Komentátor Petr Holub znovu otevírá spor o Agenturu, kritizuje přístup ministra Dienstbiera

K diskusi o budoucnosti Agentury pro sociální začleňování se vrátil v analýze na serveru Echo24.cz komentátor Petr Holub. Podle něj odstartoval ministr Jiří Dienstbier dubnovým odvoláním tehdejšího šéfa Agentury Martina Šimáčka zásadní změnu přístupu k sociálnímu začleňování. A ta bude znamenat „vykopání příkopu mezi chudými Romy a Neromy“.

S Holubem polemizuje Radka Soukupová z Agentury, která tvrdí, že k žádné změně koncepce Agentury nedošlo a nedojde.

Kvadratura kruhu: Pomoc Romům, která nevadí majoritě

Petr Holub konstatuje, že český sociální systém funguje dobře a jeho výsledkem ostatně je, že dnes máme v rámci EU vedle Německa nejnižší nezaměstnanost a vůbec nejmenší počet chudých lidí.

„Integrace do nové kapitalistické společnosti se jen v malé míře podařila u Romů a značná část jich v nových kapitalistických podmínkách upadla do chudoby. Samotné dávky v hmotné nouzi nahoru nepomohou, v dobách krize se Romové stali dokonce protagonisty tzv. vyloučených ghett, kde žijí lidé závislí na dávkách odděleně od většinové společnosti,“ dodává ale Holub.

Podle něj se vynikajícím nástrojem sociálního státu, který tuto situaci překonával stala Agentura za Martina Šimáčka. „Jeho lidé zřejmě uskutečnili něco jako kvadraturu kruhu, když dokázali zařídit investice na pomoc Romům, která přitom jako pomoc Romům nevypadala a bílým Čechům tedy nevadila,“ píše Holub.

Jde o to, že Agentura dokázala s obcemi spolupracovat na základě principu, že její projekty pomáhají všem sociálně slabým, nikoli speciálně Romům, že pomáhají celé komunitě, celé obci.

Podle Holuba nyní tento princip ministr Jiří Dienstbier mění – investice napříště nepůjdou na pomoc vyloučeným lokalitám, ale bude se zjišťovat především jejich dopad na Romy. Bude se zjišťovat, kdo je Rom a podle toho se budou projekty zaměřovat.

„Dienstbierova cesta je riskantní, protože Romy z mantinelů sociálního státu vyčleňuje a rozdává podporu na základě nevyzkoušeného národnostního klíče. Tím odděluje menšinu od většinové společnosti, protože Romové nebudou mít důvod k začlenění a většinová společnost je bude přijímat, jen když přinesou dotace,“ uzavírá Holub.

Soukupová: Žádné změny se nechystají

Radka Soukupová z Agentury s Petrem Holubem polemizuje a podivuje se nad tím, odkud bere svoje informace. Podle ní se totiž žádná změna pojetí Agentury nechystá, což ostatně ministr Dienstbier sám několikrát opakoval.

„Působení Agentury pro sociální začleňování ve vyloučených lokalitách je realizováno na stále stejném principu – tedy: pomoc směřuje ke všem obyvatelům lokalit bez ohledu na etnicitu,“ píše Soukupová.

Soukupová připouští, že Agentura není po odchodu 24 pracovníků v jednoduché situaci, nisméně se jí daří plnit svoje závazky a připravuje už i spolupráci s novými obcemi. Do konce srpna by měly být uvolněné pozice obsazeny.

„A co se samotných Romů bezprostředně týká, bylo by dobře, kdyby se do činnosti Agentury zapojili ve větší míře. Koneckonců, je to jedna z podmínek Evropské unie. Romští obyvatelé vyloučených lokalit nejsou jen objekty péče, jsou to lidé, kteří se sami mohou (stejně jako kdokoli jiný) zapojit do místních lokálních partnerství. A pokud by se našli Romové, kteří projdou náročným výběrem nových pracovníků Agentury, bylo by to více než dobře. Snižovat nároky na zaměstnance Agentury však není možné,“ dodává Soukupová.

Něco se stalo

Je dobře, že se Petr Holub k napětí mezi „sociálním“ a „etnickým“ přístupem v práci Agentury a sociálním začleňování obecně vrátil. Nový ředitel Radek Jiránek je ve funkci už přes dva měsíce, čerpání evropských fondů se blíží… A je evidentní, že přes tvrzení Radky Soukupové, o jehož upřímnosti nemám důvod pochybovat, se v Agentuře a kolem ní něco mění.

