romea - logo
29. července 2021 (čtvrtek)
svátek má Marta

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Zemřela spisovatelka Margita Reiznerová

4.11.2020 13:28
Margita Reiznerová (FOTO: Archiv rodiny Romana Fedaka)
Margita Reiznerová (FOTO: Archiv rodiny Romana Fedaka)

Po kratší nemoci zemřela 16. září v belgickém Lokerenu ve věku 75 let autorka básní, povídek a pohádek Margita Reiznerová, výrazná postava romského literárního hnutí stojící v 90. letech minulého století u zrodu prvního romského nakladatelství, prvního sdružení romských autorů i prvních romských periodik u nás.

„Nemohla jsem spát, hlavou se mi honila slova, jako kdyby mi ta slova někdo napovídal. A furt mě nutil ,jdi a zapiš to‘, musela jsem v půlnoci vstát a zapsat je. Ráno jsem se pak divila, kde se to vzalo. Ono to ve mně dřímalo dost dlouho, ale nevěděla jsem, jak na to, co s tím mám dělat, a pak jsem také nevěděla, jestli se dají psát básně v romštině. Dostala se mi do rukou romská básnička od Terky Fabiánové – první romská slova, která jsem viděla napsaná na papíře. Byla jsem pyšná, že máme Terku Fabiánovou, která dovede tak krásnými slovy vyjádřit přesně to, co cítím i já, co se mi honí hlavou a kvůli čemu kolikrát nemohu usnout,“ vzpomínala ve sborníku Kale ruži na svou první tvůrčí inspiraci Margita Reiznerová, která začala psát na konci 80. let i díky setkání s Milenou Hübschmannovou.

Margita Reiznerová se narodila 5. května 1945 v Malých Bukovcích ve východoslovenském okrese Bardejov. Její otec se podílel na Slovenském národním povstání jako partyzán, po válce se rodina přestěhovala do Čech, nejdříve do Brocna na Litoměřicku, potom do Prahy, kde otec pracoval ve smíchovské Tatrovce. Bydleli nejdříve v přistěhovalecké kolonii zvané Zahrádky, později v Modřanech a na Žižkově. Měla šest bratrů a dvě sestry, s nimiž zde v polovině 80. let 20. století vytvořila jádro romského folklorního souboru Perumos (Hrom), v němž účinkovala jako sólistka.

Z existenčních důvodů bylo pro rodinu nedosažitelné, aby všechny děti měly vzdělání, podařilo se to jen bratru Janovi a Margitě. Pracovala jako pomocná zdravotní sestra v podolské porodnici a poté na očním oddělení nemocnice na Karlově náměstí. Po revoluci navázala na nejstarší generaci romských autorů, kteří otiskovali svou tvorbu ve věstníku Romano ľil (1970–73) a spoluzakládala romské časopisy Amaro lav (Naše slovo) a Romano gendalos (Romské zrcadlo), kde působila jako redaktorka. Na konci roku 1990 spoluzaložila Sdružení romských autorů Romani Čhib a následně v roce 1991 nakladatelství Romani čhib (Romský jazyk), které také řídila a jež vydalo v letech 1992–94 sedm titulů jejích literárních souputníků. Literárně činné byly i její sestry Milena Zemínová, Helena Demeterová a bratři Arnošt a Jan-Láďa Rusenkovi.

Do zmíněného sborníku Kale ruži (Černá růže, 1990) Reiznerová přispěla povídkou Le Romengero gendalos (Zrcadlo Romů), knižně vydala výbor z prozaické tvorby Kaľi – Paramisa (Kali – pohádky;1992), Romaňi paramisi (Romská pohádka;1992) a sbírku poezie Suno / Sen (2000). Publikovala také ve sborníku Romano džaniben (například povídka Angličanos/Angličan z roku 1995) nebo v časopisech Romano kurko, Gendalos či Romano hangos, a to i po své emigraci do Belgie v roce 1996. Zde žila s rodinou svého syna Romana Fedaka a bratra Jana-Láďi Rusenka a společně pokračovali v činnosti souboru Perumos.

„Naše babička byla strašně veselý člověk. V posledních letech svého života se věnovala hlavně svým čtyřem pravnoučatům. Její srdce patřilo rodině, ale její vášeň pro psaní nikdy nevymizela. Babička psala stále, i když v roce 2004 prodělala mozkovou příhodu, ze které se vyléčila, ale měla po ní problém s mluvením a s citem v pravé ruce. I přesto psaní babička nikdy nevzdávala a snažila se zachytit své pohádky a poezii s naší pomocí,“ zavzpomínal pro Romano voďi na svou babičku Roman Fedak. „Pamatuji si, jak mi babička coby čtyřletému vyprávěla pohádky v romštině, bavily mě mnohem víc než příběhy z knížek. Když jimi po letech ukládala ke spánku i moje dvě děti, byl to tak krásný pocit zase od ní ty pohádky slyšet, že jsme kolikrát se ženou zůstali stát za dveřmi a poslouchali ji,“ doplnil její vnuk rodinnou vzpomínku.

Ve stanici metra Českomoravská byla v rámci kampaně Poezie pro cestující v roce 2000 prezentována její báseň Žužipen andro dživipen (Čistota v životě). V roce 2007 vyšly v antologii prozaických textů romských autorů Čalo voďi / Sytá duše její povídky So vakerelas amaro dad / Co vyprávěl náš táta, Čoripen giľenca / Chudá píseň, Paľus/Paľi a Amaro ujcuc / Náš strýček.

Reiznerová ve své tvorbě zpracovala inspiraci legendami o původu Romů, rodinnými a pohádkovými příběhy svého otce, který byl znamenitý vypravěč, ale i osobními zážitky poznamenanými jak sociálním propadem Romů, tak vzrůstajícím rasismem majoritní společnosti a agresivitou hnutí skinheads, které se v 90. letech staly důvodem emigrace řady romských rodin. Její básně se vyznačovaly apelem na větší společenskou, politickou aktivitu Romů a udržení romských kulturních tradic a mateřského jazyka, ale i dnes čím dál víc naléhavější výzvou k odpovědnému chování vůči životnímu prostředí.

Žužipen andro dživipen,

kamiben andro jilo,

žvitina te likerel,

manušes pativ te del,

la Phuva te kamel,

anglo stromos pro khoča te perel,

o prajta te čumidel…

 

Čistota v životě

a v srdci láska,

o zvíře pečovat,

člověku úctu dát,

milovat Zemi,

před stromem pokleknout

a líbat listí…

 

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Objednávejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.

Přečteno: 1305x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Romano voďi 2020, Romano voďi, Literatura, romská literatura, Osobnosti, RV 9/2020



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo