Adriana Trejtnarová: Diskriminace? Kdo nezažil, nepochopí!

Existují různé definice diskriminace, například diskriminace je termín
označující rozlišování, nejčastěji používané v negativním významu rozlišování
lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti
konkrétního jedince.

Podle zákona se jí rozumí takové jednání, kdy se s jednou osobou zachází méně
příznivě, než se zachází s jinou osobou ve stejné či srovnatelné situaci, a to z
důvodu rasy, národnosti, etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, věku,
zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Přesto jsou zde stále lidé, kteří tvrdí, že diskriminace je pouhým výmyslem.
Často se setkávám s názorem, že diskriminace Romů neexistuje, že jsou to naše
výmysly, výmluvy, nebo dokonce velmi oblíbené slovní spojení „jste moc
vztahovační“.

Má odpověď na to je „kdo nezažil, nepochopí“. Nepochopí pocit, který máte, když
se s vámi zachází jinak než s ostatními, a to jen kvůli tomu, že jste Romka nebo
Rom. Je tolik situací, které se stávají dnes a denně, které vás velmi zasáhnou.

Třeba když vás nechtějí pustit na diskotéku, nebo vám je zamítnuto bydlení jenom
kvůli tomu, že si sousedi nepřejí bydlet vedle Romů (protože mají údajně špatnou
zkušenost), nebo když neúspěšně žádáte o práci, na kterou pak vezmou vašeho
neromského kamaráda, a to i přes nižší vzdělání. Ze zkušeností mých přátel vím,
že i příjmení hraje velkou roli při řešení různých záležitostí.

Ano, nejčastějším důsledkem diskriminace u Romů je nezaměstnanost.
Nezaměstnanost, která pak vede k dalším problémům v jejich životě. Stále nechápu
lidi, kteří tvrdí, že Romové nechtějí pracovat. Ono je velmi snadné říct,
„vymlouvá se, jen prostě nechce pracovat“, nebo „měl se líp učit a chodit do
školy“. To jsou nejčastější urážky a narážky na romskou komunitu. Věřte, není to
snadné. Rom se s nálepkou „jsem cikán, dávejte si pozor“ už narodí. Nemyslím si,
že Romové nechtějí pracovat, spíš je to o té příležitosti získat práci.

Přesvědčila jsem se o tom, když Romové z mého okolí měli možnost získat práci.
Opravdu mě překvapilo, kolik zájemců se přihlásilo na pozice, které pro ně byly
připraveny. Práce, jako trhání plevele, zametání chodníků apod. Poptávka
převyšovala nabídku. Všimli jste si, ale kdo tyto pracovní pozice většinou
vykonává? Můžu si položit otázku: „Na pracovních úřadech a sociálních dávkách
jsou jenom romští spoluobčané?“ Znám ze svého okolí mnoho neromských
spoluobčanů, kteří jsou vedeni na úřadu práce velmi dlouho, a přesto jsem je
pracovat ve vestě v našich ulicích nikdy neviděla. Chci hlavně říct, že si vážím
každé práce, to pro ty, kteří budou oponovat mému názoru.

Diskriminace se nevyhýbá ani mně, a to i přesto, že se vymykám stereotypu
„klasické“ Romky. Nekradu, učím se a jsem upravená a čistá, a i když mé vzdělání
stoupá výš, nevidím markantní rozdíl. A to hlavně v tom, že se na mě pohlíží
stále jako na „cikánku“.

Často si myslím, nebo spíš věřím, že naší společnosti jde o vzdělání a úspěchy
Romů nebo to aspoň všichni tvrdí. Proč tedy v reálném životě neustále narážím a
setkávám se s opačným postojem?

Čím víc se snažím do společnosti zapadnout, tím častěji se má národnost stává
překážkou. Už ve škole si vybavuji, jak těžké pro mě bylo, když se probírala
sociální témata, například sociální dávky. Okamžitě se strhla lavina komentářů
mých spolužáků, jak „cikáni nepracují a žijí ze sociálních dávek“. Ze začátku
jsem to vlastně moc nechápala, jelikož sociální dávky a přídavky se mé rodiny
nikdy netýkaly. Má celá romská rodina pracuje, takže výroky „cikáni nepracujou“
jsem také zdaleka nechápala a stále nechápu. Přesto si ukázali i na mě.

Je to nekonečný koloběh, který se opakuje stále dokola. Na jedné straně vidím,
jak díky píli a vytrvalosti jde mnoho věcí, když opravdu chcete, ale pak přijde
takový zlom, třeba když vám někdo nechce ani podat ruku, a jsem zase na druhé
straně, kde je ta nenávist vůči menšině opravdu veliká. I přesto si ale stále
myslím, že bychom neměli podléhat negativnímu okolí a ustupovat ze svých nároků,
a to i přes všechny překážky, jelikož jsme vzorem budoucí generace, která naše
činy opakuje.