Romové vzpomínají na zesnulého „Choliho“ Darócziho. Charismatický aktivista a překladatel Bible do romštiny stál u zrodu romských elit v Maďarsku

V 79. letech zemřel v Maďarsku významný romský spisovatel, básník, učitel a
žurnalista József Daróczi, svými nejbližšími familiárně přezdívaný romským
přízviskem „Choli“. Všestranně nadaný umělec a charismatický vzdělanec byl po
mnoho dekád jednou z nejvýznamnějších romských osobností maďarského veřejného
života. Spolu s několika dalšími zástupci své generace stál u zrodu romských
literárních a výtvarných elit v Maďarsku.

József Daróczi se narodil 26. května 1939 v maďarské vsi Bedő. Podle
vzpomínek jeho blízkých spolupracovníků a přátel sdružených kolem romského
internetového portálu RomNet.hu
byl Choli „tím nejmilejším romským starým mužem, na něhož byl vždy spoleh, jenž
byl přítomen na všech veřejných a kulturních akcích a s potěšením vyprávěl o
minulosti, přítomnosti i budoucnosti.“ Choliho přátelé vyzdvihují i jeho
specifickou vizáž: „nosil bílý vous a v ústech měl vždy neodmyslitelnou cigaretu“,
a vzpomínají i na nebývalou otevřenost a razanci, s jakou matador romského
kulturního života vyslovoval své názory, neboť vyznával přesvědčení, že jen
zcela upřímný člověk si může uchovat lidskou důstojnost.

Rod Darócziových byl původně z Rumunska a Choliho prarodiče vyrůstali
počátkem 19. století v prastarých tradičních romských společenstvích – jeho
babička pocházela z prestižního lovárského kmene. Před tradičním romským soudem
zvaným kris utekli prarodiče do Maďarska, kde se později narodil jejich vnuk
Choli. V prostředí, kde rodina vyrůstala, spolu v míru soužily hned tři národní
kultury: rumunská, maďarská a romská, a její členové měli štěstí i na osvícené
učitele. Konkrétně pro Choliho to byla učitelka jménem Gizella, kdo se mu už od
dětství stal vzorem. Školu však nakonec nedodělal: od chvíle, kdy ji opustil,
zažíval Choli delší období hledání dalšího životního směru; nějakou chvíli
pracoval jako pomocný dělník či horník.

Zhruba ve dvaceti letech se Daróczi rozhodl pro práci v Tatabányské hornické
společnosti, kde mu jeho spolupracovník nastínil možnost emigrace. Při
nezdařeném pokusu o útěk do zahraničí byl Choliho přítel zraněn a Choli zatčen a
odsouzen k 10 měsícům vězení. Jako politický vězeň sdílel celu mimo jiné s
někdejším maďarským premiérem Józsefem Antallem. Po vypršení trestu se Choli
přesunul do Budapešti, kam se mezitím přestěhovala jeho rodina.  Vzhledem k
absenci vzdělání zde musel znovu nastoupit dráhu pomocného dělníka v železárnách.

V novém zaměstnání se dostal do prostředí, které mělo být určující pro jeho
další osud. Choli měl štěstí na spolupracovníky, kteří si vysoce cenili vědění a
vzdělání. Pod jejich vlivem se Daróczi brzy nechal zapsat do večerních
rekvalifikačních kurzů, kde si doplnil osmitřídku. Poté chvíli zkoušel štěstí na
odborném učilišti, záhy však přišel na to, že ho to o poznání víc táhne k
humanitním vědám, přestoupil proto na Gymnázium Ányose Jedlika. S gymnaziálními
lety a semináři z literatury přišel i zvýšený zájem o tento obor. Jeho velkým
literárním vzorem se stal – podobně jako u tolika dalších maďarských vzdělanců –
maďarský básník Attila József. Tento velký proletářský básník inspiroval Choliho
i k prvnímu překladatelskému počinu. Jeho tehdejší učitel literatury jeho snahu
o překlad Józsefa do romštiny dokonce ocenil i veřejně,  nechal ho první
překladatelské pokusy přečíst celé třídě a následně je umístil i na školní
nástěnku.

Další aktivity na sebe nenechaly dlouho čekat. Choliho překlady maďarské
poezie se začaly postupně objevovat v jednotlivých maďarských literárních
periodikách. Brzy začal psát poezii vlastní a editorsky se věnoval i několika
antologiím romské poezie. Od roku 1975 byl József Daróczi členem maďarského
Spolku spisovatelů a postupně také šéfredaktorem romských časopisů Romano
Nyevipe, Amaro Drom a Rom Som.

Jedním z jeho nejvýznamnějších a ve své době výjimečných počinů byla práce na
malém romsko-maďarském slovníku Zhanes romanes?, a také překlad části biblického
Nového zákona do lovárského dialektu romštiny. V souvislosti se svou publikační
a překladatelskou tvorbou se Choli pokoušel i o jazykovou obrodu romštiny, do
níž zaváděl například novotvary.

Významná je i Choliho pedagogická dráha, kterou nastoupil v roce 1972. Aby ji
mohl vykonávat dlouhodobě, doplnil si Daróczi vzdělání na vyšší pedagogické
škole, po němž pokračoval v kariéře učitele a mentora mladých s přestávkami
prakticky až do konce svého života.

V  polovině 80. let byl József Daróczi zvolen do čela tehdejší Zemské
cikánské rady, po níž pokračoval v letech 1987-88 ve funkci vrchního sekretáře
Maďarského kulturního cikánského sdružení. Po pádu komunismu a vzniku maďarského
samosprávního systému se hned zkraje 90. let dostal do vedení budapešťské
Cikánské samosprávy v X. Obvodu.

V roce 1994 se znovu vrátil k dráze pedagoga, když začal na Vysoké škole
Vilmose Apora vyučovat romologii, romštinu a romské dějiny.  Neúnavný a
činorodý v oboru zůstal i později, v důchodovém, seniorském věku.

József Choli Daróczi byl jedním hlavních z aktérů významné vlny romského
etnoemancipačního hnutí v Maďarsku. Během svého života se setkal s bezpočtem
mladých Romů i Neromů, které vzdělával v rámci dětských táborů, na odborných
učilištích, studentských kolejích, vysokých školách i univerzitách. V českém
kontextu dodejme ještě jednu zajímavost: dlouhodobou obdivovatelkou Choliho díla
a jeho  dopisovatelkou  i zahraniční spolupracovnicí byla i jeho
vrstevnice, přední česká romistka docentka Milena Hübschmannová.

József Choli Daróczi navždy odešel 12. května 2018.