Výstava Lukáše Houdka připomíná hrůzy, kterých se Češi po válce dopouštěli na Němcích
Na výřezu černobílé fotografie si panenka Barbie svléká šaty. Ken v uniformě,
s puškou pověšenou přes rameno, se na ni usmívá svým věčným, plastovým úsměvem.
Další panenky v okolí si zjevně hrají na znásilnění. Situace, ve které se hračky
ocitly, je opatřena legendou: „Žatec, červen 1945”.
I další fotografie prezentované v prostorách galerie ARTWALL ukazují podobně
zlověstné situace. „Výstava Lukáše Houdka nazvaná Umění zabíjet se věnuje
problematice vysídlení českých Němců po skončení 2. Světové války. Umělec
vytvořil soubor fotografií, na kterých pomocí panenek zrekonstruoval některé
případy masakrů a mučení německého civilního obyvatelstva,“ upřesňuje Markéta
Dolejšová, koordinátorka a spolukurátorka projektu.
Výstava bude slavnostně zahájena ve čtvrtek 7. února v 18 hodin v přízemí
Národní technické knihovny (Technická 6, Praha 6). Na specifickém venkovním prostoru galerie Artwall (Nábřeží Edvarda
Beneše a Nábřeží Kapitána Jaroše) budou představeny velkoformátové
výřezy 7 fotografií.
Lukáš Houdek při rekonstrukcích vycházel z archivních dokumentů, historických
analýz, dobových materiálů a výpovědí pamětníků, které dále rozvíjel a vizuálně
upravoval. Jeho svébytné rekonstrukce se však zakládají na skutečných
událostech. Výstava je rozdělena do dvou částí: V galerii Artwall je vystaveno
sedm výřezů fotografií, jejichž kompletní soubor, čítající 25 snímků, je
současně k vidění v přízemí budovy Národní technické knihovny.
„Projekt vznikl na podzim loňského roku z mé vlastní potřeby se tomuto tématu
věnovat, jelikož sám pocházím z pohraničí a má rodina dosídlila některé z
německých nemovitostí. Mým záměrem je konfrontovat veřejnost, která tyto případy
zločinů na Němcích pokrytecky zamlčuje a vyhýbá se skutečnosti, že jsme v pozici
obětí byli současně agresory,“ uvádí autor výstavy Lukáš Houdek.
"Chtěl jsem vytvořit co nejvíc realistické situace. Použil jsem nejen Barbie,
ale i jiné figurky. Měsíc jsem obcházel bazary a bleší trhy. Moc mi pomohla
profesionální švadlena Jana Edrová, která šije oblečky na panenky. Nejdřív byla
překvapená, ale pak se tak nadchla, že mi vyrobila skoro čtyřicet kostýmů. Může
se to zdát absurdní, ale spoustu rekvizit mi sehnali romští nebo židovští
kamarádi. Pochopili, že mi nejde o skandál, ale o to, aby se otevřela diskuse na
toto téma. Náš pokrytecký postoj dobře vyjadřuje výraz těch panenek. Všechny se
usmívají. Ty, které vraždí i ty, které umírají. A podobně je to v naší
společnosti, řada z nás se usmívá a říká: …však to je v pohodě, ti Skopčáci si
to zasloužili…," dodal Houdek pro
server Lidovky.cz.
„Téma vysídlení českých Němců a uznání vlastní odpovědnosti za poválečné
zločiny je nadále pro značnou část veřejnosti tabu. Je zvláštní, že se tak děje
i po téměř sedmdesáti letech od skončení války a dvě dekády po svržení
totalitního režimu. Téma odsunu se ve veřejné diskuzi objevuje účelově, bez
hlubší reflexe a bez zájmu o vyrovnání se s touto temnou stránkou české
historie,“ dodává další z kurátorů galerie ARTWALL Petr Motyčka.
„Na rozdíl od německého prostředí, které už několik desítek let prochází
kontinuální reflexí vlastní minulosti, se české prostředí, podobně jako to
slovenské, uznání nepříjemných historických faktů brání,” říká k projektu Lenka
Kukurová, spolukurátorka výstavy.
Jakkoliv se umělecký projekt zabývá ožehavou politickou otázkou, která v
současnosti polarizuje českou veřejnost, jeho záměrem není podpora jedné části
politického spektra. Umění v tomto pojetí nabízí obecnější perspektivu, která
překračuje stranickou politiku a nabízí prostor, kde může být historické téma
řešeno v symbolické rovině, bez adresného obviňování, ale zároveň i bez vyhýbání
se zodpovědnosti.
