Před čtyřmi lety zemřel první porevoluční český prezident, dramatik a režisér
Václav Havel. Za svůj boj s totalitním režimem byl Havel před listopadem 1989 třikrát
vězněn, celkem strávil ve vězení necelých pět let. V listopadu 1989 se stal jedním
ze zakladatelů Občanského fóra a v prosinci 1989 byl zvolen československým
prezidentem, kterým byl až do své abdikace v červenci 1992. Již v lednu 1993 byl
ale zvolen prvním prezidentem České republiky a tuto funkci vykonával až do roku
2003.
I po odchodu z čela státu se Havel nadále vyjadřoval k politickým otázkám,
především v oblasti zahraniční politiky a lidských práv. Proslavil se rovněž svými divadelními hrami. Psaní se pro něj stalo
celoživotním posláním. Za své dílo získal řadu ocenění.
Anna Chválová, vedoucí Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež a Centra
předškolní výchovy sdružení Romodrom, stála v úterý 20. prosince čestnou stráž u
rakve prezidenta Václava Havla, v centru Pražská křižovatka, bývalém kostele
svaté Anny.
„Václav Havel je symbol velké změny, kterou přinesl rok 1989. Vážím si
zejména jeho lidskosti, jeho respektu k lidem, k jiným náboženstvím, k menšinám.
Nahlas odsuzoval stoupající agresi mezi majoritou a minoritou a poukazoval na
její dopady, viděl dál, hledal další možnosti a snažil se je lidem vysvětlit.
Podobně jako se píše v Chartě 77, varoval Havel před nucenou asimilací romského
etnika a považoval za správné, aby si Romové uchovali svoje hodnoty a kulturu.
Otevřeně také odsoudil romský holocaust – vnímal tu bolest romského národa a
podporoval uchování památníku v Letech u Písku,“ řekla tehdy Chválová.
Karel Holomek před čtyřmi lety zavzpomínal na disidentské roky:
“Díky okolnostem jsem poznal Václava Havla už dávno. Nikoliv, že bych ho znal osobně, nebo se s ním stýkal, ale proto, že okamžikem vzniku Charty 77, o níž se Václav Havel zasloužil, jsem kolem sebe poznal mnoho přátel, které postihl stejný osud jako mne, totiž, že ztratili kvalifikovanou práci a ocitli se na okraji společnosti, pokud ne přímo ve vězení. Náhle jsem se necítil tak osamělý a moje psychika se podstatně vylepšila.”
Romská autorka a hudebnice Jana Hejkrlíková o Václavu Havlovi v roce 2011
napsala:
"Václav Havel vnímal každou lidskou bytost jako člověka. Nehleděl na rozdíly náboženství, etnickou či národnostní příslušnost, míru vzdělání a už vůbec na materiální zázemí. Neřídil se předsudky. Hledal pravdu.
Hledat pravdu je náročné, těžké a nepopulární. Což ostatně dokazuje životopis Václava Havla. Je mnohem jednodušší nevybočovat z davu, řídit se hesly, polopravdami a lží. Hlavně, když nemá člověk problém a dokonce z toho může mít i svůj užitek."
