romea - logo
5. srpna 2021 (čtvrtek)
svátek má Kristián

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Kardiolog Jan Beneš pro Romano voďi: Obchod s chudobou je ostuda této země

9.7.2021 16:17
Jan Beneš (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)
Jan Beneš (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Kardiolog Jan Beneš z pražského IKEMu už tři roky pronajímá byty lidem v nouzi, kteří na běžné bydlení nedosáhnou nebo nemají šanci ho vůbec sehnat. Proto, aby mohl v bydlení podpořit i další potřebné, založil Fond dostupného bydlení, do kterého se může zapojit úplně každý. Všechny nemovitosti, které vlastní nebo spravuje prostřednictvím Fondu, pořizuje zatím jen na Ústecku, kde je dlouhodobě špatná sociální a ekonomická situace.

Jak se stalo, že jste se rozhodl pomáhat s bydlením lidem v nouzi?

Už v minulosti jsem se zapojoval do charitativních projektů různých organizací, které mi přišly smysluplné – jako třeba voda v Africe a další. O problematiku bydlení u nás se dlouhodobě zajímám a myslím si, že to je jeden z velkých neřešených problémů této země. Přišlo mi, že je konečně potřeba s tím něco dělat. Ale začal jsem to řešit až v roce 2017, kdy jsem měl po atestaci. Do toho jsem psal knihu Kardiologie (nejen) pro pacienty, která vyšla o rok později. Teprve po atestaci jsem měl možnost si vzít první hypotéku na sociální byt, předtím to bylo absolutně nereálné. I kdybych měl nápad, že budu kupovat byty a pronajímat je lidem v nouzi dřív, uskutečnit bych ho nemohl.

Jan Beneš (1983) se narodil v Ostravě, vyrůstal v Brně, vystudoval 1. lékařskou fakultu v Praze. Držitel ceny Karla Weignera pro nejlepšího absolventa lékařských oborů Univerzity Karlovy. 2014 obhájil Ph.D. na 1.LF UK, 2017 složil atestaci z kardiologie. Je autorem/spoluautorem 22 vědeckých publikací a několika odborných knih, autor popularizující knihy Kardiologie (nejen) pro pacienty. Založil edukační webu o srdečním selhání (www.srdecni-selhani.cz).

Později jste založil Fond dostupného bydlení. Na jakém principu funguje?

Fond je klíčovým projekt, aby se do řešení nedostupného bydlení mohl zapojit úplně každý. Koupit byt na vlastní triko vyžaduje buď vlastní finance, nebo úvěr od banky. Pořád si myslím, že existují lidé, kteří jsou ochotni postrádat třeba deset tisíc korun, které nechtějí darovat, ale mají zájem je půjčit fondu. Ten je použije na nákup další nemovitosti a peníze pak vrátí. Kdyby se zapojilo dvacet tisíc lidí a každý by poskytl fondu deset tisíc korun, mohli bychom nakoupit daleko víc nemovitostí. Umožnilo by nám to neprovozovat projekt pro pár jednotlivců, ale v celonárodním měřítku.

Dostávají věřitelé i nějaké procento z půjčky navíc?

Půjčka je na třicet let, abychom byli schopni vrátit peníze z nájmu. Jedná se o úročnou půjčka na 3 % ročně, takže lidem se vrátí minimálně inflace a něco málo navíc. Nikdo na tom nezbohatne, ale ani neprodělá.

Bylo vůbec potřeba zakládat organizaci, která by váš projekt zaštítila?

Určitě ano, protože dva byty, které v tuto chvíli se ženou vlastníme, jsou náš strop. Další byt v tuto chvíli nebudeme schopni koupit a cílem bylo pronajímat těch bytů daleko více. Jednou možností tedy bylo, aby se zapojil každý, koho téma zajímá, a to není možné bez právní formy a organizace.

Jak na činnost Fondu reaguje vaše okolí?

Jsou lidé, kteří nám fandí, přišly povzbudivé reakce od několika kolegů z nemocnice. Ozvalo se mi hodně lidí z řad veřejnosti, že by měli zájem zapojit se do činnosti Fondu, čili věřím tomu, že hodně lidí to mohlo motivovat.

Kolik v tuto chvíli vlastní Fond bytů? A kolik jich plánujete ještě do konce roku pořídit?

Fond vlastní tři byty a do konce roku plánujeme koupit ještě dva nebo tři. Dva byty, které také pronajímáme potřebným, vlastníme s manželkou a řekněme, že šest až sedm bytů mají další jednotlivci, nadace či neziskové organizace, které se s myšlenkou Fondu ztotožňují.

