romea - logo
16. června 2021 (středa)
svátek má Zbyněk

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

František Kostlán: Vážně i nevážně o Václavu Havlovi

Praha, 19.12.2013 15:03, (ROMEA)
Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)
Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)

Dnes bych rád ze srdce poděkoval vám všem, kteří jste mi důvěřovali, sympatizovali se mnou nebo mne tak či onak podporovali. Bez vaší chápavé náklonnosti bych býval nemohl svou funkci zastávat snad ani pár vteřin. Vaší podpory si vážím o to víc, že jsem se ji nesnažil získat za každou cenu. Mnohdy jsem dokonce zastával zřetelně menšinové stanovisko a vydobyl si tím spíš odpor než uznání. Někdy jsem v takových případech možná chyboval. Rád bych vás ale ujistil o jediném: vždycky jsem se snažil řídit diktátem té instance, na niž jsem skládal svůj slib: totiž diktátem svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Václav Havel při svém projevu na rozloučenou v roce 2003

Veselý člověk

Václav Havel byl veselý člověk, rád se smál, usmíval, dělal si z věcí legrrraci, jak říkal za pomoci svého zvučného errr. S panem Havlem jsem se osobně neznal, ale slyšel jsem ho vyprávět a smát se od srdce vlastoslyšně, jelikož jsem byl párkrát na svátek české státnosti ve společnosti (v hospodě), kam chodíval i on. A jeho smích byl nakažlivý.

Smích je asi osvobozující či má tu moc čarovat s naší unavenou duší. Nebo co znamená, že se rád a často smál člověk, kterého nenávidělo a dodnes nenávidí tolik hlupáků?

Václav Havel si to bezesporu uvědomoval a uměl o tom taky krásně povídat, tak, že bylo lze poznat, jak si věci srovnává v hlavě:

„Autenticky se dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost. Nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale jen se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie.“ (Přednáška v Oslu, 1990.)

Pomoc kamarádům

Havel své kamarády vyznamenával, Klaus svým kamarádům pomáhal z kriminálu.

Tento bonmot dobře vystihuje postavení našich dvou prvních polistopadových prezidentů. Připomínáme si však dva roky od úmrtí Václava Havla, o Klausovi netřeba hovořit nijak zvlášť obšírně - hodí se jen k tomu srovnání, jinak je nepoužitelný a neužitečný.

Z českých zápisníků:

Václav Klaus přijde k psychiatrovi a povídá: „Pane doktore já vůči Václavu Havlovi trpím komplexy méněcennosti."
Lékař se na něho podívá a říká: „Pane prezidente, to nejsou komplexy."

Nekňubové a ňoumové

Václav Havel byl jedním z lidí, kteří měli před listopadem 89 tu odvahu a vystupovali proti nedemokratickému režimu. Hlavně proto dodnes leze na nervy různým ňoumům a nekňubům, kteří před listopadem vesele kolaborovali s normalizátory. Tito lidé dodnes nemohou disidentům odpustit vlastní selhání. A jsou to především oni, kdo projevují naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost.

Jako zbraň v podobě nakyslého posmívání si vybrali Havlův známý bonmot, podle něhož zesměšňují druhé "nadávkou" pravdoláskaři. Stejně jako bolševici před listopadem 89 vyprazdňují a překrucují smysl slov, protože pravdoláska není podle nich milující, ani pravdivá. Milující a pravdiví jsou podle nich naopak oni sami, tedy ti, kteří ve skutečnosti hýří nenávistí a zlobou a proto neznají úsměv, ale jen škleb.

Jak vidno, špatné svědomí dává někdy i zblbnouti.

Státník

Václav Havel se po listopadové změně sice zprvu dopouštěl i politických chyb, byl to také jen člověk, jako každý jiný, ale časem se z něj stal státník hodný toho jména. Státník, na něhož můžeme být právem hrdí. Po Tomáši G. Masarykovi máme v Havlovi druhou skutečně význačnou osobnost na prezidentském stolci, navíc uznávanou hlavami pomazanými po celém světě.

Havel byl uznávanou osobností dlouho před událostmi v roce 1989, měl dokonce, jako dříve bájní hrdinové, vlastní píseň, kterou složil a zpíval vynikající český bard Jaroslav Hutka:

...Vždyť je to nerozum zkusit se s mocným přít
Mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit
A při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal
Stačilo pochopit, stranou bys nezůstal

A podle litéry Paragraf šavle
Teď dumej o právu Havlíčku Havle...

Havlíček (ovšem i Hutka sám) si ovšem nedal říci a tak dlouho se s mocnými přel, až mu ukázali zač je toho loket. V kriminálu mu začaly zdravotní potíže, které se později ukázaly jako osudné.

Poselství nenávistníkům

Radši bychom byli, kdyby tu prezident Václav Havel pobýval ve zdraví s námi. Když ovšem už tady máme to druhé výročí... slavíme, připomínáme si. Viděli jsme opět v tomto ohledu mnoho spontánního. Lidé šli sami, bez jakýchkoli výzev, zapálit svíčku, položit kytku, společně s druhými si pomlčet, popřemýšlet, co jsou vlastně ty hodnoty, které Václav Havel představuje, zač.

I letos si lidé na Havlovu počest ohrnovali kalhoty, protože ten je měl při své první inauguraci trochu kratší - čemuž se rád smál i Havel sám, protože uměl to základní: smát se sám sobě - byl tedy autentický, abychom použili jeho výraz. Ohrnování nohavic - tomu říkám připomínka hodná prezidenta, který, alespoň zpočátku, jezdil po dlouhých a širokých hradních chodbách na koloběžce.

Jako by byl z výše slyšet nakažlivý smích… A v jeho cinkotu jako by málem zaniklo jeho poselství, nenávistníkům a lhářům na vztek:

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Přečteno: 1942x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Václav Havel



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo