Klára Kalibová: Rozhodnutí soudu nezohledňuje potřeby obětí. Pár let dobrých mravů nemůže vykoupit závažnost činu žhářů ve Vítkově
V roce 2009 zaútočili čtyři žháři ve Vítkově na dům romské rodiny. Dům zcela vyhořel a dvouletá Natálie Kudriková, která ho se svými rodiči obývala, utrpěla těžké popáleniny na 80 % těla. Okresní soud v Šumperku dnes rozhodl o podmíněném propuštění dvou pachatelů.
Toto rozhodnutí nezohledňuje potřeby obětí, a z toho pohledu není správné. Podmíněné propuštění je výjimkou z pravidla výkonu trestu odnětí svobody, a jako k takovému k němu musí být přistupováno. Tento institut nefunguje tak, že pachatel prokáže, že se ve vězení choval slušně a venku povede řádný život, ale tak, že se jedná o mimořádný krok, který má i nadále zohlednit závažnost trestného činu, jeho pohnutku a dopad na život poškozených.
Zejména pak dopad na život Natálie Kudrikové měl být hlavním měřítkem soudu, který zvažoval, jak vysoký nepodmíněný trest nechá pachatelům vykonat. Přetrvávající fyzická bolest, psychické útrapy, zásah do rodinného a soukromého života a především nevratnost celoživotních následků jsou důvody, pro které měl soud trvat na dalších sedmi letech odnětí svobody. Neschopnost, nebo možná spíše neochota vcítit se do potřeb poškozených, z nichž jednou ze zásadních je i vidět spravedlivý a plně vykonaný trest, vede k sekundární viktimizaci.
Neprodleně by proto měla být zahájena odborná debata o nutnosti připustit pohled poškozených do rozhodování o trestu. Vždyť jsou to právě oni, jejichž životy jsou nejvíc zasaženy úmyslnými útoky plně svéprávných pachatelů. Těm pak patří trest odpovídající závažnosti jejich činů, kterou v žádném případě nemůže jen tak vykoupit pár let dobrých mravů.
