Má smysl 38 tisíc podpisů z 94 zemí pod peticíi Amnesty International proti diskriminaci romských dětí?
38 tisíc podpisů z 94 zemí? Na petici proti diskriminaci Romů v Českých školách? Aha? A je to hodně nebo málo? A jaký to más smysl? Třeba to podepsalo také 100 lidí z Argentiny a 30 z Nigérie? Vědí něco o českém školství? O Česku?
Tak tyto otázky mě napadaly, když jsem četl informaci, že Amnesty International (AI) uspořádala happening před budovou ministerstva školství a předala petici s podpisy náměstkovi ministryně. Byl to závěr kampaně Smažmě rozdíly, kterou v dubnu odstartovala studie o diskriminaci romských dětí v českých školách. Studie, na níž tehdejší ministr školství Marcel Chládek reagoval popuzeně, neobratně až rasisticky.
Abychom si rozuměli: Mně je kampaň Amnesty International proti diskriminaci romských dětí sympatická a myslím, že v principu dělá AI svoji práci dobře. Spolupracuje s odborníky a její studie – a to nikoli pouze v tomto případě – bývají kvalitní, nejsou to jen nějaké aktivistické výkřiky, politické výzvy.
Nicméně – jaký je smysl těch 38 tisíc podpisů a 94 zemí? Zeptal jsem se na to mluvčí AI Martiny Pařízkové. „Smažme rozdíly byla mezinárodní kampaň. Amnesty jako celosvětové hnutí takové pořádá, to je naše esence…,“ odpověděla mi. „Taky v ČR lidi seznamujeme s lidskoprávními problémy z různých koutů Země a dáváme jim možnost podepsat petici. Ke kampaním vždy nabízíme podrobné informace a vysvětlujeme problematiku. Z Amnesty pohledu tato problematika není zase tak složitá a naše výzkumy adresují jasnou diskriminaci, se kterou je potřeba bojovat.“
A dodala, že 38 tisíc podpisů je uspokojivé číslo.
OK, rozumím. Celosvětové nevládky pořádají celosvětové kampaně. Třeba Greenpeace sbírá miliony podpisů za záchranu Arktidy. Přece jen jde ale o něco, co je méně specifického než stav českých základních škol. A i tak velká část lidí svůj podpis připojí třeba kvůli tomu, že kampaň podpořila nějaká popová hvězda, třeba skupina One Direction. Ti kluci přece o Arktidě musejí něco vědět!
Problém je v tom, že klasický aktivismus se takto u části lidí mění v „kliktivismus“ – nevládka mi nabídne petici, já odkliknu svůj podpis a mám pocit, že jsem vykonal něco pro záchranu planety nebo dodržování lidských práv na celém světě.
A tak si dál dělám starost, jaký je to vlastně vzkaz pro veřejnost a pro premiéra Bohuslava Sobotku a ministryni školství Kateřinu Valachovou? Že se diskriminací romských dětí v Česku trápí třeba dvacet lidí v Togu, a patnáct na Kypru… A 38 tisíc na celém světě… Ohromí je to? Začnou o inkluzi uvažovat jinak?
Obávám se, že je to spíš marketingový a ještě nikoli příliš povedený trik AI. Zbytečný, nedodávající studii a výzvě pro politiky žádnou váhu. Spíš kontraproduktivní.
Škoda, ta studie a výzva smysl samy o sobě mají.