Ostatně to naznačuje i trochu zvláštní Soukupové poznámka, že „větší zapojení Romů do činnosti Agentury je podmínkou EU“.

Shrňme, co se kolem Agentury dělo od dubnového odvolání Martina Šimáčka:

– K odvolání Martina Šimáčka došlo náhle, ministr Jiří Dienstbier ho zdůvodnil pochybeními při uzavírní některých smluv a problémy v komunikaci. Martin Šimáček označil důvody za zástupné.

– Všichni zaměstnanci Agentury se postavili za odvolaného šéfa, část z nich později vstoupilo do stávky, 24 ze 70 jich odešlo.

– Část „romských elit“ Agenturu dlouhodobě kritizovala za její „sociální“ přístup, za to, že přehlíží Romy jako možné spolupracovníky i obecně jako národnostní menšinu. Šimáčkův odchod tito Romové uvítali a spojují ho s novým pojetím Agentury.

– V této sovuvislosti a v souvislosti s nově schválenou Strategií romské integrace se vrátil latentní spor mezi „sociálním“ a etnickým“ přístupem k sociálnímu začleňování.

– Ministr Dienstbier skutečně opakovaně popřel, že by to byl důvod pro Šimáčkovou odvolání nebo, že by chtěl měnit fungování Agentury. Zároveň připustil, že ten spor tu je, je vážný a že do něj vstupují i podmínky EU pro poskytnutí miliardových dotací.

– Ten spor každopádně skutečně existuje a někdy nabývá podobu téměř vzájemné nenávisti. Někteří Romové a s nimi souznící odborníci či aktivisti mají „sociální přístup“ za téměř rasistický. Někteří (bývalí) „agenturníci“ mají zase prosazování etnického principu za něco, co ničí jejich dlouholetou práci a nedává žádný smysl v podmínkách moderního demokratického státu.

Agentura se nyní bez ohledu na politické deklarace bude pohybovat v novém prostředí: Martin Šimáček a jeho kolegové uměli diskusi mezi „sociálním“ a „etnickým“ přístupem krotit, držet pod kontrolou. Podle kritiků to ovšem znamenalo, že ji znásilňovali ve prospěch svého vlastního názoru. Nyní se ani ministr Dienstbier, ani nové vedení Agentury nemůže tvářit, že ta diskuse tu není.

Odehrává se to navíc v podmínkách, kdy na sociální začleňování může Agentura poprvé čerpat miliardy korun z evropských fondů. To se podařilo zařídit ještě Martinu Šimáčkovi. Nakolik jsou podmínky toho čerpání „etnické“ není z výroků ministra Dienstbiera jasné. V souvislosti s odvoláním Šimáčka mluvil například o „monitoringu“ dopadů na romskou menšinu jako podmínce pro čerpání fondů. A o tom, že Šimáček monitoring odmítl. (Šimáček oponoval, že Dienstbier vůbec neví, o čem mluví.)

Tlak EU na to, aby se agenda „sociálního začleňování“ transparentněji propojovala s „romskou integrací“ je ovšem představitelný a pravděpodobný.

Dokážeme diskutovat?

Jak to celé dopadne, zůstává nadále otevřené. Je možné, že Agentura se skutečně vydá „etnickou“ cestou a Holubova temná vize se naplní. Je možné, že jejímu novému vedení se podaří v minovém poli tohoto sporu manévrovat nakonec stejně obratně, jako to uměl Martin Šimáček a fakticky se na práci Agentury nic nezmění. A pochopitelně není vyloučeno ani to, že „etnický“ přístup bude fungovat.

Je také možné, že se nepodaří zacelit rány po odchodu Martina Šimáčka a jeho kolegů a Agentura se postupně změní v nedůležitý odbor a rozplyne se v agendě ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera.

Zásadní ovšem je, že spor, dokonce místy nenávist tu existují. A že se zatím nezdá, že bychom se posunuli v otevřené diskusi na tato témata. Odvoláním Martina Šimáčka počínaje se spory kolem Agentury točí spíše v kruhu vzájemných útoků a zatemňování, než aby nabyly podoby věcné diskuse.

Je to až symbolické: Jde o to pomoci lidem najít cestu ven z ghetta. A mnozí z těch, kdo se na hledání té cesty podílejí, se opěvňují ve vlastních názorových „ghettech“, která nejsou ochotni opustit.