Všichni dobře sledujeme skomírání současné vládní koalice, kterou vede
premiér Nečas. Vláda pod jeho vedením začala s velkým étosem bojem proti korupci
a klientelismu, zaváděním reforem a snížením deficitu státního rozpočtu.
Vláda, která měla většinu 118 poslanců v Poslanecké sněmovně, tento potenciál
absolutně promarnila. Ministři se v této vládě střídali jak na běžícím pásu.
Dennodenně slýcháváme ze sdělovacích prostředků o různých zlodějinách a
korupci, a v kontextu této divočiny, která u nás panuje, lidé od politiků
neslyší pomalu nic jiného než strašení Řeckem a bankrotem veřejných financí.
Jakékoliv reformy, které různé vlády všude na světě chtějí zavádět, musejí
umět veřejnosti důkladně a citlivě vysvětlovat. Zásadní reformy nejdou přece
dělat násilně proti lidem, to nemusí vždy dobře dopadnout.
Totální debakl vládní koalice a – zejména ODS – v krajských a senátních
volbách tomu všemu nasvědčuje. Lidé si zkrátka nechtějí utahovat opasky, když
všude kolem nás dochází k mrhání penězi daňových poplatníků.
Pokud bych hodnotil kroky premiéra Nečase coby šéfa Rady Vlády ČR pro
záležitosti romské menšiny, jeho působení budí spíše rozpaky, než velké uznání.
Až na jeho velmi kultivované a diplomatické vystupování nic zásadního bohužel
nepředvedl. Zkrátka neublížil ani neuškodil.
Pro tuto vládní koalici zdárné řešení integrace romských komunit do
společnosti není bohužel zásadní prioritou číslo jedna. A tak, kdyby přece jenom
skončila éra premiéra Nečase a jeho vlády, nebyla by to pro Českou republiku
žádná katastrofa.
