Karel Holomek: Současný název památníku v Hodoníně u Kunštátu nereflektuje fakt romské genocidy

Deník Právo přinesl 16.3. článek, který se zabývá převodem památníku romského utrpení během 2. sv. války pod Muzeum romské kultury v Brně. Řeč je o památníku lágru v Hodoníně u Kunštátu, ve kterém byli vězněni v období od poloviny roku 1942 do konce roku 1943 převážně Romové, žijící tehdy na Moravě, a to v počtu 1400 osob.

Od počátku bylo protektorátní administrativou jasně stanoveno, že tyto vězně čeká bez výjimky tzv. konečné řešení. K tomu také po transportech vězňů do Osvětimi došlo. Osud těchto Romů se zcela zásadně lišil od osudu ostatních pozdějších vězňů, pro něž byl pobyt na tomto místě pouze přechodnou epizodou, která pro ně neznamenala předem naprogramovanou smrt. A to bez ohledu na to, jestli zrovna v tomto táboře smrt někoho potkala v důsledku stáří nebo nemoci.

Projektový manažer Památníku Pavel Štěpán, t.č. zaměstnanec Národního pedagogického muzea J.A.K. v Praze, ve své reakci pro Právo semlel několik různých skutečností, značně zjednodušeně a primitivně. V článku jsou zmiňováni „tvůrci projektu“, kteří prohlašují, že by místo nemělo být připomínáno jako památník romským obětem.

Kdo však jsou oni „tvůrci projektu“? Zmiňované Národní pedagogické muzeum v Praze, ministerstvem školství jmenovaný správce Památníku, je totiž jen realizátorem rozhodnutí ministerské komise. Ta byla jmenována, aby rozhodla o tom, jak bude místo prezentováno, jaký bude mít název, a určila účel, za jakým bude památník zřízen a jeho podobu.

Sluší se poznamenat, že rozhodnutí o zřízení Památníku romského holocaustu právě v Hodoníně u Kunštátu bylo připraveno v době, kdy byl ministrem vlády Michael Kocáb, který tuto myšlenku tehdy ve vládě prosadil včetně finančního pokrytí.

Následně jmenovaná komise složená z historiků, architektů, zástupců Romů i veřejnosti pracovala nejméně 3 roky, aby tyto podklady a rozhodnutí připravila a dala pracovníkům Národního pedagogického muzea podklady, jak při realizaci postupovat, a to nikoliv svévolně, ale dle stanovených parametrů a schváleného scénáře. Členem této komise jsem byl od začátku i já sám.

Projekt studentů architektury, který byl nakonec zvolen z mnoha dalších jako vítězný, se přesně a přísně držel stanovených parametrů. Tomu odpovídá i dnes už hotová stavební realizace, což je nepochybně zásluhou pracovníků Národního pedagogického muzea. Jedním ze závěrů komise bylo jednoznačné určení názvu Památník romského holocaustu. Nezbývá než smutně konstatovat, že současný název stírá pravou podstatu věznění Romů a jejich genocidy, když původní název významově rozmělňuje a ponechává pouze jeho část: Památník Hodonín u Kunštátu. Je to svévole, která zastírá pravou podstatu historie genocidy českých a moravských Romů v Protektorátu.

Muzeum romské kultury v Brně se o památné místo Romů stará dnes už nejméně 26 let. Stane-li se novým správcem právě vytvořeného Památníku genocidy Romů, bude moci jistě uvést věci na pravou míru.

Už název původního článku v Právu je bohužel konstatováním smutné pravdy, že památník, pojatý původně jako památník romského holocaustu, se tragickou událost snaží zamlžit tím, že má připomínat pouze porušování lidských práv. Tím se tento článek stal jen tendenční a nepravdivou alternativou toho, jak lze vnímat genocidu Romů.