Stano Daniel: Makedonské naděje

Jako člen správní rady
Romského vzdělávacího
fondu (Roma Education Fund – REF) se dostanu na mnoho míst, kde nadace
podporuje projekty zaměřené na zlepšení vzdělávacích výsledků romských dětí a
mládeže. Předposlední týden v červnu v Makedonii byl však jiný – vzbudil ve mně
nové naděje.

Přijíždíme do Skopje a program začíná setkáním s ministrem školství, který je
ve funkci teprve 13. den. V tomto případě však třináctka nevěští nic zlého – je
odhodlán podporovat romské programy. Pokud nenastanou finanční komplikace,
nebude to mít příliš těžké. Po jeho boku totiž sedí zaměstnanci se skvělých
přehledem. Byli nám představeni jako součást „romského týmu“ na ministerstvu.
Koordinují programy inkluze romských dětí a mládeže a v minulosti sami dostávali
studijní stipendium REF a následně vyrostly také díky programu Romaversitas,
který podporuje mladé Romy a Romky v dalším rozvoji.

Zcela jiná Šutka

Šutka je v Makedonii něco jako když na Slovensku řeknete Luník IX, nebo v Česku
Chánov. Šuto Orizari, což je oficiální název této městské části hlavního města
Skopje, má k dnešku asi 18.000 obyvatel. Romové zde jsou ve většině a tvoří asi
80 % místní populace. Doplňují je Albánci a etničtí Makedonci. Starostou je zde
Kurto Duduš – Rom.

Stojíme před místním úřadem a obdivujeme vlajku Evropské unie. Makedonci si
zcela jasně říkají o vstupenku do EU a Šutka nechce být pozadu. Kurto Duduš
přichází a sedá si vedle ministra pro záležitosti Romů, který na setkání také
přijel. Aksel Ahmedovski je ve funkci od února jako ministr bez portfeje
zodpovědný za implementaci národní strategie pro zlepšení situace Romů. Také v minulosti
využíval stipenidum Romského vzdělávacího fondu ke studiu.

Pan ředitel a pan ředitel

Základní školy jsou v Šutce dvě. Jedna je zcela romská, do té druhé chodí
místní albánská menšina. Navštěvujeme tu romskou a už od pohledu máme pocit, že
ekonomicky na tom není nejlépe. Rekonstrukce proběhla jenom z poloviny. Druhá
půle musí trpělivě čekat, až se finanční situace zlepší. Okamžitě po vstupu je
však jasné, že žáci a žákyně chtějí mít školu hezkou. Barevnost i nápaditá
výzdoba je skutečně příjemná.

Na pana ředitele se koukáme podezřívavě, jistě to není tak dávno, co sám
končil studia. Z pochybností nás vyvede procházející žák, který pokorně zdraví a
oslovuje pana direktora. Ředitel s velikou bradou a botami s ocelovou špicí si
umí vybudovat respekt u žáků jakož i u rodičů, se kterýma se potkáváme následně.
Mladý „hipster“ na nás mluví přirozeně skvělou angličtinou a také je bývalým
stipendistou REF.

Situace se téměř opakuje na střední škole naproti. Také tam nás vítá mladý
ředitel. Tentokrát je rozdíl mezi studenty a ním ještě menší a vizuálně téměř
nepostřehnutelný. Jenomže tenhle pan ředitel drží studenty a studentky ve škole
v červnu kvůli setkání s námi a my máme navíc ještě hodinu zpoždění. Venku je
tropické počasí, ale v knihovně se tlačí asi padesátka studentů s otázkami.
Kladou je romsky, makedonsky, ale také anglicky.

Světlé zítřky?

Sérii setkání ukončujeme s vysokoškoláky a absolventy z programu Romaversitas.
Také zde jsou tací, které potěší, že mohou mluvit romsky. Slyšíme však i „oxfordskou“
angličtinu. Malinká Makedonie má od roku 2005 stovky Romek a Romů mezi
absolventy univerzitního vzdělání. Jsou mezi nimi lékařky, právníci, učitelé,
ekonomky a mnozí a mnohé další. Z jejich sdělení je jasné, že také Makedonie má
před sebou k rovnoprávnosti Romů ještě dlouhou cestu. Při pohledu na právě tuto
mládež mám však pocit, že se země vydala tím správným směrem a v mnohých
ohledech by mohla sloužit jako inspirace pro střední Evropu – jak pro Česko, tak
pro Slovensko.