Devadesátka České televize se velmi pečlivě a detailně věnovala osmiletému úsilí o sociální začleňování v Česku. Krátce jsem se do velmi odborné a kultivované debaty s nynějším ředitelem Agentury pro sociální začleňování Radkem Jiránkem také zapojila, ale cestou domů mě přepadla obava, že tomuto typu věcné a efektivní politiky boje proti chudobě, která ve skutečnosti šetří peníze naše a budoucích generací, již odzvonilo. Proč?
Projekt sociálního začleňování v Česku je na osudové křižovatce. Každá zásadní reforma včetně boje proti chudobě chce politickou vůli a odvahu. Premiér Sobotka převzal tuto reformu od minulých vlád, dnes to ale vzdává. Zbavil se klíčového ministra, který podle premiéra sice neudělal žádnou chybu, ale zřejmě ho už není zapotřebí. Odvoláním Jiřího Dienstbiera Bohuslav Sobotka zapřel program spravedlivé a inkluzivní společnosti, základní pilíř sociální demokracie, strany s politickou tradicí, čítající sto třicet let.
Bohuslav Sobotka – jak je jeho zvykem – podlehl nátlaku prezidenta a jeho páté lánské kolony v ČSSD, která chce měnit témata, je populistická, oportunistická, protisobotkovská. V současné době tato frakce diktuje Sobotkovi, aby oranžový étos hodil do koše a začal kopíroval Babišovu programovou vyprázdněnost a Zemanův populismus. Ve snaze udržet se v křesle premiéra co nejdéle, Sobotka stále jen ustupuje, listopadové hodnoty v zahraniční politice zaprodal Číně, a nyní zapírá i potřebu inkluze a lidskoprávních hodnot. Zradou vlastního programu však ČSSD ztrácí část svých kmenových příznivců a těžko získává nové, protože voliči slyšící na populistická hesla nebudou volit ČSSD, ale rovnou – hnutí ANO.
V čele zemanovské frakce ČSSD stojí jeden z lánských pučistů Jeroným Tejc, který nedávno prohlásil, že musíme „posílit solidaritu s odpovědnými a ne s těmi, kdo chtějí jen brát“. Nastupující ministr pro lidská práva Jan Chvojka po setkání s prezidentem poznamenal, že by chtěl “mnoho věcí dělat jinak než jeho předchůdce” a „lidská práva náleží všem bez ohledu na etnikum nebo pohlaví“, jako kdyby tomu tak nebylo. Je to čunkovsko-trumpovský populismus, který přímo neobviňuje, ale naznačuje, že něco není v pořádku a proto je zapotřebí to změnit, zahodit dosavadní práci, přitvrdit, ukázat na někoho prstem, postrašit, umožnit svým voličům s chuti si zanadávat… a tím to skončí. Populismus ukazuje terč pro odreagování vzteku a přináší hlasy, ale vůbec nic nenabízí, neřeší problém věcně, tím pádem ho nechává růst a předává tuto časovanou bombu našim dětem.
Sociální začleňování se stává Popelkou Sobotkovy vlády, která už nemá žádného advokáta menšin. Sobotka ustupuje nejen Zemanovi a jeho páté koloně v ČSSD, ale i Babišovi. Pro boj s chudobou je zapotřebí nejen vládní Agenturu pro sociální začleňování, ale i zákon o sociálním bydlení. Bez řešení problematiky bydlení není možné se vymanit z pasti chudoby. Ministryně Michaela Marksová sice vládní rošádu ustála, ale její vlajková loď – zákon o sociálním bydlení – se potápí. Její návrh zákona ministři za ANO zavalili takovým množstvím vzájemně si odporujících připomínek, že to snad ani nejde vypořádat. Na posledním koaličním jednání ANO a ČSSD se na vyřízení připomínek strany nedohodly, a je pravděpodobné, že do konce volebního období zákon schválen nebude. To znamená, že v budoucnu mnoho obcí a měst bude tento zákon postrádat, nezabrání vzniku nových sociálně vyloučených lokalit a nebude řešit stávající.
Proto mám obavu, že nedostatek politické vůle výrazně utlumí proces sociálního začleňování v Česku, a tak se můžeme dočkat většího počtu chudých lidí i dalšího nárůstu ghett po celé republice.
Komentář Džamily Stehlíkové byl uveřejněn na blogu zpravodajského serveru Aktualně.cz.
