Glosář: Romská hrdost. Havel u Václava. Rusko a cena života. Úspěch hokejistů. Na kometě

Romská hrdost, uprchlíci a holocaust

Připomínka romské hrdosti
nazvaná Roma Pride
se uskuteční v neděli 2. října v Praze a dalších evropských městech. Cílem akce
je upozornit na situaci romské menšiny ve společnosti. Letošní ročník se
zaměřuje na problematiku popírání romského holocaustu.

Tato akce má připomenout celé společnosti, že vlastenectví vychází z hrdosti,
nikoli z napadání druhých. I proto loni zvolili organizátoři jako jedno z témat
„Romové vítají uprchlíky“, především proto, že rasistická nenávist se momentálně
přesunula z Romů na uprchlíky, kteří Romy nahradili v pozici obětních beránků.
Velmi aktuální je i letošní téma: romský holocaust. V době, kdy vrcholní
politici zpochybňují míru utrpení Romů za nacistické okupace, je třeba především
nepamětníkům vysvětlovat, jak to bylo doopravdy. Populismus dál pulsuje
společností a dalšími volbami bude nabývat na síle.

Havel u Václava

Ve středu 5. října 2016 by se Václav Havel dožil osmdesáti let. Při této
příležitosti se bude v tento den od 19.00 hodin konat velké shromáždění s
koncertem na Václavském náměstí v Praze. Jeho cílem bude si připomenout hodnoty,
postoje a životní myšlenky, které zastával. Newyorský starosta Bill de Blasio ve
středu vyhlásit 28. září Dnem Václava Havla v New Yorku.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. První část tohoto Havlova
bonmotu leze na nervy části druhé. Pravdoláskaři (nadávka) jsou v očích
Lžinenávistníků (uznání) prokletím světa. Bez Havla by se to opovrhování druhými
neobehrálo, protože on je mezi Pravdoláskaři prvním v řadě. Václav Havel přežil
komunistickou nenávist, která ho vlekla do kriminálu, ze stupidity dnešních
lovců humanistických hlav si nikdy moc nedělal. Věděl, že proti lžinenávisti se
nedá vyhrát, ale je třeba s ní neustále bojovat. A také se tím po celý život
řídil. I proto tu bude pořád s námi. Nejen jako symbol, ale i jako neustálá
připomínka, že lidskost, vytrvalost a odvaha pořád něco znamenají.

Rusko a cena života

Rusko posílilo svou leteckou základnu Hmejmím v Sýrii a dopravilo tam několik
bombardérů Su-24 a Su-34, tvrdí list Izvestija. "Bude-li to zapotřebí, bude
letectvo ve dvou třech dnech ještě posíleno. V jednotkách už byly vybrány
letouny přímé vojenské podpory Su-25, které čekají na rozkazy velitelů," řekl mu
nejmenovaný armádní zdroj.

Přes sto tisíc mrtvých, miliony uprchlých, miliony o hladu a žízni, bez
vzdělávání, bez práce, bez peněz, bez perspektivy. Masovému vrahu Asadovi a jeho
spojenci Putinovi je to zřejmě málo, chtějí házet pumy v ještě větším množství
než dosud. Ve městě Allepo již něšjakou dobu bombardují civilisty pod záminkou
boje proti teroristům (kteří se ovšem z města až na výjimky stáhli). Jejich
taktika: zničit domy a počkat, až přijdou příbuzní vyhrabávat mrtvoly. Potom
znovu zaútočit. Jejich snaha tedy není upřena na teroristy, ale na vše, co se
zatím hýbe. Od cara a bolševika se ruská mocenská politika nezměnila – lidský
život má pro ni cenu nulovou.

Obrovský úspěch hokejistů

Kanada vyhrála Světový pohár v ledním hokeji. Na tom není nic překvapivého,
překvapivý je však obrovský úspěch našich hokejistů. To se nečekalo.

Naši hráli skvěle, byli obdivuhodní. Chybělo jen málo k tomu, aby turnaj
vyhráli. Byli sehraní, hráli týmově, přesně nahrávali, zpracovávali kotouč, byli
rychlí, důrazní, tvrdě a přesně stříleli. Trenéři volili zápas od zápasu jiný
typ geniální taktiky: například proti Kanadě měli naši hráči co nejrychleji
předat puk soupeři, proti Evropě směli vystřelit na bránu soupeře maximálně
dvakrát za třetinu. Naši tak zaslouženě rozdrtili tyto soupeře tak, že s nimi
prohráli. Z osmi účastníků nakonec skončili na čestném devátém místě, hned za
favoritem turnaje Kongem. Posílám do Toronta velký dík celé naší
třistapadesátičlenné výpravě.

Na Kometě

Dlouhá cesta sondy Rosetta ve vesmíru skončila. Rosetta dopadla za velkého
napětí vědců na kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Kosmické agentury NASA a ESA o
tento historický okamžik lidstvo neochudily, zprostředkovaly ho živě.

Jules Verne měl by radost. A náš filmový režisér Karel Zeman (není příbuzný),
který Vernův román zfilmoval, by byl spokojen. Zeman film nazval Na kometě – jde
o příběh lidí, kteří se ocitli na kometě po její srážce se zemí. Radost mají
jistě i fanoušci HC Kometa Brno a pěstitelé růží. O panu Seifertovi nehovoře:

… udělal jsem pár kroků,
a přede mnou se otevřely propasti,
kterým se říká nebe.

Věže katedrály dole na obzoru
byly jako vystřižené
z matného staniolu,
ale vysoko nad nimi se potápěly hvězdy.
Támhle je! Už ji vidíš?

(Z básně Halleyova kometa.)

Zemřel pamětník holokaustu

Ve věku 96 let zemřel v Německu pamětník holokaustu Max Mannheimer, známý svým
bojem proti nenávisti, antisemitismu a xenofobii. Tento český rodák prošel v
době nacismu několika koncentračními tábory. Zažil i tzv. Křišťálovou noc, v
Novém Jičíně:

„Včera hořely synagógy. Hořely v Německu. Hořely v Rakousku. Hořely v
Československu. Kde hrozilo nebezpečí, že by se oheň rozšířil, byly synagógy
vyhozeny do povětří. Většina židovských obchodů byla zdemolována. Moji synagógu
vydrancovali. Zapálit nebo vyhodit ji do povětří bylo vzhledem k blízkosti
plynojemu nebezpečné. Modlitební knihy, svitky tóry a modlitební šály se
povalovaly roztrhané na ulici. Kniha, která Židy roztroušené po celém světě
udržovala dvě tisíciletí pohromadě, byla rozdupána… Ničivá akce nacistů byla
oficiálně označena za akt pomsty zlostí kypící duše lidu, za odpověď na
zavraždění vyslance Ratha sedmnáctiletým Heršelem Grynszpanem v Paříži. To, že
duše lidu kypěla ve třech zemích současně, bylo třeba připsat dokonalé
organizaci příslušných činitelů…“

• Ukázka z knihy Maxe Mannheimera:
  Vzpomínky. Terezín, Osvětim, Varšava, Dachau. (Mnichov 1986, s. 21-23.)