Robert Břešťan: Pod záminkou boje proti islámu se probouzejí běsy minulosti

Potyčky mezi názorovými odpůrci i s policií známe z „oslav“ 1. máje i dalších
příležitostí, kdy dav dává jedinci pocit síly, moci, nadřazenosti či
beztrestnosti. Žhářský útok, jaký se odehrál u sociálního centra na pražském
Žižkově, je ale mimo jakékoli normy a možnosti pochopení.

Frustráti útočí

Nenávist, frustrace, strach, politický kalkul, populismus, rasismus,
neonacismus, to vše není v české společnosti nic nového. S nástupem uprchlické
krize, konvičkovců a populistů v čele s prezidentem Milošem Zemanem se tato –
nikoli nevýznamná – část české populace a jejích nálad dočkala legitimizace a
otevřené podpory.

Rádoby vtipné výroky Miloše Zemana o kalašnikovech, jeho vystoupení s Blokem
proti islámu 17. listopadu na Albertově, jízda na vlně populismu u dalších
politiků, přiživování obav a promyšlené útoky na nízké pudy, to vše posouvá
hranice toho, co je v demokratické a slušné společnosti přijatelné a co ne.
Žhářský útok dává vzpomenout na ty nejtemnější okamžiky historie.

Navzdory vnějšímu obrazu jde v celé věci o uprchlíky jen okrajově. Téma boje
proti islámu je ve své podstatě bojem třídním. Strach může mít svůj pochopitelný
reálný základ. Už ale ne to, že kdo má jiný názor než „my“ je kolaborant,
zrádce, sluníčkář, havloid. Na sociálních sítích se to jen hemží výhrůžkami,
vykreslují se kandelábry, na nichž budou viset názoroví odpůrci, až „my“ to tady
přebereme.

A právě to je násobně větší důvod ke strachu a obavám. Pod záminkou rádoby
vlastenectví a ochrany kulturních hodnot se tu probouzí běsy minulosti. Situaci,
kdy frustrovaní, zneuznaní a snadno manipulovatelní jedinci dostanou do rukou
moc, přeci dobře známe z celkem nedávné historie.

Slušní Češi, slušné Češky

Z takzvaně slušných obyčejných Čechů a Češek se rekrutovali všichni ti soudci
z lidu, prokurátoři, vyšetřovatelé, bachaři a estébáci éry komunistické totality
i přisluhovači a práskači z dob nacismu.

Tahle minulost není jen varováním, ale důkazem toho, čeho jsme jako lidé
schopni a co se tedy při vhodné konstelaci může znovu opakovat.

Jistě, může jít jen o excesy, kriminální činy jednotlivců a malých skupin,
úlety, které vlastně o mnoho nevybočují z násilí, jaké známe z jiných
demonstrací, či třeba z primitivismu vyhrocených fotbalových zápasů… Jenže
společenská atmosféra se hmatatelně mění a už dávno nejde o jednotlivosti a
konkrétní chuligány, ale o nebezpečný posun ve vnímání společenských norem.

I epizoda z Hradčanského náměstí, již popsal zaměstnanec Českého rozhlasu –
kterak dav začal napadat přenosový vůz a žádost o pomoc oslovení policisté
odmítli s tím, že „můžete si za to sami, protože lžete, najměte si vlastní
ochranku“ – je vážným varováním.

Stejná policie (jakkoli na jiných místech situaci zvládla) má stíhat žháře a
násilníky? Rozhodně námět pro Generální inspekci bezpečnostních sborů…

Vzpomínka na Klause

A politici? Odsudky události na sociálních sítích (Facebook premiéra Sobotky:
“Násilí je v demokracii nepřijatelné. Odsuzuji žhářský útok na sociální centrum
Klinika a pevně věřím, že policie brzy vypátrá jeho pachatele.”) jsou sice hezká
a moderní věc, navzdory jejich programu na sobotní večer bylo a je na místě
chtít po nich o dost více.

Ke každé politické podružnosti jsou svolávány tiskové konference, vydávají se
silná prohlášení a odsudky, ale teď? Nějaké ty twíty, pár slov na oficiálním
webu… Za mimořádnou večerní tiskovou konferenci to nestálo? Jistě, paní
Sobotková či Chovancová (paní Zemanovou asi není třeba zmiňovat) by z toho asi
nebyly nadšené, ale co když si to okolnosti a doba žádá?

Autor tohoto textu se nikdy nepočítal mezi fanoušky prezidenta Václava
Klause, přesto byl okamžik, kdy si řekl, že přesně takto se má zachovat v daný
čas správný prezident.

Když Jiří Paroubek v roce 2006 pochopil, že nevyhrál parlamentní volby, na
tiskové konferenci frustrovaně prohlásil, že „demokracie utrpěla tvrdý zásah
srovnatelný snad jen s únorem 1948“. Krátce poté svolal mimořádnou tiskovou
konferenci Václav Klaus, kde Paroubkova nehorázná slova ostře odsoudil.

Dnešní demokracie utrpěla tvrdý zásah. Je symptomatické, že od současného
prezidenta svolání zvláštní tiskové konferenci nikdo ani v nejmenším nečeká…

Robert Břešťan, HlidaciPes.org