Monika Mihaličková: Proč je důležité, abychom se my, Romové, podporovali navzájem
My Romové máme štědrost v krvi. Je to součást naší kultury. Umíme dávat a umíme i přijímat. Dost často, když dostaneme od někoho dárek, pláčeme. „Rovav me, he paľis savore imar roven.“ Pláč z radosti je to nejhezčí, čeho si užíváme a co nám všem dělá dobře na srdci.
Proč vlastně děláme
kampaň na podporu studentů? Proč chceme vyzvat, zejména
vás-nás Romy, k darování?
Když jsem začala spolupracovat na
romském stipendijním programu, ani chvíli jsem nepochybovala o tom, že má smysl. Vím, čeho všeho můžeme dosáhnout. Před šestnácti lety jsme se studenty dělali podobné akce a setkání. Tehdy nás bylo méně. Dnes jsou studentů stovky. Ale i těch málo studentů, kteří tehdy těmito programy prošli, je dnes úspěšných a dělají dobře svoji práci. Někdo přímo v romské komunitě, jiní v rámci své profese, a to většinou ve vedoucích pozicích.
Máme lékaře, právníky, manažery, ředitele institucí. Ptáte se, kde jsou? Jsou ve své práci, jsou vzorem pro svoji rodinu, ale i pro majoritu. Tomu se říká integrace. Mnoho z nich v tichosti přispělo darem na podporu dalších studentů. V naší komunitě je síla. A v této výzvě, kterou jsme zahájili, nejde jen o poskytnutí podpory dalším romským studentům, ale i o aktivování zájmu nás samotných Romů o to, aby každá další generace našich dětí žila lepší život.
Mnoho z nás Romů říká: „Dživav perdal o čhave“. Je to tak? Souhlasíte?
Mezi námi Romy je mnoho rodin, pro které je vzdělání důležité. Není pravda, co o nás média tvrdí, tedy že se nechceme vzdělávat. Rostoucí počet studentů na středních i vysokých školách je toho důkazem. My sami sebe nemusíme přesvědčovat o tom, že je to pravda. A proto si můžeme i sami v rámci naší komunity pomáhat. Víte, že mnoho komunit po celém světě to dělá právě takto? Vzájemně si pomáhají.
I když přispějete třeba jen 100 Kč, váš dar se automaticky zdvojnásobí. A to díky americké židovské nadaci Bader Philanthropies, která primárně tuto kampaň podpořila pro to, aby aktivizovala samotné Romy. My Romové máme tendenci dávat velké dary. Když pozveme někoho na návštěvu, pohostíme ho jako krále. Když máme dát dar na našich svatbách, vždy se na to připravíme. A raději nejdeme, než abychom dali málo.
Ale o to v této výzvě nejde. Každý dar, i 100 Kč, je velký dar! Protože je důkazem toho, že nám na tom záleží. Co všechno si můžeme za 100 Kč v dnešní době pořídit? Krabičku cigaret? Tři piva? Je to takhle jednoduché. Když každý z nás přispěje, tak, jak může, ukážeme světu, že nejsme jen ti, co nadávají a neustále si na něco stěžují, ale že umíme i se svým životem něco udělat. A výzva je o tom vybrat cílovou částku (o love) do konce září!
Miri phuri daj phenelas: „Te deha, ta he tut avela, mri čhaj.“ Calo dživipen kada kerav a tumen oda keren tiž. Romale, sikhaven la lumake, hoj džanen so hin lačes. Paľikerav tumenge.
Poznámka: Záměrně jsem nepřekládala romskou část textu do češtiny. Tato výzva je určena převážně Romům. Pokud se k ní připojí i někdo mimo romskou komunitu, budeme velmi rádi. Ostatně se to už děje, a my za to velmi děkujeme!!
