Personální politika usvědčuje vedení KSČM z toho, že se programově nezřekla zločinů komunismu. Na své volební kandidátky, nyní ponejvíce v krajských volbách, nominuje bývalé konfidenty StB, profesionálně aktivní pracovníky vojenské kontrarozvědky, důstojníky-politruky pohraniční stráže, bachaře, kteří týrali vězně, a učitelky, které dodnes nejsou schopny přiznat zločiny komunismu.
To nebyli řadoví členové šedé zóny totality, kteří se z mnoha důvodů museli podřizovat podpoře amorálního režimu. To byli aktivní účastníci reálné politiky komunistického režimu. Jejich dnešní prohlášení z postů vysokých funkcí hejtmanství krajů, že neškodili a jen konali svoji práci, na níž jsou dokonce hrdi, je pokryteckou lží, protože i když nemuseli vykonat konkrétní zločin, svojí prací a přístupem ho fakticky umožňovali.
Současná komunistická kamarila tímto způsobem dostává do hry tu nejméně přijatelnou vrstvu obyvatelstva a aktivní politickou sféru zamořuje naprosto nepřijatelnými individui zločinného charakteru. Ve skutečnosti tím dává zcela zřetelně najevo, že není a nikdy nebyla demokratickou stranou, za kterou se prohlašuje, a za níž ji považují i někteří naivní politici. Nic na tom nemění ani okolnost, že podle zákonů byla KSČ nedopatřením zahrnuta mezi politické strany s možností usilovat o podíl na moci v rámci řádného politického boje.