Do pěti let byste rád získal 500 až 2000 bytů k pronájmu. Kolik lidí by se do fondu muselo zapojit a jaká je průměrná půjčka od jednoho dárce?

Ozvali se nám velcí hráči, kteří jsou ochotni nasypat do nákupu nemovitostí miliony korun. Tím by růst sociálního a dostupného bydlení mohl dostat úplně jiné obrátky. Nebyly by to byty fondu, ale různých bytových vlastníků, které by fond spravoval. Takže těch pět set bytů neznamená, že je fond musí mít zapsané v katastru nemovitostí, ale pokud bychom sehnali velké hráče, kteří by byty koupili na sebe a pak je fondu dali do správy, tak by to také mohl být směr, kterým se v budoucnu fond může ubírat. Netvrdím, že se nebude Fond snažit koupit byty do svého vlastnictví, ale možná se ukáže, že správa cizích bytů bude tou správnou cestou. V tuto chvíli nejsem schopen říct, jak to dopadne.

"Ozvalo se mi hodně lidí z řad veřejnosti, že by měli zájem zapojit se do činnosti Fondu."

Plánujete fond rozšířit i mimo Ústecký kraj?

Všechny nemovitosti se zatím nacházejí na Ústecku. Když jsem s tou myšlenkou začínal, byl to jakýsi průsečík dopravní dostupnosti a ceny, dostat se s Prahy do Ústí je přibližně hodina vlakem. Což je o trochu dál než na druhý konec Prahy. Výběr nemovitostí konzultujeme s místní partnerskou neziskovou organizací Člověk v tísni nebo sociálním odborem. Tedy s někým, kdo dobře zná Ústecký kraj a je nám schopný říct, zda byt v dané lokalitě koupit, nebo ne.

Podle čeho si vybíráte rodiny, kterým byt pronajmete?

S výběrem nájemníků nám od počátku pomáhá organizace Člověk v tísni. Vytipovává nám vhodné nájemníky, kteří se v podstatě rekrutují z jejích dlouhodobých klientů, kteří ji v minulosti oslovili, aby jim pomohla řešit jejich bytovou situaci. Spolupráce se nám osvědčila, máme už vše zaběhlé a vyladěné. Organizace je schopna nabídnout klientům perfektní podporu, věnuje se jim na maximum, ale nemá byty, které by jim mohla poskytnout. A my to řešíme z té druhé strany, potřebujeme lidi, kteří by v těch bytech chtěli bydlet, ale zároveň potřebujeme i podporu, která je v tomto projektu velmi důležitá. Proto spolupracujeme i s Armádou spásy a nebo nově i se sociálním odborem v Mostě, za což jsme velmi rádi.

Jak máte nastavena kritéria? Berete v potaz i to, kdo v domě bydlí?

Podmínky máme pouze dvě. A to kvalitní spolupráci – tedy aby platilo, co si předem domluvíme. A pak, aby pro toho člověka byla absence bydlení hlavní problém. V tuto chvíli nemáme dostatek bytů, abychom je mohli nabízet i lidem, kteří sice nemají kde bydlet, ale řeší problémy s alkoholem, jsou závislí na drogách nebo mají psychické problémy. Dobré sousedské vztahy jsou pro nás prioritou a to se nám daří. Ale je jasné, že když kupujete byt, tak nevíte, kdo bude vaším sousedem.

Jak se stavíte k zájemcům o bydlení, kteří mají finanční problémy nebo exekuce?

O dluzích a exekucích určitě chceme dopředu vědět, ale v žádném případě nepožadujeme jako kritérium bezdlužnost. Vlastně s tím, že je mohou mít tak dopředu počítáme. Netrváme ani na kauci.

Stává se, že si díky stabilnímu bydlení své dluhy a exekuce vyřeší?

Byli bychom rádi, kdybychom mohli říct, že za pět let se nájemníci, kteří mají exekuce a dluhy, tohoto břemene zbavili. Bohužel na to projekt trvá příliš krátce, abychom si mohli udělat takovou rekapitulaci. Mohu ale říct, že na nájemném nám nedluží nikdo z nich. Pokud nemohou z nějakých důvodů uhradit nájemné v termínu, vždy s námi o tom komunikují a snaží se ho co nejdříve zaplatit. Bydlení, které jsme jim poskytli, si zkrátka váží a nechtějí o něj přijít.

Setkáváte se s tím, že by dárci rozlišovali mezi lidmi, kterým chtějí pomoct? Například, že nechtějí pomáhat Romům nebo cizincům? Naopak chtějí pomáhat samoživitelkám apod.?

