Karel Holomek: Padají Romové do bídy stejným způsobem a ze stejných příčin jako všichni ostatní?
V pravidelné výroční zprávě vlády o stavu romské menšiny se objevilo nejzásadnější sdělení o tom, že v chudinských ghettech dnes žije až 115.000 lidí a že tento počet se proti roku 2006 zvýšil skoro dvojnásobně asi ze 60.000 lidí takto postižených v této době a že těchto ghet (vyloučených lokalit) je nyní až 600 proti tehdy odhadovaným 300. Jakoby mimochodem se uvádí tento počet s přídomkem, že jsou to převážně Romové, protože přece je to zpráva o stavu romské menšiny, ne jen o stavu chudoby obecně.
Tyto údaje jsou výsledkem zprávy týmu výzkumníků, který navštěvoval označené lokality a zjišťoval požadované údaje charakterizující toto vyloučení, jako je neutěšený stav bydlení, nízký sociální statut, zadluženost, vysoká nezaměstnanost, pobírání sociálních dávek a příplatků na bydlení a ještě spoustu jiných podrobnějších údajů. Veřejnost o těchto podrobnostech pochopitelně nic neví.
Chybí odpověď na zásadní otázku
Není pochyb, že tým výzkumníků odvedl náročnou práci a vypořádal se se zadáním daným definicí vyloučené lokality, jak se můžeme domnívat. Znění této definice není veřejnosti rovněž známo. Nezbývá než spokojit se s mapou, která vyloučené lokality označuje.
Fakticky ovšem nic nového pod sluncem, jen to, co všichni víme rámcově, totiž, že situace Romů je špatná a že se v průběhu 8 let zhoršila skoro dvakrát. Do přesných čísel se nám moc nikomu chodit nechce. Přesná čísla nám má dát zpráva výzkumníků, která má své limity. Jsou to však čísla, která bychom měli vědět a odpovídají přesněji na to, co nás všechny nyní irituje?
Zpráva je dosti alarmující pro všechny. Vypovídá jen o stavu a míře chudoby a naznačuje, že v ní hrají prim Romové. Jako by se obávala odpovědět na zásadní otázku, která je ve hře, totiž: Padají Romové do bídy stejným způsobem a ze stejných příčin, jako všichni ostatní, nebo je to ještě z důvodů jiných?
Na tu otázku nám odpovídají už po léta statistické údaje o tom, kolik procent občanů většiny má nepříznivý postoj vůči Romům. Toto číslo se za poslední rok ustálilo na 80 %. Zase ovšem s hanlivým dodatkem, že právě Romové jsou většinou ti nepřizpůsobiví. Opět jen nepřesné dohady, rámcová čísla a nepřijatelné zevšeobecňování. Takto položené otázce se vládní zpráva vyhýbá. Není ovšem důvod pochybovat, že Romové se ocitají v pasti chudoby zejména z důvodů etnických, protože jejich charakteristiky jim údajně neumožňují dodržovat pravidla hry. Mají prostě jinou kulturu, prý nejsou ještě docela integrovaní. A tak podobně a dokola, v podstatě nesmysly.
Kolik je „nepřizpůsobivých“ Romů?
Proto se domnívám, že zadání pro výzkum o stavu romské menšiny bylo příliš široké a tak nám dalo jen informace sice v mnoha směrech užitečné a dobré, ale ne ty, které bychom potřebovaly, abychom konečně veřejnosti daly údaje o skutečném počtu Romů, podílejících se na chudobě a mezi nimi ještě o těch, na které by se hodilo nasadit přídomek nepřizpůsobivý, tj. asi ten, kdo nedodržuje pravidla hry.
Tedy vyčlenit tu skupinu Romů, která se ocitla v pasivní pozici závislé na sociálních dávkách bez jakékoliv občanské angažovanosti. Je těchto lidí z celého počtu Romů jen 30.000, nebo 50.000 nebo je to číslo blížící se oněm 115.000 ? Nevíme. Nevíme, kdo jsou ti lidé, kterým bychom se měli nejvíce věnovat. Po pravdě řečeno, nevíme v podstatě kolik Romů v této zemi žije a jak bychom je mohli členit podle hledisek sociálního statusu a zařazení do vyloučených lokalit.
Jinak řečeno: Ne každý chudý Rom musí být ten, kdo pravidla hry nedodržuje, ne každý člověk žijící ve vyloučené lokalitě musí být Rom, a ne každý chudý musí být Rom. To jsou čísla, která bychom nutně potřebovali. Zpráva nám na ně odpověď nedává. Zadání bylo jiné.
Mohli bychom právem očekávat, aby nám na takové otázky příslušná vládní zpráva dala jasnou odpověď. Vždy to stojí dost peněz, tak ať jsou využity správným směrem.
