Brněnský incident: Příběh konfliktu, etnického napětí a anticiganismu
V červnu minulého roku se Brno stalo místem incidentu, který následně vyvolal diskusi o sebeobraně, etnickém napětí a rozhodování soudů. Zpočátku byl hlavním aktérem konfliktu, který začal v tramvaji a vygradoval u brněnské přehrady, Ukrajinec Roman Rohozin, obviněný z usmrcení romského muže, Nicolase Z. Tato tragédie upoutala pozornost široké veřejnosti možná i proto, že představuje nejen příklad, jak mohou konflikty eskalovat do tragických rozměrů, ale též jak náročné je posoudit oprávněnost sebeobrany v kontextu práva. Abychom byli přesnější, tento případ se neomezuje jen na otázky sebeobrany a právní interpretace, ale sahá hlouběji do sociálního a etnického napětí ve společnosti.
Zkoumání důkazů a okolností incidentu vedlo soudkyni Řepkovou k závěru, že Roman Rohozin jednal v mezích sebeobrany. Tento závěr má přinejmenším přispět k přesvědčení o důkladnosti a nestrannosti soudního procesu a o hlubším porozumění dynamiky konfliktu. Změna trestní kvalifikace ze strany státního zástupce z vraždy na zabití z nedbalosti s poukazem na nepřiměřenost obrany dává závěru soudkyně Řepkové částečně za pravdu.
V případě Romana Rohozina, stejně tak jako v případě zásahu policie v Teplicích, kdy oba případy skončily smrtí romského muže, se vynořují závažné otázky týkající se systémové diskriminace a anticiganismu v České republice. Tyto případy, ač na první pohled odlišné, mají společný základ v tom, jak a zda mohou sociální a etnické předsudky formovat reakce některých orgánů veřejné moci.
Diskuse, které se rozhořely v důsledku těchto událostí, prohlubují na jedné straně otázky nedůvěry, sílících předsudků a možného vlivu veřejného mínění do rozhodování státních orgánů. Ty taktéž akcentují potřebu přehodnotit vliv veřejného mínění a mediálního zobrazení a jednání státních orgánů. Z právní perspektivy tato situace vyvolává otázky ohledně souladu s mezinárodními úmluvami, jako je Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD), kterou Česká republika ratifikovala, a také implementovala do vnitrostátního právního řádu. Článek 2 ICERD zavazuje státy, aby zamezily jakékoli diskriminaci a zaručily účinnou ochranu a nápravu.
V kontextu těchto případů je nutné posoudit, zda orgány veřejné moci jednaly v souladu s těmito zásadami, a zda existují mechanismy umožňující účinnou nápravu v případě jejich porušení. V tomto kontextu je zřejmé, že případy, jako jsou ty zmíněné, vyžadují nejen pečlivou právní analýzu, ale také širší sociální a politickou diskusi o stavu a ochraně lidských práv v České republice, zejména práv etnických menšin.
Autorem komentáře je Jan Husák z organizace RomanoNet
Případy končící smrtí jednoho či druhého Roma jsou minimálně příležitostí k zamyšlení nad hluboce zakořeněnými stereotypy a předsudky, které ve společnosti přetrvávají. K tomu nijak pozitivně nenapomáhá ani reakce ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že soudní rozhodnutí bylo jasně a srozumitelně odůvodněné a že případ nemá žádný rasový ani národnostní podtext.
V době, kdy se spekuluje o možném odvolání ze strany státního zástupce, je tento moment zvláště citlivý. Výroky z úst ministra spravedlnosti nejenže podceňují složitost situace, ale mohou potenciálně ovlivnit další průběh soudního řízení. V případě Blažka poukazuje na mnohem závažnější problém, kdy se ministr spravedlnosti dopustil povrchních soudů a nijak nepřispěl k udržení principů nestrannosti. Kdo jiný by si měl být této skutečnosti vědom než právě ministr spravedlnosti.
Z výroku Blažka je přinejmenším patrný rozpor mezi snahou o objektivní a nestranné soudní řízení a jeho výrokem, který může mít významný vliv nejen na průběh řízení, ale zvláště na potlačování důvěry v soudní rozhodnutí, jak ve svém příspěvku např. upozornila Edita Stejskalová. Toto je zvláště patrné v kontextu, kdy významné veřejné postavy, jako je ministr spravedlnosti, přispívají k narativu, který může potlačovat důvěru v rovnost a spravedlnost soudního systému. Tato skutečnost je obzvláště důležitá ve světle požadavku na ochranu nezávislosti soudní moci, její objektivity a nestrannosti, jak je stanoveno v článku 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod.
Tato situace ještě více zdůrazňuje závěry uvedené ve výzkumu “Justice Denied: Roma in the Criminal Justice System of the Czech Republic” od Evropského střediska pro práva Romů. Studie poukazuje na podobné problémy ve více evropských zemích, a upozorňuje na problém rasové a etnické diskriminace v trestním soudnictví.
Výzkumná zpráva přináší důkazy o hluboce zakořeněných strukturálních problémech. Nejen protesty stovky Romů před brněnským soudem, ale také názory široké veřejnosti, která sleduje tento a podobné případy, odhalují hluboké obavy ohledně spravedlnosti a nezávislosti našich soudů a dalších státních orgánů. Tento pocit nedůvěry má kořeny v přetrvávajících předsudcích, které mohou nechtěně ovlivňovat nejen soudní rozhodování, ale i přistup k Romům ve všech klíčových oblastech. Veřejné protesty a diskuse tak vrhají světlo na širší problémy v našem systému „spravedlivé společnosti“.
Vzhledem k předchozím zkušenostem s českým soudním systémem se obavy, že k odvolání státním zástupcem v případu Romana Rohozina nedojde, jeví jako opodstatněné. Tyto pochybnosti vychází z historické zkušenosti, kdy se projevila omezená ochota státních zástupců využívat možnost odvolání v případech, kde sehrával hlavní roli Rom.
Je myslím zřejmé, že případná neochota k odvolání by pouze prohloubila již existující obavy ze systémových nedostatků a posílila nedůvěru v soudní systém v trestních řízeních. V tomto případě se odvolání stává významným testem schopnosti českého právního systému posílit veřejnou důvěru v právní instituce.
Pokud má být český soudní systém vnímán jako spravedlivý a nestranný, musí být otevřený kritice, reflexi a neustálému zlepšování svých postupů, zejména ve vztahu k otázkám rasové a etnické spravedlnosti. Musí otevřít novou kapitolu právního systému, psanou se skutečným důrazem na rovnost, spravedlnost a respekt k lidským právům všech občanů.
