Cenu Muzea romské kultury (MRK) získal v sobotu 28. listopadu za dlouholetou
spolupráci s muzeem, zejména v péči o uchování a rozvoj romského jazyka a
dalších oblastí tradiční kultury, za předávání historického vědomí dalším
generacím pedagog Ignác Zima. Cena mu byla udělena na slavnostním plese k
desátému výročí muzea. Právě před deseti lety totiž muzeum získalo status státní
příspěvkové organizace.
"Ignác Zima je od počátku muzea členem jeho nejprve Společnosti pro založení
MRK, pak Společnosti o odborníků a přátel MRK. Vždy byl popularizátorem romské
kultury, snažil se o její záchranu, sám vyučoval do nedávné doby jazyk. S
Bartolomějem Danielem společně probírali, jak Romové žili dříve, tradiční
kulturu, často se scházeli a veřejně vystupovali. Byl pro nás oporou a tou
zůstává dál," zhodnotila osobnost letošního již sedmého laureáta ceny pro server
Romea.cz ředitelka MRK Jana Horváthová.
Samotný Zima se slavnostního večera nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit a
cena mu podle Horváthové bude předána 9. prosince před pořadem Jaká je to pěkná
růže, který bude v muzeu promítán.
Cena Muzea romské kultury je každoročně udělována jedné osobnosti či
organizaci, která svým působením ve velké míře přispěla k fungování Muzea romské
kultury. Poprvé byla cena udělena v roce 2009 a to
Janě Šustové, redaktorce Českého rozhlasu. V roce 2010 byl oceněný
Ján Sajko, učitel výtvarné výchovy ve slovenské romské osadě Jarovnicích. V
následujících letech pak cenu získali
historik Ctibor Nečas, etnografka a fotografka
Eva Davidová, zpěvačka a pamětnice Emílie Machálková nebo v minulém roce in
memoriam hudebník
Eugen Horváth.
Vedle udělení ceny proběhla v sobotu večer celá řada hudebních a tanečních
vystoupení. Večerní program moderoval Patrik Banga, redaktor České televize,
vystoupila skupina Zdeněk Lázok Band, slovenská taneční škola La Dansa, promítal
se hudební videoklip Tommyho Haze a Márii Bikárové Tohle je Brno. Mária Bikárová
následně na pódiu zazpívala se svou mladší sestrou Lucii a jako zlatý hřeb pak
vystoupila finalistka Superstar Monika Bagárová a její R´n´B kapela.
Ignác Zima
Ignác Zima jinak také zvaný Hynek Zima či Ganác vyrůstal spolu se svými
rodiči a bratry v romské osadě v Kopčanech na Slovensku, kde se roku 1938
narodil jako nejmladší ze šesti sourozenců. Otec pana Zimy měl v Kopčanech svou
kovářskou dílnu, později po válce pak jezdíval s koňmi pro místní statek.
Kopčany dnes spadají do okresu Skalica – a moravsko-slovenské pomezí zůstalo
domovem Ignáce Zimy i poté, co se v roce 1959 vrátil z dvouleté vojenské služby
a nastoupil v Hodoníně jako železničář u Československých drah. V té době byl
již dva roky ženatý s paní Angelou, taktéž rodačkou z Kopčan, se kterou založili
v Hodoníně rodinu a přivedli na svět jednoho syna a dvě dcery. Během zaměstnání
si pan Zima dokončil střední školu.
V Hodoníně bydlela rodina Zimova až do roku 1971, a již v této době byl pan
Zima aktivním členem Svazu Cikánů-Romů. Od roku 1970 pracoval na Krajském výboru
SCR. Nejprve souběžně při své denní práci železničáře, tedy ve svém volném čase.
Pak byl však předsedou Svazu Ing. Miroslavem Holomkem osloven s nabídkou
zaměstnání v Ústředním výboru SCR v Brně. Tuto nabídku pan Zima přijal a s celou
rodinou se v roce 1971 do Brna přestěhoval. A Brno zůstalo jeho domovem dodnes.
Po zrušení SCR se roku 1973 pan Zima vrátil k práci u Československých drah a
jako provozní pracoval do roku 1990. Poté pracoval jako vedoucí referátu Úřadu
práce v Brně, a při této práci – podobně jako kdysi už při práci ve SCR –
hodnotně uplatňoval znalost své mateřštiny: romštiny.
Ignác Zima si při svém pracovním i rodinném životě udržoval a udržuje vícero
zájmů a dovedností, kterým se věnuje po celý život. Jednak je to setrvalý zájem
o dějiny vlastního rodu a rodiště, romské osady v Kopčanech a jejích obyvatel –
o nichž během let vytvořil vlastnoručně psanou a detailně ilustrovanou knihu.
Dlouhodobě sbíral romské pohádky. Zajímal se o romský jazyk, udržoval si
charakteristický dialekt romštiny spojený se svým rodištěm.
FOTOGALERIE
Rád o romštině a její slovní zásobě diskutuje s jinými znalci. Romštinu v
Brně také řadu let aktivně vyučoval. V době, kdy neexistovala učebnice romštiny,
si pro výuku vytvořil vlastní Pracovní sešit, ve kterém kromě gramatiky a
slovíček vysvětluje i společenské zvyky Romů. Osobně se znal s historikem
Bartolomějem Danielem i s romistkou Milenou Hübschmannovou, jejichž práce mu je
velmi blízká.
Vedle těchto intelektuálních předností, které ještě v důchodovém věku sdílel
se studenty např. i na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, vynikal i v
rukodělné tvorbě. A to zejména v košíkářství. Fantazie a tvůrčí práce pana Zimy
přitom přesahuje tradiční dovednost pletení košíků. Vytvořil například
originální divadelní rekvizity – hlavy koní – pro divadelní pohádkové
představení Chytrý, hloupý Rom. Rukodělné výrobky pana Zimy, jako i model
kočovného vozu, jsou obsaženy i ve sbírkách Muzea romské kultury.
Právě jeho aktivní zájem o hlubší kulturně-společenské souvislosti života
Romů přivedl Ignáce Zimu i k Muzeu romské kultury, přičemž je potřeba zdůraznit,
že s ideou romského Muzea se seznámil již v jejích úplných počátcích, tedy v
době fungování SCR. Za dobu novodobé existence MRK se pak pan Zima mnohokrát
ochotně podílel na celé řadě různých akcí: ať už předváděním pletení košíků,
výukou romštiny, konzultacemi a vzpomínáním s pamětníky.
Zdroj: Muzeum romské kultury