My se nikdy nebudeme ptát, jakou barvu pleti, vzdělání nebo pracovní pozici dotyčný klient má. Jestli se jedná o manželský pár nebo matku samoživitelku, je nám zcela jedno. Věřitel, který fondu pomůže, neví, o jakého klienta se jedná.

"Bydlení, které jsme jim poskytli, si zkrátka váží a nechtějí o něj přijít."

Je zájem podporovat bydlení pro sociálně slabé?

Samotného mě překvapilo, že po odvysílaní reportáže v pořadu 168 hodin České televize se mi ozvalo mnoho lidí, kteří byli ochotni fondu půjčit překvapivě velké sumy peněz.

Jaký podle vás mají lidé v Česku vztah k podpoře charitativních projektů?

Češi jsou celkem štědří, ale většinou dávají peníze na projekty, které jsou emočně citlivé. Nedávno byla ve stejném pořadu reportáž o uhynulé čapí samici a vybralo se asi tři sta tisíc korun na tři čapí mláďata, což mi přijde úžasné. Na druhou stranu, pokud by někdo založil sbírku na uprchlíky, stane se s velkou pravděpodobností cílem útoků.

O sociálním bydlení se hovoří dlouhodobě. Proč podle vás ještě není schválen zákon o sociálním bydlení?

Protože sociální problémy nikoho ve vládě příliš nezajímají. Ten zákon tu měl být už dávno. Mimochodem jeden ze spoluzakladatelů Fondu – Platforma pro sociální bydlení – se už dlouhodobě snaží zákon prosadit, ale vzhledem ke konstelaci na politické mapě si nemyslím, že je reálné ho prosadit v tomto volebním období.

Tím situace nahrává obchodníkům s chudobou.

Bohužel nikomu nevadí, že obchodníci s chudobou nabízejí k bydlení byty se štěnicemi a s krysami někomu, kdo se zrovna nachází v nouzi, a ještě mají tu drzost chtít za to nehorázné sumy, které jsou mnohdy vyšší než za normální slušný byt. Beru to jako obrovskou ostudu této země a divím se, že to státu nevadí a ještě tento byznys dotuje štědrými dávkami. Zatím jsem nezaznamenal, že by s tím chtěl účinně bojovat. V bytech, které vlastníme s manželkou, si můžeme nastavit nájemné významně nižší, než jaká se obvykle pohybují v dané lokalitě. U bytů, které patří fondu, musíme vycházet z ceny bytu a závazků vůči lidem, kteří nám ty peníze půjčili, a my jim slíbili, že peníze vrátíme. Přesto se snažíme, aby nájemné bylo nižší, než je normativ v daném místě. Byty kupujeme ve slušném stavu, nevyžadují žádné větší zásahy. Vycházíme z toho, že byty jsou čisté, a lidé, kteří dříve bydleli na ubytovnách a v azylech, si výrazně polepšili.

Osvědčuje se podle vás model Housing first – Bydlení především? Tedy metoda využívaná k pomoci lidem bez domova, kteří potřebují komplexní podporu.

Určitě. V Brně si tak udrželo bydlení 96 % zapojených nájemníků, takže se to dá považovat za prokázaný fakt.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste šel do politiky? Má podle vás větší smysl pokoušet se o změny jako politik, nebo jít svou cestou – jak jste to udělal vy?

Neříkám, že do politiky nepůjdu, jeden čas jsem o tom i uvažoval, ale momentálně se v střednědobém horizontu do politiky nechystám, protože mě moje práce baví a nerad bych se jí vzdal. V politice musí člověk voliče přesvědčovat, že něčemu rozumí, a proto ho mají volit. A to je něco, co mi je stále ještě proti srsti. Teď tedy s kolegy z fondu zkoušíme jít svou cestou a uvidíme, jak se to vyvine.

Dá se říct, že svou činností suplujete stát a berete na sebe riziko, které by se mělo rozprostřít mezi celou společnost. Myslíte si, že stát není v tomto směru schopen konat?

Schopen by byl, ale nemá motivaci to řešit. Myslím si, že tím, že to chceme dělat, jsme ve výsledku daleko efektivnější než samotný stát. Koneckonců takových podobných projektů je spousta. Například hospicové hnutí založil také jednotlivec - Marie Svatošová a teprve po dlouhé době stát a pojišťovny přišly na to, že to má smysl.

Čím to je, že vy a věřitelé Fondu jste ochotni podstoupit riziko možné finanční ztráty a investovat do bydlení pro potřebné mnoho času – zatímco většina lidí by do něčeho takového nešla. Je to tím, že k investici do bytů přistupujete čistě altruisticky a nechcete na bytové nouzi vydělávat?

