je to tam pěkný, lidi jsou na vás hodný. Jediné, co chybí, je volnost a větší svoboda. Musí se dodržovat pravidla – časy jídel, úklidy, vycházky. Domovy by se neměly rušit, dětí je hodně a dítě nad pět let si nikdo nevezme. Já jsem v domově šla na obor kuchař/číšník. V šestnácti jsem ale musela do výchovného ústavu, protože jsem si prodlužovala vycházky. 

Jaké jsou tvé vzpomínky na dětský domov?

Krásné, měla jsem všechno, jen ne peníze. Chybí mi teď televize, internet, spánek, výlety, teplo, světlo... Se sponzory jsme jezdívali do Disneylandu nebo do Chorvatska. V některých domovech je materiální zajištění lepší, když mají víc sponzorů. My jsme vždycky museli do sekáče nebo k vietnamcům. I na akcích v rámci dětských domovů existovala rivalita. Dětské domovy z velkých měst mají víc peněz. Hodně jsme se styděli jezdit na stejné akce s dětmi z těchto domovů.

Jsi v kontaktu s lidmi, které jsi v dětském domově poznala?

Jsem v kontaktu se sestrou a bratrem, kteří šli do dětského domova dva roky po mně. Neví ale že jsem na ulici. Brácha bude mít narozeniny, nemám peníze na cestu ani na dárek. Styděla bych se jít tam takhle. Když jsem chodila do dětského domova, vypadala jsem úplně jinak.

Co by podle tebe mělo v dětském domově fungovat jinak?

Mohlo by se kupovat dětem víc oblečení. Kupuje se čtyřikrát do roka, pokaždé asi za 700 korun na dítě. A jídlo... všechno bylo na gramáž. Jídlo si musíte vzít v určitou hodinu, i když nemáte hlad, nedá se to schovat na později. Mohlo by se dbát víc na to, aby se děti setkávaly s rodinami. Ne všechny děti jsou bez rodin. Vychovatelky by se dětem měly víc věnovat. Některé si s námi pokecaly a zahrály hru, ale jiné směnu jen odkřičely a šly domů.

Dokáže podle tebe dětský domov připravit na běžný život?

Určitě, ale děti musí mít samy zájem – dojít třeba za vychovatelkou. Hnaly nás učit a uklízet, což pro nás byla otrava. Kamarádka třeba byla na vojenské škole a dostala sociální byt. Teď jsou i startovací byty. Podle mě by si děti z dětských domovů měly uvědomit, že jsou tam všichni pro ně. Dnes bych se styděla dojít za ředitelkou kvůli tomu, jak jsem se tehdy chovala... 

Co jsi dělala po opuštění ústavu?

V osmnácti si mě vzal první přítel, ale jeho mámě se nelíbilo, že je s Romkou, tak jsem skončila na ulici. Někdy spím u kamarádky nebo v azylovém domě nebo ve stanu. Přes zimu je to nejhorší. Minulou zimu jsme spali v autobuse, ale množili se tam štěnice, tak se to kvůli hygieně muselo zavřít. To jsem zrovna byla těhotná, před půl rokem jsem porodila, ale dítě mi vzali, protože jsem neměla domov. Každých čtrnáct dní ho ale navštěvuju. Je v dočasné péči pěstounů. Když dokážu, že se o něj starám a budu mít kde bydlet, vrátí mi ho zpátky. Teď čekám dítě se stejným přítelem. Přítel je taky na ulici.

Bylo pro tebe těžké najít si práci?

Spíš jsem měla jen brigády, jako cikánku a ještě z dětského domova mě na smlouvu vzít nechtěli. Teď jsem těhotná, tak se to vůbec nedá. Díky Naději mám oblečení nebo možnost se vysprchovat. Lidi mi nedávají peníze, protože si myslí, že je nepotřebuju, když mám čisté oblečení. S přítelem hulíme trávu, ale sbíráme ji po lidech, co kdo odhodí. Nemáme peníze na to si ji kupovat. Přítel byl pět let na drogách, psychicky se ale zlepšil a bere drogy méně. Má ale záznam v rejstříku, takže s prací je to těžké...

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Chci jít do azylového domu pro ženy a matky s dětma. Přítel půjde pracovat do Švýcarska ke strejdovi a bude mi posílat peníze. Až by zamakal, vrátil by se za mnou a já bych zaplatila podnájem. Já budu mít mateřskou. Už se těším na azyl, musím ale zabojovat sama. Chybí mi pustit si film nebo si uvařit. Když půjde všechno dobře, dostanu svoje dítě zpátky. Na svém okrese si můžu zažádat o sociální byt. Na sebe nikdy nemyslím, já se rozdělím i s posledním a když sama nemám, nikdo mi nic nedá. Ulice mi hodně dala. Už si nenechám nic líbit. 

Vzhledem k neustálým vulgárním urážkám hlavní protagonistky tohoto rozhovoru byla tato diskuze zablokována.

Tereza Vyšatová, autorka je spolupracovnice redakce
Přečteno: 1598x
 

Kam dál:

Štítky:  

Dětské domovy



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo