"Nácek" Vandas a "klausoudruh" Ševčík: O co v té revoluci jde

Obhajovaný

Ševčík býval ve dnech své největší slávy – před listopadem 1989 – předsedou základní organizace Komunistické strany Československa (KSČ) na Vysoké škole ekonomické a před tím dlouholetým členem Socialistického svazu mládeže, tedy SVAZÁKEM a politickým ÚDERNÍKEM. Na té škole dnes tak nějak dělá děkana Národohospodářské fakulty a to ho fakt otravuje, proto ve volném čase chodí zcela náhodou kolem různých demonstrací, kde ho rádi vidí kamarádi z dob, kdy spolu vedli džihád za úspěšné pětiletky.

Do strany Ševčík vstoupil již v roce 1984. Tvrdí sice, že byl proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, o které rozhodl Kreml, ale to by do KSČ nevstoupil. Tím vstupem s okupací automaticky souhlasil. Věra Čáslavská v roce 2007 řekla o Ševčíkovi: „Připadá mi smutné, že člověk, který ovlivnil nejen náš život (ve sporu o smrt jejího muže Odložila, Ševčík byl jeho synovcem), ale v minulosti ublížil mnoha studentům na VŠE v Praze, má stále zelenou. Asi málokdo ví, že pan Ševčík byl před revolucí zapálený komunista, který vyučoval marxismus leninismus na vysoké škole ekonomické! A byl přísný! Také se nechlubí tím, že ještě o revoluci kandidoval na mimořádný sjezd KSČ.“ Po revoluci otočil. „Z komunisty se přes noc stal liberál a založil si na to i Institut. Je to inteligentní, myslící člověk, který se vědomě hlásil k totalitnímu, nedemokratickému učení a režimu a využíval jeho výhod. Vydržel tak až do poslední chvíle pádu komunismu. Takový člověk nemůže být rovný…“

Dnes sice Ševčík tvrdí, že na demonstracích vystupuje sám za sebe, ale je zde představován jako děkan Národohospodářské fakulty VŠE a vedoucí její katedry, takže zde hovoří i jako děkan, nikoli jen jako občan. Například na této demonstraci v září 2022, kam ke své osobní historii přidal nenávist k prohnilému Západu, čímž se oklikou vrátil ke svému mládí, v němž hrdě čelil kapitalistickým psům z Wall street.

A nezapomněl zde připomenout, že podle jemu blízkých amerických osobností je současný konflikt na Ukrajině ve skutečnosti válkou mezi USA a Ruskem. „Možná někdo pochybuje o tom, že to, co se děje na Ukrajině je v zájmu Spojených států amerických, ovšem přiznávají to desítky vlivných Američanů… Podle nich jde o válku USA a Ruska…,“ což se nepřímo týká i České republiky… „Podle našich politiků musíme šetřit, abychom mohli pomáhat tomu, kdo si to mnohdy ani nezaslouží. Vydržte,“ řekl zde Ševčík mimo jiné.

Rekapitulace: Ševčík za ty zlé označuje Západ, Německo, USA a českou vládu především, a Ukrajinu, která si podle něj pomoc mnohdy nezaslouží. Kdo tedy zbývá jako ten dobrý, pane děkane? Nemohu se nějak dopočítat.

Obhájce

Vandas před listopadem 89 vesele študoval několik oborů – a nechce se věřit, že by se to bez jeho členství v SSM obešlo. Po listopadu však hrdě funkcionařil u SPR-RSČ, tedy u Sládka, známého to rasisty a xenofoba, kde se vyučil. Poté si založil stranu vlastní, neonacistickou. Dny své největší slávy prožíval Vandas v únoru 2010, kdy Nejvyšší správní soud zrušil jeho Dělnickou stranu jako stranu neonacistickou a navazující na Hitlerův národní socialismus. „Dělnická strana ve svém programu a projevech navazuje na ideologii německého nacionálního socialismu byť částečně v jeho „modernějším“ neonacistickém provedení… Dělnická strana v průběhu řízení tvrdila, že s nacismem nemá nic společného, nicméně průběh řízení a dokazování zcela zjevně její tvrzení vyvracel. Vzhledem k Soudem shledanému úmyslu Dělnické strany nahradit současný „Systém“ demokratického právního státu totalitní ideologií nacionálního socialismu nelze mít pochyb o předpokládaném porušení… Ústavy… Částečně v souvislosti s prokázanou spoluprací DS s neonacistickými hnutími Soud také uzavřel, že se DS nezříká při prosazování svých cílů ani násilí, toto násilí svou činností cíleně vyvolává a zároveň veřejně schvaluje a oslavuje násilí páchané svými členy a sympatizanty…,“ píše soud v rozsudku.

Vandas však byl už připraven a svou stranu překlopil do již připravené skořápky s názvem Dělnická strana sociální spravedlnosti, kde pokračoval ve svém díle dál, paktoval se s německými či slovenskými neonacisty a fašisty včetně Mariana Kotleby. Vymetal kdejaké romské ghetto, aby tam za skandování jeho příznivců „Cikáni do plynu“ mohl nadávat na Romy, menšiny, uprchlíky, cizince, humanismus, nevládky – neziskovky a demokracii vůbec. V roce 2011 mu soud uložil trest za výroky hanobící menšiny. Zachránil jej Václav Klaus svou amnestií, jíž pomohl více tunelářům a extremistům. To byl Vandasův den smíření extrémů: náckovství a „extremismu středu“ (pojetí svobody jako absolutní veličiny). Od té doby se v pohodě scházejí extremisti všech typů a dokážou se vždy zastat jeden druhého. Někdy i nešťastně, jako když Vandas označil Ševčíkovy nepřátele za svazácké úderníky, čímž musel nechtěně Ševčíka coby svazáka a úderníka urazit.

Novodobá revoluce

Tihle dva nám ukazují, o co v celé té novodobé revoluci jde. Extremisté všeho druhu, nenávistní lidé, obchodníci s neštěstím a různí pomatenci věřící v konspirační teorie jsou schopni se na některých tématech spojit a absorbovat postupně lidi sobě podobné, ale i neextremisty, skutečně slušné lidi s dobrým úmyslem. A zblbnout je svou propagandou.

Cílem je uchopení moci a svrhnutí demokracie. A potom: konec svobody slova. Ti, kteří dnes z těchto pozic nejvíce volají po svobodě slova, nejsou zastánci demokracie – a činí tak jen proto, aby ji mohli druhým vzít doopravdy. Gottwald to nedělal jinak.