Starost o druhé mi jako věřícímu vždy přišla důležitá a potřebná. Nemyslím si, že je to pro mě a pro věřitele Fondu nějaká riziková investice, vnímáme to tak, že lidi prošustrují peníze na různých burzách a představuje to pro ně daleko větší risk. Z vlastní zkušenosti vím, že to riziko není takové, jak se na první pohled může zdát. Naopak, řekl bych, že je velmi malé, ne-li nulové.

"Lidi prošustrují peníze na různých burzách a představuje to pro ně daleko větší risk."

Jak by měl stát vyjít vstříc lidem, kteří chtějí pronajímat své byty potřebným, ale nemohou si dovolit finanční ztrátu?

Pokud by to stát chtěl řešit, mohl by k tomu přistupovat i způsobem, jakým to děláme my. Nechci se nikoho dotknout, ale nedostatek sociálně dostupného bydlení je bohužel do jisté míry vina státu, protože města a obce si v 90. letech zuřivě rozprodala své bytové fondy a teď zjišťují, že ty byty nemají. Tehdy stály pakatel a dnes se prodávají za astronomické ceny a je jich málo. Navíc v bytovém fondu zejména velkých měst chybí mnoho bytů, které jsou pronajímány jako hotely či Airbnb, tedy jinak než k trvalému bydlení. Kdyby chtěla, mohla by města byty skupovat sama nebo čerpat dotace z Evropské unie, popřípadě podporovat lidi, kteří jsou ochotni se v problematice angažovat. Primární problém je ale pořád ten, že to nikoho nezajímá. Kdyby ano, bylo by to dávno vyřešené.

Snažíte se společně s fondem i o systémovou změnu? Aby stát podporoval lidi tím, že je motivuje k pronájmu sociálně slabým a pomůže jim nést riziko finanční ztráty?

Záměrně fond držíme mimo vládní projekty a dotace. Ale pokud stát za pět let projeví zájem, že chce naše know-how, tak mu jej rád poskytnu a nebudu s tím mít problém. Nedělám si žádný nárok na to, že jen já něco takového mohu dělat. Když to bude stát za pár let dělat dobře a efektivně, já se budu rád věnovat něčemu jinému.

Stává se vám, že se na vás lidé, kterým pomůžete s bydlením, obracejí i jako na lékaře?

Ne. Je to možná i tím, že se s nájemníky prakticky nepotkávám. Fondu se věnuju ve svém volném čase, není tedy mojí ambicí jezdit do Ústí nějak často. Ale v pravidelném kontaktu jsem s naší partnerskou organizací, která se o své klienty a současně i o nájemníky fondu stará.

Jak moc spolu vlastně souvisí sociální vyloučení a zdraví?

To je probádaná věc. Profesně se věnuju srdečnímu selhání a jeho výzkumu a je naprosto bez nejmenších pochybností prokázáno, že srdeční selhání častěji postihuje lidi, kteří trpí sociální nebo ekonomickou deprivací. Podobně to platí i pro ischemickou chorobu srdeční.

Existuje podle vás stále ještě nějaká bariéra v přístupu chudých ke zdravotní péči?

To je mnohem složitější otázka, než na první pohled vypadá. Bariéra tam je, ale na zdraví populace se podílí zdravotní péče v 10 až 15 %. A minimálně 30 až 40 % dělá bohatství společnosti. Čili pokud společnost zbohatne, tak se stane zdravější bez ohledu na úroveň zdravotní péče, protože lidé mají lepší životosprávu, lépe se stravují apod. Toto téma by bylo klidně na celý rozhovor, ale platí, že chudoba souvisí se zdravím i zdravotní péčí. Cesta je jediná – že nebudou chudí, budou lépe bydlet, budou mít vyšší vzdělání a budou daleko lépe chápat, že o své zdraví je potřeba pečovat. Není to jen úděl zdravotní péče, je to komplexní záležitost.

Kromě bydlení ve volném čase píšete – na co se můžeme těšit ve vaší poslední knize?

To je věc, kterou jsem vždycky nosil v hlavě. Kniha je o tom, jak fascinující fenomén je život a co všechno se muselo stát, aby se na Zemi rozvinul. Tohle téma mě odjakživa zajímalo, a teprve vloni jsem to sám v sobě utřídil a řekl si, že bych to mohl sepsat. Je to tedy o nesamozřejmosti života a neskromně si myslím, že to bude ve výsledku docela zajímavá kniha.

Rozhovor vyšel v časopise Romano voďi. Objednat si ho můžete pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.

Rena Horvátová, foto Petr Zewlakk Vrabec
Přečteno: 900x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Romano voďi 2021, Romano voďi, Rozhovory, sociální bydlení, RV 5/2021



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo